Když se ostrov vrací
„ŽÁDNÝ člověk není ostrov,“ napsal v sedmnáctém století básník John Donne. To je jistě pravda; ve skutečnosti i některé ostrovy přestávají být ostrovy. Dobrým příkladem je ostrovní město Tyrus. Alexandr Veliký naplnil podivuhodné biblické proroctví, když navršil k tomuto ostrovu hráz a pyšné město, které na něm stálo, zničil. Po staletích se hráz zanesla naplaveninou a z ostrova se stal poloostrov.
Francouzskému ostrovu Mont-Saint-Michel také hrozí nebezpečí, že ztratí statut ostrova. Mont-Saint-Michel leží na hranici mezi dvěma francouzskými provinciemi, Bretaní a Normandií. Na úpatí tohoto skalnatého pahorku je vesnička a na jeho vrcholku se nachází klášter, podobný pevnosti. Po staletí vábí tento ostrov návštěvníky. Na širých vodních pláních zálivu se rýsuje jako pyramida. Asi od první poloviny osmého století, kdy jeden biskup tvrdil, že zde měl vidění „svatého“ Michaela, přicházelo množství poutníků do místního kostela a později do kláštěra postaveného na témže místě. Čas nebyl tomuto místu vždy příznivě nakloněn. Během staletí ostrov pustošily požáry, sužovaly války, byl uzavřen během francouzské revoluce a používán jako vězení. V minulém století byl nakonec restaurován a byla obnovena jeho věž se štíhlou špicí.
Dlouho se zdálo, že nejnebezpečnějším nepřítelem je moře. Někdy byl tento pahorek nazýván Saint-Michel-vydaný-na-milost- -moři. Po staletí k němu měli poutníci jediný přístup — když nastal odliv. Tehdy přecházeli pěšky z pevniny a přitom opatrně sledovali zrádný tekutý písek. Dalším nebezpečím byl rychlý příliv — lidé říkávali, že má rychlost cválajícího koně!
Avšak ukázalo se, že největším nepřítelem Mont-Saint-Michelu není moře, ale souš. V sedmdesátých letech devatenáctého století byla postavena 900 metrů dlouhá hráz, která konečně spojila ostrov s pevninou. Od té doby již příliv nezaplavuje vodou celou zátoku jako kdysi a kolem ostrova vznikají nánosy písku. Dnes už jen ty nejvyšší přílivy zalévají ochranná skaliska ostrova. Proti tomuto jevu se podniká mnoho opatření, aby se ze slavného ostrova nakonec nestal poloostrov jako v případě Tyru — nebo dokonce pouhá žulová vyvýšenina na rozlehlé, suché pláži.