První mezinárodní sjezd svědků Jehovových v Rusku

RUSKÉ město Petrohrad proslulo jevem, kterému jeho obyvatelé říkají „bílé noci“. Je to období, které trvá přibližně tři červnové týdny, kdy se nikdy zcela nesetmí. Ale dny od dvacátého šestého do dvacátého osmého června 1992 byly výjimečné něčím jiným.

Tou dobou totiž konali svědkové Jehovovi svůj mezinárodní sjezd. Tento sjezd nepoutal pozornost na doslovné světlo, jímž byl tehdy Petrohrad ve dne v noci zaplaven, ale na duchovní světlo, které zrcadlí praví křesťané. Odtud i námět sjezdu: „Nositelé světla“.

V bývalém Sovětském svazu to byl první mezinárodní sjezd svědků Jehovových. Účastnili se ho delegáti asi ze třiceti zemí světa, včetně Dánska, Finska, Itálie, Japonska, Kanady, Německa, Nizozemí, Norska, Spojených států, Švédska, Švýcarska a Velké Británie.

Kromě toho bylo přítomno asi dvacet devět tisíc svědků Jehovových z bývalého Sovětského svazu. Někteří přijeli z Estonska, Gruzie, Litvy, Lotyšska, Moldavska a Ukrajiny. Počet účastníků byl pozoruhodný, když uvážíme, že Rusko prochází náročnými ekonomickými změnami. Pozoruhodná byla i přítomnost těch ruských delegátů, kteří přicestovali z Vladivostoku, vzdáleného osm tisíc kilometrů, a také z jiných míst ležících na východním pobřeží Ruska.

Největší zahraniční delegace svědků Jehovových přijela z nedalekého Finska v počtu více než deseti tisíc osob. Stadión byl rozdělen do dvou sektorů — ruského a finského; každý sektor měl své pódium, ze kterého se předkládal program.

Přípravy

Mezinárodní sjezd se konal na Kirovově stadióně. Tento 42 let starý stadión se nachází na ostrově Krestovskij, vzdáleném jen několik kilometrů od středu města. Má šedesát tisíc míst k sezení a je to druhý největší stadión v celém bývalém Sovětském svazu. V pozadí je vidět řeku Něvu, jak se vlévá do Finského zálivu.

Stadión však potřeboval opravy. Byla pročištěna kanalizace a postaveny další toalety. Muselo se natřít asi třicet kilometrů laviček. Navíc byly kolem stadiónu přistřiženy keře a posekána tráva. Práce trvaly mnoho týdnů.

Doprava a ubytování

Zajistit dopravu a ubytování pro zhruba sedmnáct tisíc pozvaných zahraničních delegátů byl monumentální úkol. Ruské úřady velmi ochotně se svědky Jehovovými spolupracovaly, a to nejen na jednotlivých konzulátech, ale také na hraničních přechodech a na mezinárodním letišti v Petrohradě.

Byly uzavřeny dohody s dvaatřiceti hotely, které potom ubytovaly většinu z těchto sedmnácti tisíc zahraničních delegátů. A dvacet devět tisíc delegátů z různých částí bývalého Sovětského svazu bydlelo ve sto třiceti dvou školách a školních družinách. Každý den bylo potřeba dopravit delegáty na místo konání sjezdu, a k tomuto účelu se pronajalo třista devadesát autobusů.

Mnozí zahraniční delegáti se stravovali přímo v hotelech, kde byli ubytováni. Úřady v Petrohradě však několik měsíců před mezinárodním sjezdem vyjádřily obavy, že bude problematické opatřit potraviny pro tisíce delegátů z mnoha částí bývalého Sovětského svazu. Tvrdily, že město nebude mít potraviny v dostatečném množství a že si svědkové Jehovovi budou jídlo muset přivézt odjinud.

