Chce vaše dítě mít zvířátko?

DĚTI všude na světě mají rádi zvířata. A skutečně je z čeho vybírat! Tak například třináctiletá Tabitha chová doma morče. Pětiletá Naomi má bílou myšku. A patnáctiletý Bobby-John se v současné době raduje z malé klokaní samičky. „Má vlastní košík a v něm se stočí do klubíčka, jako by byla v matčině vaku,“ vysvětluje Bobby-John. „Nemá moc ráda, když ji berete do ruky, ale je tak roztomilá.“

Zvířata má v oblibě i mnoho dospělých. Od nepaměti lidé ochočovali zvířata a dělali si z nich domácí mazlíčky. Egypťané například chovali kočky a paviány. Jeden římský císař měl neobvyklé domácí zvíře — lva jménem Scimitar. Měl svého kočkovitého mazlíčka tak rád, že jej nechával ležet u jídelního stolu a v noci spát u nohou císařské postele. Římané rovněž cvičili psy a opice. Oblíbenou zábavou bylo sledovat opice, jak jezdí na psech nebo řídí dvoukolé vozíky.

Při poskytnutí správného poučení a pod dozorem rodičů se děti mohou naučit o svá zvířata dobře pečovat. Může jim být svěřena odpovědnost, aby je krmily a staraly se o ně. Mít doma zvířátko může být pro dítě velmi poučné. The New Encyclopædia Britannica k tomu uvádí, že „zvířata v domácnosti dávají dětem příležitost se poučit, jak úzce souvisí výsada s odpovědností, a mohou se také dozvědět něco o sexu. Dítě si brzy všimne, jak probíhá páření a posléze i období březosti. Všimne si různých problémů, které souvisejí s vrhem mláďat a péčí o ně.“

Někteří z rodičů použili zvířata k tomu, aby dětem ukázali správný postoj ke všemu živému — například nikdy nebýt krutý a zvíře netrápit, nedopustit, aby bylo o hladu nebo špinavé. Je to také praktický způsob, jak poukázat dětem na moudrost a mistrovské umění Stvořitele, který každé zvíře vytvořil „podle jeho druhu“. — 1. Mojžíšova 1:24.

Děti ale brzy omrzí nést odpovědnost nebo na ni zapomínají. Příliš často se jim stává, že nadšení pro domácího mazlíčka brzy vyprchá. To, co je zajímalo tento týden, je bude příští týden nudit. Rodiče, pokud zvažujete, zda svému dítěti svěřit odpovědnost za zvíře, pamatujte, že jste to vy, dospělí lidé, kdo musí nést konečnou odpovědnost.

Náležitá hygiena je nezbytná

Dobrá hygiena je pro zvířata důležitá, ovšem stejně důležitá — a možná ještě důležitější — je pro vaše děti. Klece a boudy se mají udržovat v čistotě. Některá zvířata potřebují pravidelně kartáčovat a koupat. Je třeba také vzít v úvahu, jak těsný kontakt by měl člověk se zvířetem mít. Pamatujte, že mnoho zvířat používá místo mycí žínky jazyk a čistí si jím všechny části těla. Na rozdíl od dětí jsou zvířata schopna vypořádat se s choroboplodnými zárodky. Děti k tomu vybavené nejsou. Nepodporujte dítě v tom, aby své zvíře líbalo.

Zvířata by také měla mít vlastní misky na žrádlo a nemělo by se jim dovolit vylizovat talíře po lidech. To je velmi vážná věc, protože zvířata i ptáci mívají řadu nemocí, které se mohou přenést na lidi, pokud se nepodniknou rozumná opatření. A mnoho domácích zvířat kouše. Je sice pravda, že některé z takových zdravotních potíží mívají mírný průběh, a člověk si jich ani nevšimne nebo jejich příčinu vidí jinde než u zvířete. Avšak od zvířat se člověk může snadno nakazit některými vyrážkami a chorobami dýchacích cest. Další nemoci bývají mnohem závažnější a mohou být i smrtelné. „Od domácí kočky dostane každoročně 3 300 těhotných žen toxoplazmózu, což vede k patnáctiprocentní úmrtnosti plodů,“ uvádí U.S.News & World Report.

Učte děti, že zvíře není člověk

Jak se náklonnost dětí ke zvířatům prohlubuje, je nutné dbát, aby to děti nepřeháněly a nezačaly se zvířetem zacházet jako s člověkem nebo aby mu nepřipisovaly lidské vlastnosti a lidskou úroveň chápání. Potom, až by zvíře zestárlo a pošlo nebo zahynulo při nehodě, vyvolalo by to u dítěte zbytečný duševní otřes.

Děti samozřejmě nejsou jediní, kdo by se to měl naučit. I někteří dospělí si musí dát v tomto ohledu pozor. Někdy se stává, že zvíře laskají a chovají jako miminko nebo malé dítě. Děti by mohly rychle začít napodobovat jednání, které pozorovaly u dospělých, a zahrnovat své miláčky přemrštěnou láskou.

Musíme si tedy uchovat na zvířata v domácnosti vyrovnaný názor a učit tomu i děti. Pomozme jim, aby pochopily, že domácí mazlíčkové i všechno ostatní zvířecí stvoření je tu člověku pro radost a pro užitek. Musíme však dbát, abychom zvířata ani ptáky nevyvyšovali do jiného postavení, než jaké jim Bůh vymezil. Božím záměrem nebylo, aby zvířata žila věčně. Na rozdíl od lidí není jejich omezená délka života důsledkem hříchu Adama a Evy a následného dědictví hříchu a smrti. — Římanům 5:12; 2. Petra 2:12.

Když se domácím mazlíčkům vyhradí patřičné místo, mohou být rozkošným Božím darem, ze kterého se může člověk radovat. Nejen děti, ale i mnoho osamělých, nemocných a starých lidí má užitek i potěšení ze svých přítulných zvířat. „Odborníci říkají, že v určitých situacích mohou zvířata chovaná v domácnosti — neboli ‚zvířecí kamarádi‘ — svému majiteli zlepšit srdeční činnost, urychlit zotavení po infarktu, zklidnit úzkostné stavy a snížit krevní tlak,“ říká časopis AARP News Bulletin.

Mít, nebo nemít zvíře?

Co tedy udělat, když vás dítě poprosí, abyste mu opatřili zvířátko? Rozhodnutí musíte učinit vy a přitom pamatovat na výhody i nevýhody. Je nutné pečlivě zvážit takové faktory, jako je místo, kde bydlíte, náklady na příslušnou péči a na krmení zvířete, věk vašeho dítěte a čas, který byste museli věnovat dohledu, aby zvíře dostalo vhodnou péči.

Pokud se však rozhodnete, že by vašemu dítěti prospělo mít doma nějaké zvířátko, mějte na mysli výše uvedené rady. A když potom budete mít v rodině zvířecího mazlíčka, proč si ho plně neužít? Dobře se o něj starejte a učte tomu i své děti. Když zvířatům vyhradíte správné místo, mohou být nejen užitečnými a radostnými společníky, ale také nádherným svědectvím o podivuhodné rozmanitosti života, o nekonečné tvořivosti důmyslného Stvořitele.