Niagarské vodopády — Nestárnoucí klenot Ameriky

Od dopisovatele Probuďte se! v Kanadě

„JE TO jedna z nejúžasnějších, nejkrásnějších a nejvelkolepějších scenérií, jaké kdy vytvořily síly přírody!“ zvolal lord Dufferin, generální guvernér Kanady, při svém projevu k Ontarijské společnosti umělců v Torontu. Psal se rok 1878 a lord Dufferin usiloval o založení veřejného parku k ochraně a zachování „úctyhodné jedinečnosti“ Niagarských vodopádů.

Majestátnost tohoto skvostného divu přírody se takřka nedá popsat. Je to vskutku nádherný pohled. Touha prohlédnout si tento nestárnoucí klenot Ameriky přitahuje lidi ze všech koutů světa.

Z dějepisu víme, že Evropané se o „burácejících vodách“ Niagarských vodopádů dozvěděli před více než třemi sty lety. V roce 1644 se francouzský lékař Le Sieur Gendron o této podívané přímo zmínil v dopisech, které zaslal přátelům ve Francii. Zájem a fantazii lidí později roznítili misionáři, kupci a průzkumníci, kteří přinášeli zprávy o velkém burácejícím vodopádu mezi Erijským a Ontarijským jezerem.

Niagarské vodopády jsou ve skutečnosti dva vodopády, které se nalézají na hranici Kanady a Spojených států. Na kanadské straně je vodopád Horseshoe Falls, na americké straně American Falls. Aby mohli raní cestovatelé spatřit tento překrásný klenot Ameriky, museli se brodit bažinatými strouhami a prodírat se neschůdnými indiánskými stezkami, vytesanými do strmého skalistého kaňonu, který si řeka za dlouhá tisíciletí vymlela.

Vážné obavy

Po nich přišli podnikatelé s nabídkou nepřeberného množství turistických atrakcí. Mnozí lidé se znepokojovali nad ničím neomezovanou komercializací takového velkolepého divu přírody. Přáli si podniknout kroky k ochraně nestárnoucího niagarského skvostu. Krajinář F. E. Church pociťoval komercializaci jako rušivý, a tudíž nežádoucí prvek. V roce 1847 si jeden návštěvník posteskl: „Nyní opanovaly celé okolí tohoto významného přírodního divu nejrůznější druhy odporné plísně — naprosto špatný vkus ve vzrůstající míře.“

V roce 1832 byl E. T. Coke pohnut k tomu, aby napsal: „Je škoda, že takové místo nebylo navždy uchováno jako nedotknutelné; že lesům nebylo dopřáno, aby se rozbujely v celé své divoké a nezkrocené kráse na tomto místě, kde výtvory člověka budou vždy vypadat uboze.“ Vnímaví lidé předvídali, že zde zakoření komercializace, která zničí překrásnou přírodní scenérii, jež obklopuje tento Jehovův stvořitelský div.

A tak díky úsilí lorda Dufferina a jiných prozíravých jednotlivců jsou dnes oba břehy řeky Niagary od samotných vodopádů až po peřeje Whirlpool Rapids, které jsou níže po proudu, okrášleny nádhernými parky. Malebná krása tohoto stvořitelského divu je chráněna před nevzhlednou komercializací. Turistické atrakce proto najdete v ulicích pohraničních měst, v určité vzdálenosti od vodopádů. Později se však ekologové začali obávat něčeho jiného: že by věhlas tohoto klenotu Ameriky mohl být odsouzen k zapomenutí vinou neústupné eroze. — Viz rámeček o erozi.

Obhlídka nestárnoucího klenotu

Zjistili jsme, že tento úchvatný přírodní div je možné bez překážek zkoumat a obhlížet ze všech možných úhlů. Člověku přímo bere dech vzrušující pohled na vodopády, který z ptačí perspektivy umožňuje některá vysoká rozhledna nebo vrtulník, vznášející se přímo nad nimi. Možná se vám ale bude více zamlouvat procházka či projížďka po vyhlídkové silnici Niagara Parkway. Peřeje Whirlpool Rapids jsou nedaleko od vodopádů směrem po proudu řeky a stojí za to je navštívit.

