Otrava olovem — Celosvětový problém

EXPEDICE Johna Franklina, která hledala legendární severozápadní průjezd, měla těžkosti. Obě lodi uvízly v ledu, když začínala dlouhá arktická zima. Jeden námořník již zvláštním způsobem zemřel — pomalu ztrácel soudnost, pak začal být hysterický a chátral, až nakonec umřel. Šílenství se postupně šířilo. Zemřeli další muži. Když v průběhu následujících dvou let přesáhl počet obětí číslo dvacet, byli přežijící členové expedice rozhodnuti utéci z lodí, ačkoli to znamenalo zoufalou, dlouhou a namáhavou cestu zmrzlou pustinou směrem na jih. Táhli obrovské sáně naložené mnoha nepotřebnými, a dokonce luxusními věcmi. Nepřežil žádný člen expedice. To se stalo v roce 1848. Po dobu 140 let byla příčina jejich šílenství záhadou. V posledních letech byly na vlasech a úlomcích kostí provedeny zkoušky, které odhalily klíč k řešení hádanky: olovo. Ti muži jedli maso, které bylo konzervováno v plechovkách pájených olovem. Měli otravu olovem!

Již dlouho před touto expedicí, odsouzenou k nezdaru, byla otrava olovem problémem, ale ohrožení zdraví mezitím dosáhlo světového rozsahu. O nebezpečí otravy olovem byly v posledních letech popsány haldy papíru. Zdravotnické organizace po celém světě nevědí, jak se s ní vypořádat. Zvlášť v zemích Latinské Ameriky a Východní Evropy, kde je jen omezená kontrola životního prostředí, je otrava olovem stále větším problémem. Týká se však také průmyslových zemí.

Hygienikové v Austrálii, Dánsku, Mexiku, Německu, Skotsku a Spojených státech jsou znepokojeni přibývajícími doklady o tom, že otrava olovem se stává rozšířenou nemocí. Před deseti lety se tedy začali zajímat o to, jak nebezpečná může být pro lidi, a zvláště pro děti, i velmi nízká hladina olova.

Jak je nebezpečné?

Může být opravdu takový obyčejný a běžně rozšířený kov nebezpečný? Dr. Richard Wedeen, autor knihy Poison in the Pot: The Legacy of Lead (Jed v hrnci: Odkaz olova), se domnívá, že olovo může snadno narušit každou biochemickou funkci v lidském těle. Z toho dovozuje, že „olovo může působit vysoký krevní tlak, záchvat mrtvice, infarkt a rovněž onemocnění ledvin“. Weeden se domnívá, že někteří dospělí lidé s akutní otravou olovem se mohou dokonce stát alkoholiky, a tak skončit v ústavech pro duševně choré.

The World Book Encyclopedia uvádí další symptomy, jako je chudokrevnost, spavost, svalové křeče, malátnost, ochrnutí, bolesti žaludku a zvracení. „U těžkých případů lze pozorovat poškození mozku, hluboké bezvědomí a záchvaty křečí, které v extrémních případech končí smrtí,“ uvádí tato encyklopedie. Jeden uznávaný lékař píše, že značná část těch, kteří přežijí těžkou otravu, trpí trvalým poškozením mozku.

Jak vlastně olovo způsobí, že se objeví tyto příznaky? V podstatě, tělo nerozlišuje mezi olovem a vápníkem, takže tuto jedovatou látku nevylučuje z organismu. Olovo tak zůstává v krevním řečišti a působí škodu všude, kam se dostane. V krvi blokuje tvorbu hemoglobinu, a tím narušuje přenos kyslíku krví. V mozku se váže na důležité bílkoviny, které se nazývají enzymy, a působí ztrátu jejich aktivity. Kosti olovo koncentrují a ukládají, a to se pak postupně uvolňuje a působí další poškození.

Otrava olovem má dva charakteristické rysy, které jsou zvláště nebezpečné. Předně je to nenápadný, plíživý druh nemoci a je obtížné ji rozeznat. Druhým nebezpečným rysem je, že v důsledku průmyslové revoluce je olovo přítomno prakticky všude kolem nás.

Všudypřítomný kov

Dnes je použití olova omezeno pouze lidskou fantazií. Od dvacátých let tohoto století až dosud byly například milióny tun olova přidány do benzínu, aby se zvýšil výkon motoru. Olovo má široké použití v nátěrech, i když některé země jeho používání nyní výrazně omezily.

Ani v zemi, kde je už dlouho zákaz přidávat olovo do barev a benzínu, nejste tak zcela ochráněni před jeho vlivem. Můžete například žít v domě nebo v bytě, kde byly provedeny nátěry ještě před vydáním omezujících zákonů. Nebo třeba v místě, kde žijete, stále jezdí starší auta, jež používají benzín s příměsí olova a která stále ještě vypouštějí olovnaté výfukové plyny, které zamořují ve vašem okolí vzduch a půdu.

Kromě toho se olovo často používalo v domovních instalacích, v klempířství a při pájení. Lidé obsluhující rentgenová zařízení a zaměstnanci jaderných elektráren se před škodlivým zářením chrání pomocí olověných ochranných prostředků. Stále se používají fontánky na pití, jejichž nádrže mají spoje pájené olověnými pájkami, podobně jako potravinové konzervy. Jsou oblíbené vinné skleničky a karafy z olovnatého skla. Dokonce se z olovnatého skla vyrábějí dětské láhve. V bateriích aut se používají olověné desky. Používá se bezpočet miliónů olověných nábojů a broků. Výčet se zdá být bez konce.

Otrava olovem u dospělých si sice zaslouží vážný zájem lékařů, ale nejzranitelnějšími oběťmi jsou děti. Proč děti? A jak byste mohli své děti a sebe chránit před touto nemocí, která ničí tělo i psychiku?

[Praporek na straně 4]

Může být styk s běžným kovem skutečně tak nebezpečný?

[Praporek na straně 4]

Olovo zůstává v krevním řečišti a působí škodu všude, kam se dostane

[Praporek na straně 5]

„Olovo může působit vysoký krevní tlak, záchvat mrtvice, infarkt a rovněž onemocnění ledvin“

[Podpisek obrázku na straně 3]

Foto: Obraz od Thomase Smitha, s laskavým svolením Maritime Musea, Greenwich, Anglie