A přesně to svědkové udělali. Několik odboček Společnosti Strážná věž přispělo velkými zásilkami potravin. Jen finská odbočka věnovala mezinárodnímu sjezdu v Petrohradě dvěstě tun potravin! Kromě toho si většina zahraničních delegátů přivezla malé balíčky masových konzerv, sušeného ovoce, ořechů, chleba a dalších potravin. V poslední den sjezdu se na stadióně rozdal delegátům z bývalého Sovětského svazu náklad krabic s potravinami, aby měli jídlo na cestu domů.

Mohutná ohlašovací kampaň

Petrohrad má zhruba pět miliónů obyvatel a je druhým největším městem Ruska. Bylo to vůbec poprvé, kdy směli svědkové Jehovovi v Rusku uspořádat mohutnou ohlašovací kampaň.

Tato nebývalá kampaň začala několik týdnů před mezinárodním sjezdem. Bylo vytištěno a rozšířeno asi milión letáků. Na přední straně každého letáku byla pozvánka na veřejnou přednášku, která se měla konat v sobotu odpoledne. Na zadní straně byl uveden nedělní program. Svědkové navíc rozšířili obyvatelům Petrohradu skoro sedmset padesát tisíc traktátů Čemu věří svědkové Jehovovi? Tyto traktáty seznamovaly lidi s naukami svědků Jehovových.

Většina delegátů přijela do Petrohradu jeden až čtyři dny před začátkem sjezdu. V těch dnech byly na ulicích tisíce svědků Jehovových. Rozšiřovali letáky, nabízeli traktáty a další literaturu v ruštině. Připravilo se několik velkých poutačů, které byly potom rozmístěny v nejrušnějších ulicích v centru města. Poutače byly asi tři metry vysoké, jeden a půl metru široké a vpředu i vzadu měly barevné pozvání na veřejnou přednášku. Některé poutače stály přímo u vstupů do nejpoužívanějších stanic metra.

Program

Konečně nadešel první den sjezdu. Účastnilo se jej více než čtyřicet pět tisíc osob! Program byl upraven tak, aby z něho měli prospěch i mnozí delegáti, kteří nemluví rusky nebo finsky. Několik proslovů bylo například předneseno v angličtině a do finštiny a ruštiny bylo tlumočeno. Řadu těchto proslovů předneslo sedm členů vedoucího sboru svědků Jehovových.

Každý sjezdový den byly na programu zprávy a zkušenosti z jiných zemí, které zdůrazňovaly, jak tam Jehova žehná kazatelskému dílu. Tyto zprávy i mnohé zkušenosti byly předneseny v angličtině a tlumočeny do ruštiny a finštiny.

Veřejná přednáška pro ruský sektor se zabývala otázkou, která dnes mnoho Rusů velice zajímá. Měla název „Skutečně se o nás Bůh stará?“ Delegáti po přednášce obdrželi v ruštině a ve finštině novou brožuru nazvanou Skutečně se o nás Bůh stará? Všechny přítomné to velmi potěšilo.

Zpěvník, který svědkové Jehovovi používají na svých shromážděních, není dosud v ruštině k dispozici. Proto Společnost Strážná věž připravila zvláštní brožuru. Tato brožura obsahovala slova všech písní, které se měly na sjezdu „Nositelé světla“ zpívat. Při vstupu na stadión dostali ruští delegáti své osobní výtisky. Bylo velmi dojemné slyšet, jak čtyřicet šest tisíc lidí přibližně ze třiceti zemí zpívá jednohlasně chválu Jehovovi Bohu, každý ve svém jazyce, a to i v ruštině!

V mnoha částech světa, území bývalého Sovětského svazu nevyjímaje, se desítky let vyučovala evoluční teorie. Dnes jsou však svědkové Jehovovi lépe vybaveni, aby mohli odhalovat nesprávnost této teorie a šířit pravdu o Stvořiteli života. Jaké vzrušení prožívali delegáti v neděli při závěru dopolední části programu, když jeden z členů vedoucího sboru oznámil, že kniha Jak vznikl život — Evolucí, nebo stvořením? byla vydána v ruštině! Každý z účastníků sjezdu měl možnost dostat darem jeden výtisk.

