Mladí lidé se ptají . . .

Dopadnu jako můj bratr?

„BUDEŠ zrovna takový, jako je tvůj bratr! Dej si pozor, abys nedopadl jako on!“

Pokud máš bratra nebo sestru, kteří sešli z pravé cesty — které snad rodiče poslali pryč z domova, dostali se do vězení nebo byli vyloučeni z křesťanského sboru —, pak tato bolestivá slova nejsou pro tebe nic neznámého. Rodiče, učitelé, příbuzní, kteří to myslí dobře, a dokonce i někteří vrstevníci ti je mohou opakovat znovu a znovu. Někdy můžeš získat pocit, že se ti někteří přátelé vyhýbají.

Jestliže máš sourozence, který nastoupil svévolnou cestu, samo o sobě je to jistě bolestivý zážitek. Dívka jménem Karolína, jejímuž bratrovi byla odňata pospolitost (byl vyloučen z křesťanského sboru), vzpomíná: „Můj bratr mi byl bližší než kdokoli jiný. Hluboce mě zasáhlo, že přestal být křesťanem.“a Beata, které bylo patnáct let, když byla její sestře odňata pospolitost, vzpomíná podobně: „Stále si pamatuji na den, kdy mi řekla, že byla vyloučena. Tolik mě to bolelo a velmi jsem trpěla. Cítila jsem se podvedená. Jak nám to mohla udělat?“

Se starším sourozencem už není možné volně mluvit, a to také bolí. Beata si stěžuje: „Měly jsme k sobě tak blízko. Moc mi chybí, že se s ní nemohu bavit a nemůžeme dělat věci společně.“ Přidejme k tomu ještě zklamání, že vidíme selhat toho, na koho jsme se dívali jako na vzor. Mladík jménem Martin říká o svém starším bratrovi: „Vážili jsme si ho. Teď jsme ho ztratili.“

Nejbolestivější stránkou toho všeho může být trvalá obava, že jsi jakoby předurčen k tomu, abys dopadl stejně.

Budeš napodobovat jeho příklad?

Při jednom průzkumu 64,9 procenta mladistvých připustilo, že starší sourozenec na ně má silný vliv. Jak řekla jedna dívka: „Můj starší bratr. . . velmi ovlivnil můj život. Měl o mě mimořádný zájem. Bral mě s sebou, když šel s kamarády, učil mě psát, zavazovat tkaničky a vždy byl při mně, když byl sebemenší problém.“ — Adolescents and Youth (Dospívající a mládež) od Dorothy Rogersové.

Když tedy sourozenec, kterého si dospívající váží, najednou začne být vzpurný, „ocitne se dospívající pravděpodobně ve zmatku“, domnívá se spisovatelka Joy P. Gageová. Uvádí příběh dívky Lindy. Tato dívka se ve svém starším bratrovi viděla. Pak náhle opustil svou manželku a vzor, který si Linda pěstovala, „zmizel“. Joy P. Gageová se o tom vyjádřila: „Bratr, kterého se snažila napodobit, už za to nestál.“ Výsledkem bylo, že „Linda se zlobila. Zachvátil ji dokonce panický strach.“ Linda to začala zkoušet s alkoholem. — When Parents Cry (Když rodiče pláčou).

Taková přehnaná reakce není neobvyklá. Kniha How to Survive Your Child’s Rebellious Teens (Jak přežít léta vzdoru vašeho dospívajícího) od Myrona Brentona se dokonce zmiňuje o tom, že „další děti v rodině jsou ve větší nebo menší míře vždy ovlivněny vzpurným chováním sourozence“. Brenton vysvětluje, že někdy se ostatní mladiství v rodině „cítí ohroženi. S obavou se ptají: ‚Může se to stát i mně? Budu i já jednat takhle nesmyslně? Mám i já v sobě sklon k takovému nerozumnému jednání?‘“

Zvol si jinou cestu

Znamená to tedy, že ty budeš určitě následovat špatný příklad svého sourozence? Rozhodně ne. Máš právo rozhodnout se sám, jakým směrem chceš jít. (Srovnej Jozua 24:15.) Mnozí zbožní mladí lidé v biblických dobách to tak udělali.

Vzpomeň si například na mladého Jákoba. Jeho bratr a dvojče Esau byl člověk, který „neoceňoval posvátné věci“. (Hebrejcům 12:16) Jákob nicméně byl bezúhonným mužem víry. (1. Mojžíšova 25:27; Hebrejcům 11:21) Dva mladší Áronovi synové Eleazar a Itamar zůstali věrní v Jehovově službě, i když jejich starší bratři Nadab a Abihu byli Jehovou popraveni. Zjevně byli usmrceni proto, že pod vlivem alkoholu překročili rámec svých kněžských povinností. Ani Eleazar ani Itamar však nenapodobovali své bratry a oba se mohli radovat z mnoha předností, které měli jako Jehovovi kněží. — 3. Mojžíšova 10:1–11.

Můžeš se rozhodnout také pro zbožný způsob jednání a vyhnout se tomu, že bys způsobil hluboký žal sobě a svým rodičům.