Dlouhá cesta, která vede po úbočí skály a skrze tunely dolů, nás přivede „do zákulisí“ — za vodopády. Odtud se můžeme dívat skrz vodní závoj, který dává vodopádu Horseshoe Falls věhlas a přitažlivost. Hukot vodopádů je ohlušující. Pro statečné, kteří mají rádi dobrodružství, je pohled z paluby některé z vyhlídkových lodí, které pravidelně křižují bouřlivými vodami v blízkosti dolní části vodopádu, nezapomenutelný. Z padajících a burácejících vod se zvedá lehká vodní tříšť, která vytváří nádhernou přehlídku oblouků duhy. Drobné vodní kapky se stále přeskupují a tak vytvářejí nové duhy. Na takovém příhodném místě máme možnost zjistit, jak voda chutná, a pocítit vodní tříšť, která se snáší na náš ochranný oděv.

Brožura Niagarských parků uvádí: „Vidět Niagarské vodopády v noci je jako bdít v zemi snů.“ Nechtěli bychom proto přijít o noční pohled na Niagarské vodopády osvětlené různými kombinacemi barevných světel. V roce 1860 uviděl princ waleský poprvé v životě tyto vodopády osvětlené. Velkolepou podívanou tehdy popsal Nicholas A. Woods, reportér londýnských The Times: „V okamžení se celá ta masa vody, zářící intenzívním svitem, jakoby proměnila v roztavené stříbro. Světlo, které svítilo zpoza vodopádů, bylo tak oslnivě jasné, že padající vody vypadaly jako křišťálová stěna, jako kaskáda diamantů. V každé krůpěji, v každém pramínku se mihotala a jiskřila záře, která se celou tou scénou rozlévala jako fosforová řeka.“

Pohádková zimní krajina

V létě je ve vzduchu cítit vlhkost, která se zvedá z vodopádů a která přispívá k svěžímu a zdravému vzhledu květin, keřů a stromů v okolí vodopádů. Ovšem v zimě roznesou převládající větry vodní tříšť po stromech a rostlinách na břehu, kde zmrzne a pokryje je ledem. Vše se pak ve svém průhledném ledovém povlaku třpytí a leskne. Zasněžená krajina za slunného dne dodá nádheře vodopádů korunu oslnivým tancem třpytivých slunečních paprsků.

Zima také přináší do úzkého koryta řeky Niagary velké ledové kry. Před dávnými lety bývalo koryto řeky zataraseno velkými krami z Erijského jezera. Led se na jezeře lámal a řeka Niagara ho nesla k vodopádům, kde velkolepě padal dolů a nakonec se hromadil v úzkém korytu. Tímto kupením ledových ker se vytvářely hory ledu a sněhu, až se utvořily ledové mosty klenoucí se přes řeku. V nedávných letech se v místě, kde Erijské jezero ústí do řeky Niagary, zbudovaly uzávěry z trámů a ocelových lan, které mají zabránit velkým ledovým zátarasům.

Niagarský poloostrov

K vodopádům patří úrodný Niagarský poloostrov, úzký pruh země mezi jezery Ontario a Erie a mezi svahy řeky Niagary. Kombinace přirozeně chráněné krajiny a jezer vytváří mikroklima, které je pro tento poloostrov jedinečné.

Vzdušné proudy cirkulují mezi říčními svahy a jezery, což v zimě i v létě zmírňuje podnebí. Na tomto chráněném malebném poloostrově se daří sadům s úrodou vynikajících jablek, třešní, hrušek, švestek a broskví i vinicím s různými druhy vinné révy. K charakteristice této části Ontaria patří i výrobny hroznových džusů a vinařské závody, které se nacházejí v malebných městečkách. To vše může být součástí příjemného výletu na venkov, zvláště během sezóny v době jarního rozpuku a podzimní sklizně.

Nádhera v každé roční době

Tento proslavený klenot Ameriky je úžasným darem od Boha. (Srovnej Žalm 115:16) Nadchne každého, kdo na něj pohlédne.