Zahraniční delegáti byli předem informováni, že mnoho svědků Jehovových v Rusku nemá svou vlastní Bibli. A tak přivezli darem tisíce ruských Biblí. Bible byly shromažďovány v hlavním sběrném středisku a odtud později rozváženy do sborů a věnovány těm, kteří je potřebovali.

Byli ohromeni!

V sobotu během dopoledne a brzy odpoledne neustále proudili na stadión návštěvníci, kteří nejsou svědky Jehovovými. Přicházeli ze zvědavosti, protože chtěli na vlastní oči vidět, co se tam děje. Mnozí byli ohromeni tím, co na stadióně viděli. Většinou ještě o svědcích Jehovových nikdy v životě neslyšeli, než dostali pozvánku na veřejnou přednášku. Někteří se o mezinárodním sjezdu dozvěděli z televizního zpravodajství. Vrcholná účast na sjezdu v Petrohradě byla 46 214.

Jedna mladá žena, která patří k ruské pravoslavné církvi, to komentovala: „Svědkové Jehovovi na mě udělali veliký dojem. Jsou to mírní, uctiví a důstojní lidé.“ Jiný návštěvník řekl: „Doufáme, že svědkové Jehovovi budou mít tady v Petrohradě ještě mnoho sjezdů.“ Jeden starší seržant ruské policie (neboli milice), který měl službu na místě konání mezinárodního sjezdu, uvedl, že „být na tomto sjezdu pro něj bylo vzrušující“.

Jeden místní úředník se vyjádřil, že ‚někteří považují svědky Jehovovy za jakousi zakázanou sektu, jejíž členové sedí v temnotě a zneužívají děti i sebe navzájem. Já ale vidím normální, usměvavé lidi, kteří jsou dokonce lepší než mnozí z mých známých. Jsou mírní, pokojní a mají se všichni navzájem velmi rádi.‘ Dodal: „Opravdu nemohu pochopit, proč o vás lidé povídají takové lži.“

V sobotu odpoledne se někteří odpůrci pokusili sjezd v Petrohradě pokazit. Nosili velké transparenty s falešnými obviněními svědků. Zástup manifestujících rostl a byl stále hlučnější, a tak policie musela na ochranu delegátů mezinárodního sjezdu přivolat posily. Protestujícím se však nepodařilo dostat se dál než k přední bráně. Na konci dne jednoduše zklamaně odešli.

Na jednoho delegáta sjezdu, který viděl, co se odehrávalo, obzvlášť silně zapůsobilo, jakého ducha spolupráce projevila milice. „Když vidím, jaké úsilí milice vynakládá, aby nás chránila, nemohu věřit svým očím. Ještě před několika lety byli svědkové Jehovovi považováni za nepřátele státu. Nyní nás však milice dokonce ochraňuje!“ Jeden důstojník milice otevřeně vyjádřil své pocity, když několika delegátům řekl: „Nechceme, abyste se nás báli. Jsme tu proto, abychom vás chránili a abychom zajistili, že vše bude probíhat dobře.“

A skutečně vše proběhlo dobře. Dokonce i počasí bylo ideální. Po všechny dny sjezdu byla jasná obloha, sucho a teplo.

Tisíce pokřtěných

Pro mnohé byl vrcholným bodem mezinárodního sjezdu křest tisíců lidí. Jeden petrohradský sbor, který má dvěstě padesát čtyři zvěstovatele, podal zprávu o sto osmi pokřtěných! Citové pohnutí, které delegáti prožívali, když viděli povstat 3 956 kandidátů křtu, se dá těžko vyjádřit slovy. Řečník položil dvě otázky, týkající se jejich oddanosti Jehovovi. V odpověď zaburáceli „da“ (ano).

