Pod tlakem jsem bojovala o život

„UVOLNĚTE si uši! Je důležité, abyste si uvolnila uši!“ To byla první slova, která jsem slyšela po operaci, při které mi odstranili část tlustého střeva. Pomyslela jsem si: „To je divné — operovali mi přece břicho. Co to má společného s ušima?“

Postupně jsem si začala uvědomovat, že to není obyčejný nemocniční pokoj. Ležela jsem v dlouhé, úzké místnosti tvaru torpéda — v přetlakové komoře.

Komplikace v průběhu operace

Zjistila jsem, že moje operace byla mnohem rozsáhlejší, než se původně předpokládalo. Rakovina zasáhla i játra a došlo k mohutnému vnitřnímu krvácení. V době, kdy jsem opouštěla operační sál, mi hladina hemoglobinu v krvi klesla na 3,6. (Normální hladina hemoglobinu je u dospělého člověka kolem 15g/100 ml krve.) Zneklidnění lékaři přivolali do nemocnice mého otce. Je také svědkem Jehovovým a odmítl zvrátit moje rozhodnutí nepřijmout krevní transfúzi. — Skutky 15:20, 29.

Můj chirurg naléhavě žádal o povolení použít přetlakovou komoru ve středisku pro hloubkové potápění v Dyce, nedaleko Aberdeenu ve Skotsku. Pobyt v přetlakové komoře mohl usnadnit cirkulaci kyslíku v tom malém množství krve, které mi v těle zbylo. Povolení získal. Pak následovala osmikilometrová trysková jízda sanitkou, kdy jsem byla dopravena z Aberdeenu do Dyce a umístěna do přetlakové komory. Tlak v komoře odpovídal tlaku v hloubce 15 metrů pod hladinou moře.

Byla to nová zkušenost pro všechny zúčastněné, protože komora byla obvykle používána k odstranění přetlaku u potápěčů, kteří pracovali na těžních věžích Severního moře. Při tomto prvním použití u pooperačního ošetřování mě doprovázeli dvě zdravotní sestry a jeden technik, všichni ve věku mezi 20 a 30 roky. Doprovodili mě do této jednotky a museli v ní zůstat, dokud se neodstranil přetlak. Ovládací zařízení přetlakové komory zvenku obsluhovali odborníci.

Pod tlakem

Když byl vzduch vháněn do komory, tlak uvnitř rostl. Dýchání pod maskou při dva a půlkrát větším tlaku, než je tlak atmosférický, znamenalo, že se moje plíce plnily dva a půlkrát větším množstvím kyslíku než normálně. Pod tlakem se tento plyn rozpouštěl v tekuté složce krve (nyní doplněné roztokem zvyšujícím objem), a tím se překlenul nedostatek hemoglobinu.a

Následující dny byly velmi těžké. Pouze návštěvníci, kteří prošli přísnými lékařskými testy, směli vstoupit do přilehlého oddělení, kde se tlak dal snížit. Malé okénko ve špičce torpéda umožňovalo návštěvníkům, aby mne viděli, ale já z nich mohla vidět jenom jedno oko!

Můj mladší bratr, který je také svědkem Jehovovým, mne krátce navštívil přímo v komoře. To mne velmi povzbudilo. Pomáhaly mi i lístky od mnoha přátel, které vyjadřovaly jejich lásku a obsahovaly biblické myšlenky. Tyto vzkazy přicházely právě v době, kdy jsem se cítila zvláště slabá.

Pátý den mého pobytu v komoře mne navštívil lékař odpovědný za celou jednotku. Byl zjevně znepokojený a vysvětlil mi: „Máte v krvi příliš mnoho kyslíku.“ Moje kostní dřeň proto patrně přestala pracovat. Řekl, že má krev vykazuje hodnoty, jaké mají hemofilici, a že se obává, abych i to malé množství krve, které mi zbylo, neztratila v důsledku poruchy srážlivosti. (V tu dobu mi klesl hemoglobin tak, že ho nebylo možné stanovit přístroji. Jeho hladina se pohybovala kolem 2,6.)

Zdravotní sestry se rozplakaly. Dělala jsem, co jsem mohla, abych je uklidnila, a nechala jsem výsledek v Jehovových rukou.

Snížení tlaku — úspěch!

Na příkaz lékaře se okamžitě začalo se snižováním tlaku. Na zdravotních sestrách se začaly projevovat nepříznivé účinky toho, když je někdo příliš dlouho pod tlakem; dosud nejdelší doba byly tři dny. V našem případě to byl již pátý den! A museli jsme čekat ještě další dva dny, protože tlak se snižoval postupně.

Když ke mně lékař přišel znovu, vypadal mnohem spokojeněji a hlásil mi: „Z nějakého nepochopitelného důvodu vám hladina hemoglobinu lehce stoupla.“ Domníval se, že moje kostní dřeň začala opět pracovat. Byla jsem velmi šťastná.

Za týden po operaci jsem měla hladinu hemoglobinu 4,6 a konečně jsem opustila přetlakovou komoru. Byla jsem přemístěna do přilehlé místnosti, kde jsem čekala na sanitku, která mne odvezla na jednotku intenzívní péče v Aberdeenu. V tu dobu přišla jedna svědkyně s novými časopisy, které dostala předešlý večer v sále Království. Úvodní článek, který měl název „Lékařská rozhodnutí — kdo by je měl dělat?“ (Probuďte se! z 8. července 1984, angl.), vyšel právě včas! Použila jsem ho, abych vysvětlila svůj postoj.

Hemoglobin mi postupně stoupl nad 5, a tak jsem přestala figurovat na seznamu kriticky nemocných. Kromě zdravé stravy jsem nebyla podrobena žádné zvláštní léčbě. Moje tělo se tím zotavovalo samo vynikajícím způsobem. Moje hladina hemoglobinu dostoupila hodnoty 7,8, a tak jsem byl následující den propuštěna.

Vzhledem k tomu, že po takovéto operaci se tělo dlouho zotavuje, byla jsem tři měsíce v pracovní neschopnosti, aby se mi znovu vrátily síly. Nyní dosáhl hemoglobin v mé krvi hodnoty 15,3 a přibrala jsem 9,5 kilogramu.

Jak jsem v posledních letech šťastná, že svůj nově získaný život mohu používat k tomu, abych se dělila o svou víru s druhými! Moje uznání a vděčnost patří Jehovovi Bohu, Udržovateli života, a rovněž laskavým zdravotníkům, kteří mi úspěšně poskytli takové velice neobvyklé ošetření. — Vyprávěla Doreen Strachanová.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Doreen, týden po svém propuštění z nemocnice

[Podpisek obrázku na straně 20]

S laskavým svolením Grampianského zdravotního výboru