Návštěvníci mohou přijít v kteroukoli roční dobu, a budou se podivovat umělecké rozmanitosti tohoto Jehovova stvoření. Mohou cítit osvěžující vůni kvetoucích jarních sadů, mohou ochutnat nejrůznější druhy lahodného ovoce a vidět Jehovovu jemnou práci v bohatých, sytých barvách spousty letních květů, štědře svlažovaných mocnými vodopády. Nebo mohou spatřit podzimní zbarvení červených javorů, které jasně září mezi zlatou a oranžovou barvou mnoha jiných stromů, jež pocházejí odtud, z jižního Ontaria.

Jiní se mohou z nádhery Niagarských vodopádů potěšit v zimě, kdy se pod vodopádem hromadí kupy ledu a sněhu a kdy jsou stromy a keře ozdobeny čistým, bílým sněhem nebo pokryty ledem, třpytícím se v zimním slunci jako vzácný křišťál.

Niagarský poloostrov a podivuhodné vodopády zvýrazňují nejkrásnější rysy čtyř ročních období a prohlubují naši vděčnost Jehovovi, který před tisíciletími slíbil: „Po všechny dny trvání země nikdy nepřestane setí semen a žeň, a chladno a horko, a léto a zima, a den a noc.“ — 1. Mojžíšova 8:22.

[Rámeček na straně 16]

Eroze vodopádů — Jak je zvládána?

Eroze vodopády odsuzuje k tomu, aby časem zanikly. V nedávných letech byla eroze minimalizována na 8 centimetrů ročně u vodopádu Horseshoe Falls a na pouhých 2,5 centimetru u American Falls. Dosáhlo se toho dvěma způsoby: 1. prohloubením dna řeky a nasměrováním vodního toku od středového koryta a 2. odvedením velkého množství vody do hydroelektrických generátorů, čímž se snížil objem vody, která padá vodopády. Regulaci zabezpečují dvě přehrady, které jsou zbudovány o něco výše proti proudu a které mají 18 stavidel. Nyní tedy proudí vodopády celý objem vody jen během vrcholu turistické sezóny.

Podle výpočtů je vodopád Horseshoe Falls asi 53 metrů vysoký a 792 metrů široký. Vodopád American Falls je 55 metrů vysoký a 305 metrů široký. V době, kdy není tok vody omezen, proteče oběma vodopády za sekundu odhadem asi 7,6 miliónu litrů vody.

[Rámeček a obrázek na straně 18]

Provazolezci a kaskadéři

Dvěma nejslavnějšími provazolezci, kteří mnohokrát přešli nad řekou Niagarou po laně, byli Blondin a Farini.

Blondinovo nejslavnější číslo spočívalo v tom, že si přinesl na lano železná kuchyňská kamna, postavil je, rozdělal v nich oheň a upekl omeletu. Tu potom nakrájel na malé kousky, které spouštěl hluboko dolů čekajícím pasažérům turistické lodi Maid of the Mist.

Farini nemohl zůstat pozadu, a tak vynesl na lano pračku, postavil ji, vědrem nabral z řeky vodu a vypral několik dámských šátků. Když měl vypráno, rozvěsil je na tyčkách, které byly připevněny k pračce, a s šátky třepetajícími se ve větru se vrátil.

Kaskadéři se vydávali zdolat Horseshoe Falls uzavřeni v sudech, koulích a jiných nádobách, v nichž se pouštěli dolů po vodopádu. Někteří to přežili se zraněním, jiní se udusili, utopili nebo se roztříštili o balvany pod vodopádem. Dnes jsou takové pokusy zakázány.

[Podpisek]

H. Armstrong Roberts

[Obrázky na straně 17]

Pohled na bouřlivé Horseshoe Falls z vyhlídkové lodi (v popředí) je nezapomenutelný

Vodopády American Falls (dole) a Horseshoe (nahoře) v celé své úchvatné kráse

V zimě vodopády obklopuje blyštivý třpyt ledu a sněhu

[Podpisek]

Niagara Parks Commission

Frederic Church, 1857: Obraz znázorňující duhu

[Podpisek]

Frederic Edwin Church: NIAGARA/Corcoran Gallery of Arts, Museum Purchase, 76.15