Mladí lidé se ptají . . .

Proč se mnou rodiče nejsou nikdy spokojeni?

„Když jsem začala pracovat u svého otce, bylo velmi těžké mu vyhovět. Bylo mi patnáct a práce byla velice obtížná; když jsem udělala chybu, hned mě zkritizoval.“ — Randy.

„Maminka se chovala jako detektiv od policie — vždycky hledala, kde se mi něco nepovedlo. Dřív, než jsem stihl své povinnosti dokončit, přicházela na kontrolu a hledala chyby.“ — Craig.

„Rodiče mě pořád o něčem poučovali. Říkali, že si prostě neumím zařídit život sám. Ve škole, doma, ve sboru — nedali mi ani na chvíli pokoj.“ — James.

PŘIPADÁ ti někdy, že jsou rodiče s tvou prací vždycky nespokojeni? Zdá se ti občas, že každý tvůj pohyb sledují pod mikroskopem, že tě neustále pozorují, pořád kritizují a nikdy si nenechají ujít příležitost, aby tě zkontrolovali? Je-li to tak, pak máš možná pocit, jako by se nad tebou vznášelo mračno rodičovské nevole.

Tvoje situace není ani zdaleka ojedinělá. Dr. Joyce L. Vedralová si povšimla: „Většina dospívajících si stěžuje, že je rodiče sekýrují. . . Do všeho rýpají — jak si uklízíš pokoj a jak vynášíš smetí, do všeho, od koupelny až po způsob, jak se oblékáš, od volby kamarádů po známky a domácí úkoly.“ Je pochopitelné, že tě to někdy dráždí, ale není to nutně něco špatného. Je jen přirozené, že rodiče své děti ukázňují a napravují; je to jeden z projevů jejich lásky. Bible říká, že otec ukázňuje „syna, v němž nalézá zalíbení“. — Přísloví 3:12.

Kdybys nikdy od rodičů neslyšel káravé slovo, nepochyboval bys, jestli se o tebe vůbec zajímají? (Přísloví 13:24; srovnej Hebrejcům 12:8.) Můžeš být proto vděčný, že na tobě rodičům záleží do té míry, že tě usměrňují! Vždyť jsi nakonec mladý a poměrně nezkušený; občas je takové napravování na místě. Bez rodičovského vedení bys mohl snadno podlehnout ‚žádostem, které provázejí mládí‘. — 2. Timoteovi 2:22.

Uvažuj, jaké problémy by takové žádosti mohly mladým lidem způsobit. Spisovatel Clayton Barbeau říká: „Pro dospívající je tento svět nebezpečný: hodinu co hodinu nějaký mladý člověk zahyne při automobilové nehodě zaviněné pitím; odhaduje se, že každoročně spáchá sebevraždu na dvanáct tisíc dospívajících; za jeden rok otěhotní milión dívek; ze tří miliónů dětí jsou dnes alkoholici; velmi rozšířené jsou pohlavně přenášené nemoci.“ (How to Raise Parents; Jak vychovat rodiče) Není proto divu, že si tvoji rodiče předsevzali, že tě budou stále ukázňovat! Bible říká: „Moudrý bude naslouchat a přijme více poučení. . . Moudrostí a kázní pohrdli pouze blázni.“ — Přísloví 1:5, 7; srovnej Přísloví 10:17.

Proč to bolí

Přesto „žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující“. (Hebrejcům 12:11) To platí zvláště pro mladé. Tvá osobnost se totiž ještě plně nerozvinula; stále se vyvíjíš a objevuješ sám sebe. Proto kritika — i když je pečlivě promyšlená a laskavě předložená — může vyvolat odpor. Kniha How to Survive Your Adolescent’s Adolescence (Jak přežít dospívání vašeho dospívajícího) vyvozuje, že mladí lidé jsou „na kritiku krajně citliví“. Jeden mladík to vyjádřil: „Kritika mě bolí.“

Když však kritika přichází od rodičů, může bolet obzvlášť silně. Dr. Bettie Youngsová ve své knize Helping Your Teenager Deal With Stress (Jak pomoci vašemu dospívajícímu zvládnout stres) nám připomíná, že mladý člověk si „utváří sebeúctu a názor na svou lidskou hodnotu“ prostřednictvím „uznání nebo neuznání, které mu dávají jiní“. Nejdůležitějším faktorem, který mladému člověku pomáhá zformovat postoj k sobě samému, jsou ovšem rodiče. Když tě tedy některý z rodičů napravuje nebo si stěžuje, že jsi něco neudělal dobře, může tě to zdrtit a zabolet.

Měl bys z toho však vyvodit, že se ti nikdy nic nedaří? Nebo že jsi beznadějný případ, protože tě rodiče upozornili na pár chyb? Vždyť přece všichni lidé mají k dokonalosti žalostně daleko. (Římanům 3:23) A dělat chyby, to patří k učení. (Srovnej Joba 6:24.) Problém je v tom, že rodiče moc nemluví o tom, když se ti něco povede — ale jakmile se dopustíš chyby, je oheň na střeše! To bolí, ale sotva se z toho dá usoudit, že jsi absolutně beznadějný případ. Nauč se přijímat rozumnou kritiku s chladnou hlavou — nepodceňuj ji, ani se jí nenechej zdeptat. — Srovnej Hebrejcům 12:5.

