Co je příčinou násilí v domovech?

„Místo aby rodina byla útočištěm před stresy, napětím a absurdností společnosti, která nás obklopuje, zdá se, že tyto tlaky se nejen do rodiny přenášejí, ale že se zde zvětšují.“ — The Intimate Environment—Exploring Marriage and the Family (Intimní prostředí — Zkoumání manželství a rodiny).

VÝZKUM otázky násilí v rodině je poměrně novou záležitostí. Teprve v posledních desetiletích byly provedeny rozsáhlé studie. Výsledky takových průzkumů nemusí být vždy shodné, ale podařilo se najít některé základní faktory, jež přispívají k domácímu násilí. Podívejme se na některé z nich.

Jakou roli hraje rodinné prostředí?

Mnoho výzkumníků se vyjádřilo o svých zjištěních: „Čím násilněji jednala dvojice, se kterou jsme mluvili, tím násilněji se chovaly jejich děti k sobě navzájem a ke svým rodičům.“

Na mladé lidi má ohromný vliv to, že jsou očitými svědky násilí v rodině. „Skutečnost, že někdo bije matku, pociťuje dítě tak, jako by bil je samotné,“ všímá si terapeut John Bradshaw. Jeden mladík, který se jmenuje Ed, nesnášel pohled na to, jak otec bije matku. Přesto, aniž si to uvědomoval, vytvořil si postoj, že muži musí ženy ovládat, a aby to dokázali, musí jim nahánět hrůzu, ubližovat jim a ponižovat je. Jako dospělý muž používal Ed tyto násilné a kruté způsoby vůči své manželce.

Někteří rodiče z opatrnosti zakazují svým dětem dívat se na násilí v televizi, a to je dobře. Ale rodiče by měli být mnohem opatrnější, pokud jde o jejich vlastní chování, protože dávají příklad svým vnímavým dětem.

Jakou roli hraje stres?

Těhotenství, nezaměstnanost, smrt rodiče, stěhování, nemoc, finanční problémy a mnoho dalších věcí nesou s sebou stres. Většina lidí zvládne stres, aniž se uchýlí k násilí. Pro některé lidi však stres může být předehrou k násilí, zejména ve spojení s jinými faktory. Kupříkladu, starat se o zestárlé rodiče — zvláště jsou-li nemocní — vede často k týrání rodičů, když je ten, kdo o ně pečuje, přetížen jinými rodinnými odpovědnostmi.

Výchova dětí působí stres. Výsledkem je, že čím je rodina početnější, tím větší je pravděpodobnost týrání dětí. Děti mohou být rovněž příčinou týrání manželského partnera, protože „jsou to spory, které vznikají kvůli dětem, které vedou často k manželským potyčkám,“ uvádí kniha Behind Closed Doors (Za zavřenými dveřmi).

Nesprávný pohled na pohlaví

Dan Bajorek, který vede poradenskou službu v Kanadě, se domnívá, že tyranští muži mají nesprávný pohled na ženy: „Ať již pocházejí z jakékoli kultury, vyrostli v přesvědčení, že muži jsou ‚jedničky‘.“ Hamish Sinclair, pověřený vedením programu pro nápravu tyranských mužů, říká, že muži byli vychováváni v přesvědčení, že jsou ženám nadřazeni a že mají právo „je trestat, ukázňovat nebo je zastrašovat“.

V mnoha zemích se předpokládá, že muž má právo zacházet s manželkou jako s předmětem, jako s dalším kusem nábytku. Panovat nad manželkou a ovládat ji se pokládá za projev jeho mužnosti a cti. Často je manželka krutě tlučena a jinak týrána, ale právní systém neumožňuje skoro nic, protože nepsaným zákonem země je, že muž je nadřazený a žena je něco nižšího; je mu povinna absolutní poslušností bez ohledu na to, jak ji ponižuje, jak je násilnický, perverzní a sobecký.

