Mladí lidé se ptají . . .

Co je špatného na tom, že si povídáme?

‚NECHODÍME spolu, jenom si povídáme.‘ To říká sedmnáctiletý Dominik o svém vztahu ke Kristině.a Poznali se na sjezdu svědků Jehovových a od té doby spolu mívají dlouhé telefonické rozhovory. Dominik připouští, že jsou příliš mladí na vážnou známost. Ale nevidí nic špatného na tom, že si prostě povídají.

Mnoha mladým lidem rodiče nedovolují chodit na opravdové schůzky, ale dovolí jim, aby s osobou opačného pohlaví udržovali přátelství častými rozhovory, ať už přímými, nebo po telefonu. Nevinná zábava? Snad. Ale někteří rodiče jsou znepokojeni. „Zdá se, že tu máme poměrně velký problém s tím, že spolu ‚chodí‘ velmi mladí lidé,“ píše jeden rodič, kterému to dělá starosti. „Nechodí spolu na schůzky, ale považují jeden druhého za svého chlapce nebo za svou dívku.“

Jiní mladí lidé pěstují svůj vztah dopisováním. Takové dopisy nemusí být ničím víc než nevinným vyjádřením přátelství. Často však vyznívají stále romantičtěji. Romantický vztah může vzniknout také tehdy, když si mladí dopisují s jednotlivci, o kterých je známo, že jako křesťané nedávají dobrý příklad. Možná tvrdí, že dopisování začalo jako upřímný pokus takové lidi povzbudit.

Rozhovory, nebo schůzky?

Bible neodsuzuje psaní lidem opačného pohlaví ani nezakazuje s nimi mluvit. Očekává se, že křesťané ‚budou mít lásku k celému společenství bratrů‘, a to zahrnuje i vrstevníky opačného pohlaví. (1. Petra 2:17) Bible dále říká mladým mužům, aby jednali ‚s mladšími ženami jako se sestrami se vší cudností‘. (1. Timoteovi 5:2) Když se tyto zásady uplatňují, mohou se mladí muži a ženy těšit z čistých a zdravých vztahů — ano, z přátelství!

Mladí křesťané se však z takových přátelství radují obvykle v rámci skupiny. A když se tedy dva mladí lidé budou jeden na druhého zaměřovat, aby si navzájem věnovali zvláštní pozornost, začíná to vypadat jako romantický vztah, známost. Znamená to snad nutně, že spolu chodí? Většina mladých pravděpodobně řekne, že ne. Dospívající nemusí jistě vědět, co přesně dospělí myslí výrazem ‚chodit s někým‘.

Když požádali jednu skupinu mladých, aby výraz ‚chodit s někým‘ definovali, více než polovina z nich řekla, že to znamená ‚trávit čas mimo domov s osobou opačného pohlaví‘. Někteří to definovali jako ‚blíže někoho poznávat‘. Neformální průzkum ve skupině mladých křesťanů vykázal podobné výsledky. Jeden třináctiletý chlapec řekl: „Schůzka je, když vezmeš dívku do kina, zůstanete dlouho venku a pak ji doprovodíš domů.“

Ve slovníku je slovo „schůzka“ definováno jako „společenský kontakt dvou osob opačného pohlaví“. Nemohlo by to zahrnovat také pravidelné rozhovory s někým? A co takové rozhovory, neboli společenské kontakty, po telefonu? Mladý Ivan říká: „Je to forma schůzky, zvlášť když máš předem domluvený den a čas, kdy tomu člověku voláš, a když se konverzace točí kolem osobních věcí.“

Kniha The Family Handbook of Adolescence (Rodinná příručka k dospívání) poznamenává: „Vzájemné kontakty chlapců a dívek. . . jsou často zprostředkovány vzkazy, dopisy a telefonem. Každý z těchto typů komunikace je [mezi mladými lidmi] oceňován, protože umožňuje důvěrné přátelství na dálku.“ I tímto způsobem, stejně jako kteroukoli jinou formou, se může vyvinout vážný vztah. Vezmi si například mladého Jacka. Když se začal zajímat o jednu mladou ženu jako o možnou partnerku do manželství, trávil mnoho času tím, že si s ní telefonoval. „Je možné poznat člověka i po telefonu,“ říká Jack. „Telefonem můžete sdělovat nejen myšlenky, ale i city.“ Jack a jeho dívka se vzali. U mnoha párů se kvůli vzdálenosti většina schůzek uskuteční po telefonu nebo prostřednictvím dopisů!