‚Vyhýbají se mi‘

Karolína si přesto stěžuje: „Všichni čekají, že udělám chybu. Někteří rodiče si dokonce myslí, že budu mít na jejich děti špatný vliv.“ Možná, že se někdy také tak cítíš. Ale to, co se jeví jako nemilosrdný zkoumavý pohled, se často ukáže jako dobře míněný zájem. A když rodiče ostatních dětí uvidí, že se stále chováš dobře, jejich obavy obvykle ustoupí. — Srovnej 1. Petra 2:12.

Proč se však někteří přátelé najednou odtáhnou? Není to ani tak proto, že ti nedůvěřují; ale jednoduše nevědí, co říci. Snad se cítí ve styku s tebou trapně, protože si uvědomují, že ty a tvoje rodina jste zažili velkou ránu; možná mají strach, aby neřekli něco nevhodného. Proč bys to nemohl být ty, kdo prolomí ledy a začne s nimi mluvit? Snaž se být klidný a laskavý, jestliže ti kladou choulostivé otázky, jako třeba „Co se děje s tvým bratrem?“

Je pravda, že někteří se tě pravděpodobně budou stranit. Jestliže s tebou lidé zacházejí, jako bys byl špatný člověk, je to pokušení, abys začal dělat nesprávné věci. Měj však stále na mysli slova Galaťanům 6:9: „Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“

Počáteční období rozpaků obvykle brzy pomine. Jak říká mladá Beata: „Za krátkou dobu se ke mně lidé začali chovat jako dříve.“ Dodává: „Skutečnost, že ne všichni přátelé se mi vyhýbali, byla pro mě velkou pomocí. Stáli při mně.“ Většina tvých křesťanských bratrů a sester stojí při tobě. Mohou velmi pomoci ‚stále napřimovat stezky tvým nohám‘. — Hebrejcům 12:13.

Promluv si o tom

Někdy se opravdu můžeš cítit jako mladý muž jménem Fred, jehož bratr byl zbaven pospolitosti. „Prostě jsem se uzavřel do sebe,“ přiznává. „Uvědomil jsem si ale, že ani mně ani mým rodičům nepomůže, když budeme své pocity skrývat.“ Ano, snaž se, aby ses neodděloval, zvlášť od svých rodičů. (Přísloví 18:1) Martin dává dobrou radu: „Promluv si o tom s někým. Určitě to udělej!“

Máš například pocit, že někdo ve sboru s tebou jedná chladně? Tvoji rodiče ti mohou pomoci, když je na ten problém upozorníš. Nebo jsi možná zklamaný, že rodiče zaměřují všechnu svou pozornost na vzpurného sourozence, a vůbec si nevšímají tvých potřeb. Nemá smysl chovat se špatně proto, abys upoutal jejich pozornost. Místo toho si s nimi upřímně popovídej, aby věděli, co cítíš.

K tomuto účelu využíval Fred rodinné studium Bible. „Pokud jsem měl problém, zvolil jsem si tuto příležitost, abych o věci promluvil s maminkou a s tatínkem.“ Tyto rozhovory ti mohou pomoci, abys lépe pochopil, jak silně okolnosti zasáhly také tvé rodiče. Současně mohou oni lépe porozumět tvým pocitům, a snad udělají něco pro to, aby ti věnovali více osobní pozornosti.

Ne všichni mladí lidé, samozřejmě, mají bohabojné rodiče. Pokud je to tvůj případ, promluv si o těchto záležitostech s nějakým zralým křesťanem. (Přísloví 17:17) Také pomáhá, jestliže zůstaneš duchovně činný. „Musíš ukázat, že se opravdu nechceš dát špatnou cestou,“ říká Martin. „A pokud budeš stále činný a bude zřejmé, že opravdu chceš zůstat v pravdě, určitě tě tví křesťanští bratři a sestry podpoří.“

V každém případě však máš vždy podporu svého nebeského Otce. (Žalm 27:10) „Vylévejte před ním své srdce,“ říká Žalm 62:8. Bude pro tebe skutečným útočištěm. On doopravdy ví, jaký jsi uvnitř, dokonce i když lidé kolem tebe tě nechápou nebo neprávem odsuzují. — 1. Samuelova 16:7.

Můžeš se lišit

Jedno biblické přísloví říká: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt.“ (Přísloví 22:3) Ano, pokud by tě někdy lákalo napodobovat svého sourozence, přemýšlej o tom, k čemu vedlo jeho špatné jednání. Jak říká Beata: „Když jsem viděla, k čemu vedlo sestřino špatné jednání, pomohlo mi to, abych se takovým problémům vyhnula.“

Fred, Martin a Beata — které jsme citovali v článku — nenapodobovali vzpurnou dráhu svých sourozenců; všichni se zaměřili na křesťanskou službu. A co ty? Můžeš stále milovat svého sourozence. Ale nemusíš žít jako on. Můžeš si vybrat sám. A můžeš se lišit.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Nemusíš se připojit ke svému bratrovi, když je vzpurný