Nespravedlivá kritika

Ale co když je kritika nespravedlivá? Někteří rodiče mají na své děti skutečně nerozumně vysoké požadavky. Možná děti dráždí tím, že je bez ustání sekýrují kvůli maličkostem. A rodiče, kteří mají pro kritiku oprávněné důvody, tě snad kritizují drsným, ponižujícím způsobem. Dr. Bettie Youngsová také říká, že pokud rodiče dětem „nadávají, kážou, fingují city, používají sarkasmy, obviňují a vyhrožují jim“, je to „destruktivní metoda sdělování myšlenek. . ., která v dítěti podkopává sebedůvěru a pocit vlastní hodnoty“.

Když byl spravedlivý Job zavalen lavinou nespravedlivé kritiky, zvolal: „Jak dlouho budete dráždit mou duši a drtit mě slovy?“ (Job 19:2) Podobně, když mladého člověka rodiče stále ponižují nebo hodnotí podle nerealisticky vysokých měřítek, může jej to popuzovat, a vést k tomu, že ‚podléhá sklíčenosti‘. (Kolosanům 3:21) Kathleen McCoyová ve své knize Coping With Teenage Depression (Jak se vyrovnat s depresí dospívajících) dokonce tvrdí, že „neschopnost dostát vysokým nárokům rodičů může u dospívajících vyvolat výraznou ztrátu sebeúcty a způsobit reaktivní depresi“.

Taková nezdravá kritika často skutečně způsobí bludný kruh: Tvoji rodiče ti vyčtou chybu. Reaguješ na to tím, že jsi sám se sebou nespokojený. Protože jsi se sebou nespokojený, nepodaří se ti splnit úkol, který ti rodiče dali. A výsledek? Další kritika!

Co je za kritikou

Jak můžeš tento zhoubný bludný kruh přerušit? Nejdříve se snaž pochopit, proč tak rodiče smýšlejí. Opravdu tě sekýrují a kritizují jen ze škodolibosti? To není pravděpodobné. Dr. Joyce L. Vedralová se ptá: „Proč se rozčilují? Rozčilují se proto, že jim nikdo nevěnuje pozornost nebo to alespoň nikdo nedává znát. Čím více se cítí být přehlíženi, tím více se rozčilují.“ Opravdu tedy ukazuješ rodičům, že na jejich stížnosti reaguješ? Nebo je to, jako když házejí hrách na stěnu? Pokud ano, nediv se, že tě budou na tvé chyby upozorňovat stále častěji — a intenzívněji! Dalo by se to však zastavit, kdybys prostě jednoduše uplatnil slova Přísloví 19:20? Říká se tam: „Naslouchej radě a přijímej kázeň, abys v budoucnosti zmoudřel.“

Někdy jsou rodiče přespříliš kritičtí ne proto, že ses dopustil nějaké chyby, ale jednoduše proto, že jsou ve špatné náladě. Měla tvoje máma v práci těžký den? Je větší pravděpodobnost, že ti vyhubuje, když se jí bude zdát, že máš v pokoji nepořádek. Je táta rozzlobený a nervózní, protože nedostačují rodinné finance? Pak by mohl bezděčně říct něco neuváženého, „jako by bodal mečem“. (Přísloví 12:18) To samozřejmě není spravedlivé. Ale „všichni. . . mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž.“ (Jakub 3:2) Když se tedy zdá, že je máma nebo táta v napětí a nervózní, bylo by moudré jednat opatrně a nezavdávat příčinu ke kritice.

Rodiče jsou nedokonalí lidé a mohou také propadnout pocitu nedostatečnosti. Když v něčem zklameš ty, mohlo by to v nich vzbudit pocit, že zklamali oni! Dr. Vedralová vysvětluje: „Přineseš domů špatné vysvědčení a táta ti řekne: ‚To jsi takový hlupák? Mám syna idiota.‘ Tvůj otec si samozřejmě nemyslí, že jsi idiot. Ve skutečnosti říká: ‚Bojím se, že neplním dobře svou povinnost, abych v tobě vzbudil zájem o učení.‘“

Takové obavy mohou rodiče pohnout také k tomu, že na tebe mají nerealisticky vysoké požadavky. Mladík jménem Jason si stěžuje: „Ať dělám, co dělám, nikdy to nestačí. Shrabu listí, a táta se ptá, proč jsem neuklidil taky garáž, když už jsem byl v tom uklízení. Dostanu dvojku, a rodiče se ptají, proč to nebyla jednička. Říkají, že jsem beznadějný případ.“ S Jasonovými rodiči však pohovořil školní poradce a udělal tento závěr: „Nadměrně vysoké požadavky na syna byly odrazem jejich vlastního pocitu nedostatečnosti a zklamání z volby svého zaměstnání a ze svého finančního postavení.“ — Coping With Teenage Depression.

Nehledě na to, jaká je tvá situace doma, můžeš snad nyní lépe chápat, proč mají tvoji rodiče občas sklon být kritičtí. Ale jak se vyrovnat s tím, když na tobě rodiče nacházejí chyby? Dá se z jejich kritiky načerpat nějaký užitek? O těchto otázkách bude pojednávat budoucí článek.

[Obrázek na straně 26]

Když si rodiče stěžují, že něco děláš špatně, může tě to ničit