Po modlitbě byli kandidáti křtu posláni do převlékáren, ženy na jednu stranu a muži na druhou. Zatímco stovky kandidátů křtu odcházely z plochy, obecenstvo jim mávalo a oni mávali také.

Mnozí z obecenstva radostí plakali. Jiní více než 45 minut s přestávkami tleskali. Jeden finský delegát nedokázal zvládnout své city a rozplakal se. Vysvětluje: „V roce 1943 jsem byl odveden do finské armády, abych bojoval proti Rusům. Byla to hrozná válka. A nyní jsem na tomto sjezdu viděl tisíce Rusů, jak oddávají své životy Jehovovi! Když jsem některé z nich spatřil na invalidních vozících a jiné kulhat, plakal jsem. Kladl jsem si otázku: ‚Nejsou i oni válečnými veterány? Nezranili je finští vojáci?‘ Snad mi nyní Jehova dá příležitost pomoci mým ruským bratrům.“

Měli rusky mluvící bratři ocenění pro to, že jim Jehova umožnil tyto třídenní duchovní hody, tento první velký sjezd v Petrohradě? Když pronášel poslední řečník svá závěrečná slova, řekl: „Za tento úžasný sjezd děkujeme především Jehovovi Bohu.“ Obecenstvo povstalo a více než pět minut nadšeně tleskalo. Stálo a tleskalo Jehovovi!

V zemích, které byly dříve součástí Sovětského svazu, podpírá ty tisíce nositelů světla Jehova Bůh, Zdroj světla. Nyní, po více než sedmdesáti letech omezování a pronásledování, je zřetelně vidět, že Jehova celou tu dobu plnil svůj slib, zapsaný u Izajáše 60:22, kde říká: „Z maličkého se stane tisíc a z malého mocný národ. Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“

[Rámeček na straně 27]

Další sjezdy

Celkem se letos v létě konalo po celém bývalém Sovětském svazu šest sjezdů. Účastnilo se jich dohromady 91 673 osob a 8 562 osob bylo pokřtěno. To znamená, že na těchto sjezdech bylo pokřtěno 9,3 procenta všech účastníků. Toto procento by samozřejmě bylo ještě vyšší, nebýt zhruba 17 000 zahraničních delegátů, přítomných na mezinárodním setkání v Sankt–Petěrgburgu.

Visoki Zamok, který vychází ve Lvivě (dříve Lvov), poznamenal: „Během tří dnů sjezdu vskutku kralovala na stadiónu laskavost a upřímnost. Navzdory tak početné účasti jsou prostory i nadále stejně čisté jako před sjezdem. Všude bylo možné pozorovat příkladný pořádek a pokoj.“

Nyní, když se svědkové Jehovovi těší z toho, že mohou v bývalém Sovětském svazu svobodně a neskrývaně uctívat Boha, mají mnozí lidé možnost vidět na vlastní oči, jací svědkové skutečně jsou. Ruské noviny Krasnojarskij Komsomoljec napsaly: „Jsou to přitažliví, velmi přátelští a naprosto nepolitičtí lidé; povzbuzují k pracovitosti, ne k honbě za ‚snadným ziskem‘.“

Sjezdy v bývalém Sovětském svazu

DATUM MĚSTO VRCHOLNÁ ÚČAST KŘEST

26.–28. června Petrohrad (Rusko) 46 214 3 256

10.–12. července Lviv (Ukrajina) 15 011 1 326

Alma-Ata 6 605 829

(Kazachstán)

17.–19. července Charkov (Ukrajina) 17 425 2 577

24.–26. července Irkutsk (Sibiř) 5 051 536

Tallin (Estonsko) 1 367 38

CELKEM 91 673 8 562

[Obrázek na straně 24]

Poutače ohlašující sjezd

[Obrázky na straně 25]

Ruská delegátka dostává svou vlastní Bibli

Používaly se zvláštní brožury s písněmi

[Obrázky na straně 26]

Působivý počet pokřtěných — 3 256