Dopis tatínkovi a mamince

CO PRO nás znamenají dobří rodiče? Tento dopis, který psal dospělý syn své matce a otci, ukazuje, jakou mají hodnotu:

„Drahá maminko a tatínku,

je to víc než šestnáct let, co jsem odešel z domova, a tak se Vám to možná zdá trochu divné, že ode mne dostáváte takovýto dopis. Hodně jsem o tom všem přemýšlel a došel jsem k závěru, že je nutné, abych napsal. Když jsem před lety odcházel z Vašeho domu, odnesl jsem si od Vás řadu věcí, a ani jsem nežádal o dovolení. Možná jste si ani nevšimli, že by zmizely. Vzal jsem si je ale tak tajně, že ještě několik let jsem si neuvědomoval, že je mám. Takto jsem si je vypsal:

Láska k tomu, co je správné: Jak ta mě chránila!

Láska k lidem: Výška, postava ani barva pleti nejsou to hlavní. Důležité je to, co je uvnitř.

Čestnost: Co je moje, to mi patří především proto, abych se o to mohl dělit s jinými. Nedotýkám se ničeho, co patří jinému.

Rozhodnost: V nejtěžších chvílích mi pomohla obstát.

Trpělivost: Byli jste ke mně tak laskaví a láskyplní a měli jste se mnou trpělivost. Nikdy jste nade mnou nelámali hůl.

Kázeň: Nebyli jste ani příliš tvrdí, ani příliš povolní. Ale tehdy jsem si to neuvědomoval. Odpustíte mi?

Svoboda: Byl jsem svobodný od bolesti, se kterou vyrůstalo mnoho jiných dětí — od fyzické, duševní a citové bolesti způsobené hrubými rodiči. Vždycky jste měli na mysli jen moje dobro a chránili jste mě před ubližováním. Nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali.

Láska k prostým věcem: Hory, řeky, modré nebe, pěší výlety, táboření. Udělali jste mi život tak zábavným! Žádní rodiče by ani nemohli udělat víc. A nikdy jste nedávali najevo, že by Vám to přišlo zatěžko.

Opatrnost: Člověk nemá hned věřit všemu, co slyší. Ale když něčemu uvěří, má na tom trvat, ať se děje cokoli.

Pravda z Božího slova: Je nejdůležitější ze všeho. To je moje dědictví. Žádné peníze, čluny, domy nebo majetek se s tím nedají srovnat. Dá mi to nejdůležitější — věčný život.

Hodnota uvedených věcí se dá jen těžko vyjádřit. Jsou penězi k nezaplacení. Tolik jsem je používal. A chci je používat dál, nemusím-li je vrátit. Nemáte-li nic proti tomu, doufám, že je budu dále předávat svým mladým synům. Vím, že jim tyto věci poslouží tak, jako posloužily mně. A vždycky jim budu říkat, kde jsem je získal — od babičky a od dědečka.

Váš syn“

(Jméno podle přání neuvádíme.)