Jedinečný argentinský ledovec

„MUSÍTE se na něj podívat.“ „Je to jeden z divů světa.“ Byli jsme vysláni do Buenos Aires, abychom tam pomohli s výstavbou nových objektů odbočky Společnosti Strážná věž. Takové pobídnutí však přimělo mého manžela i mne, abychom si zajeli do Ledovcového národního parku na jihu Argentiny a podívali se na jedinečný ledovec zvaný Perito Moreno.

Konečně jsme dorazili do And, jejichž úpatí pokrývaly lesy. Cesta vedla podél zátoky Rico, která je součástí jezera Argentino. Brzy jsme dojeli na konec poloostrova, kde zátoka přechází v jezero. Uprostřed zátoky se tyčil Perito Moreno — více než čtyři kilometry široká a padesát metrů vysoká ledová stěna. Byl to úchvatný pohled!

Perito Moreno, tato řeka ledu, může postoupit až o čtyři metry za den, neboli o čtyři sta padesát metrů za rok! Nemohli jsme odolat a vyfotografovali jsme si, jak se ve slunci třpytí jeho modré krystaly. Proč modré? Váha sněhu totiž zabraňuje, aby mezi ledovými zrnky nezůstal vzduch. Led zprůhlední a získá modravou barvu. Naši pozornost dále upoutaly zvláštní zvuky. Slyšeli jsme hřmot, když se stopětadevadesát čtverečních kilometrů ledovce pomalu sunulo údolím, a praskání kusů ledu, odlamujících se z čela ledovce. Když padaly do vody, znělo to jako hromobití.

Vždy po několika letech zatarasí Perito Moreno přirozený odtok vody ze zátoky Rico do jezera Argentino. Z jedné strany stoupá zadržená voda do výšky dvaceti až pětatřiceti metrů nad svou přirozenou hladinu. Posléze voda svým tlakem ledovec přemůže a Perito Moreno vytvoří vzrušující podívanou.

Klidné vody jezera se promění v rozbouřené moře. To vše trvá celé hodiny. Ze stěn ledovce se ulamují ohromné bloky ledu, větší než patnáctipatrový dům, a padají s ohlušujícím rachotem, líčí televizní dokumentární pořad La Guerra Del Hielo. „Každý vykřikuje a vyskakuje, když vidí toto podivuhodné svědectví o mohutnosti přírodních sil.“

Jak jsme byli rádi, že na nás naši přátelé naléhali, abychom se šli podívat na Perito Moreno! — Zasláno.