Nejde tedy o to, zda si dvojice prostě povídá, zda se vídají, nebo zda spolu chodí, ale o to, jaký vztah pěstují. A jestliže se chlapec a dívka jeden na druhého zaměří, přinejmenším by to mohlo vypadat jako klíčící milostný vztah. A často je to víc než jen zdání. Velmi mladá spisovatelka Jane Rinzlerová vysvětluje ve své knize Teens Speak Out (Hovoří dospívající): „Když se lidé líbí jeden druhému. . ., začnou se spolu stýkat. Je pravděpodobné, že to začíná telefonickým rozhovorem, možná jedním, možná několika.“

Nebezpečí předčasné známosti

Pokud jsou dva lidé zralí vstoupit do manželství, může být docela v pořádku, když naváží romantický vztah. Ale málo dvojic dospívajících myslí na uzavření sňatku. Podle knihy Adolescent Development (Vývoj dospívajícího) od Barbary a Philipa Newmanových slouží dospívajícím známost spíš jako pouhý „druh rekreace“, způsob jak ‚dosáhnout uznání‘ ostatních mladých a jak ‚poznávat osoby opačného pohlaví‘.

Pokud však jde o křesťany, je manželství svaté, počestné. (Hebrejcům 13:4) Známost v jakékoli podobě je tedy vážná věc — ne forma hry. A když je někdo mladý na to, aby uzavřel manželství, může blízký vztah k osobě opačného pohlaví snadno končit hořkostí a smutkem. Bible to vyjadřuje takto: „Může si muž shrabat do náruče oheň, aniž se propálí samotné jeho oděvy?“ — Přísloví 6:27.

Když bylo Marii třináct, začala experimentovat se schůzkami po telefonu. Chvíli to byla zábava. Nebyla ale ve věku, kdy by se mohla vdát, a tak jí taková známost přinesla jen zklamání a pocit marnosti. „Odkládaným očekáváním onemocní srdce,“ říká Přísloví 13:12. Také se musela vyrovnávat s napětím, které s sebou neslo utajování těchto telefonátů před rodiči. „Pokaždé, když zvonil telefon, jsem se bála, že jej zvedne někdo jiný — zvlášť maminka. Bylo to trapné, když se ptala ‚Kdo volá?‘ a zavěsila, protože se nikdo neozval.“

I psaní dopisů má svá úskalí. Karla si vytvořila silnou citovou vazbu k nevěřícímu chlapci. Přiznává: „Začala jsem mu psát a stali jsme se víc než jen přáteli. Je alkoholik, ale zkouším, co mohu, abych mu pomohla. Myslíte, že existuje nějaká naděje, že ho přiměju, aby pití omezil?“ Karliny pokusy dělat rádce alkoholikovi jsou však nerozumné a mají malou naději na úspěch. Karla může snadno skončit v nešťastném manželství.b — 2. Korinťanům 6:14.

Drž nad sebou stráž se schopností přemýšlet

Přísloví 2:10, 11 dává dobrou radu: „Když ti do srdce vstoupí moudrost, a poznání se stane příjemným samotné tvé duši, schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit.“ Mladí lidé často připouštějí, aby jejich rozhodnutí ovlivňovaly emoce. Ale použiješ-li schopnosti přemýšlet a rozlišovat, můžeš udělat mnoho pro to, abys ‚odstranil ze svého srdce mrzutost a odrážel neštěstí od svého těla‘. — Kazatel 11:10.

Rozlišovací schopnost ti pomůže, aby sis uvědomil, že jsi v ‚rozkvětu mládí‘, v době, kdy jsou sexuální pocity a romantické vzněty silné. (1. Korinťanům 7:36) Blízké společenství s osobou opačného pohlaví — ať osobní, po telefonu, nebo i prostřednictvím dopisů — vede k rozdmychování plamenů vášně. Proč se tedy na někoho zaměřovat a věnovat mu zvláštní pozornost? Ano, chceš se možná učit jednat s lidmi opačného pohlaví. To však obvykle můžeš dělat ve společnosti, v rámci skupiny. I tak se ale neomezuj pouze na úzký okruh přátel. ‚Rozšiř se‘ ve svém přátelství. (2. Korinťanům 6:13) Budeš-li to dělat, snížíš pravděpodobnost, že vznikne romantický vztah.

Znamená to, že nikdy nemůžeš telefonovat osobě opačného pohlaví nebo jí psát? Ne. Nebezpečí spočívá v tom, že se může utvořit citová vazba k jednomu člověku. Dej ale pozor, abys někoho neporanil nebo sám neutrpěl zranění. A pokud navzdory nejlepším úmyslům začnou vznikat romantické city, bude možná třeba přátelství přerušit.

Snad také pomůže, když věc prohovoříš s dospělým, kterému důvěřuješ, třeba s jedním z rodičů. (Přísloví 23:26) Zpočátku budeš možná váhat nebo ti bude trapné odhalovat své city. Ale rodiče určitě pochopí tvé city lépe, než si myslíš.

Snad to bude trvat roky, než budeš zralý na to, abys rozvíjel milostný zájem o osobu opačného pohlaví. Zatím se můžeš těšit z vyváženého vztahu k těmto lidem, když budeš opatrný a budeš projevovat nesobecký zájem o druhé.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 18]

Mohl by být telefonický rozhovor považován za schůzku?