Morley Safer, televizní reportér společnosti CBS [Columbia Broadcasting System], uvedl o jedné zemi v Jižní Americe: „V žádné jiné zemi Latinské Ameriky není kult mužství zřetelnější. . . Proniká celou společností včetně soudní síně, kde při obraně své cti vyjde muž se zdravou kůží, zvláště pokud je obětí jeho žena.“ Tento reportér tvrdí, že „není žádné místo na světě, kde by byly ženy tak ponižovány“, jako v této zemi. Nadvláda mužů a snižování žen nejsou omezeny na jedinou zemi, ať jsou tam sebetvrdší. Jsou však rozšířeny po celém světě.

Minna Schulmanová, ředitelka oddělení pro domácí násilí a prosazování zákona v New Yorku, tvrdí, že násilí je prostředek, kterého muži používají, aby ovládali ženu a ukazovali, že nad ní mají moc a autoritu. Dodává: „Díváme se na domácí násilí jako na zneužití moci a autority.“

Někteří muži, kteří bijí ženy, trpí nedostatkem sebevědomí, což je rys povahy, který chtějí vzbudit u svých obětí. Když se jim to daří, jejich sebevědomí stoupne, a mají pocit určité míry nadřazenosti a autority nad jinou lidskou bytostí. Mají pocit, že tímto způsobem prokázali svou mužnost. Je to tak skutečně? Jestliže se dopouštějí násilí na tělesně slabších ženách, dokazují tím, že jsou skutečnými silnými muži? Není to spíše dokladem jejich nerozumnosti? Je opravdu projevem mužnosti, když on, silnější, bije slabší a bezbrannější ženu? Muž, který má pevný morální charakter, bude projevovat ohled a pochopení pro toho, kdo je slabší a bezbrannější, a nebude těžit ze své převahy.

Jiným dokladem nerozumného uvažování těchto tyranů je časté obviňování manželky, že potyčku vyprovokovala ona. Může naznačovat, nebo dokonce přímo říci něco jako: „Neudělala jsi to dobře. Proto tě biju.“ Nebo: „Večeře byla pozdě, a tak dostaneš, co si zasloužíš.“ V mysli tyrana je to její vina. Žádné nedostatky manželského partnera však neopravňují k bití.

Jak působí alkohol?

Alkohol snižuje sebeovládání a zvyšuje možnost impulzívního jednání. Není proto překvapující domněnka, že alkohol může být spouštěcím mechanismem pro týrání. Je-li člověk střízlivý, dokáže obvykle držet své násilné pocity pod kontrolou, ale jestliže se trochu napije, začne být hrubý. Alkohol mu zatemní mozek a sníží schopnost ovládat vztek.

Někteří se domnívají, že problém má kořeny spíše ve stresu než v alkoholu. Tvrdí, že člověk, který si pomáhá alkoholem, aby se dokázal vyrovnat se stresem, je ve své podstatě stejného typu jako člověk, který by se mohl uchýlit k násilí. To znamená, že alkoholik může být stejně tyranský jak střízlivý, tak opilý. Ať už jsou argumenty jakékoli, jisté je, že alkohol neusnadňuje ovládání emocí, ale obvykle působí opačně.

Jak formují sdělovací prostředky jednání lidí

Zdá se, že televize stejně jako film podporují představu tvrdého muže a učí, že násilí je všeobecně uznávaný způsob, jak reagovat v konfliktu a hněvu. „Byl jsem ohromen svou vlastní intenzívní reakcí na film Rambo,“ připouští jeden manželský poradce. „Zatímco zákona poslušný dospělý [v mém nitru] je pohoršen nad masovým zabíjením, dítě [v mém nitru] ho povzbuzuje.“

Mnoho dětí tráví tisíce hodin u televize, kde jsou nesčetné scény násilí, znásilňování a ponižování jiných lidí, zvláště žen. Není tedy divu, že mnohé z nich, když vyrostou, jednají vůči jiným lidem stejným společensky škodlivým způsobem. Působí to nejen na děti, ale také na dospělé.

Zvlášť v posledních letech rovněž výrazně vzrostla míra, v jaké se zobrazuje ve filmu a v televizi násilí, nemravnost a ponižování žen. To může atmosféru násilí v rodinách jenom zhoršit. Podle výsledků jedné skupiny, která dělala průzkum, je „jasná. . . přímá souvislost mezi sledováním násilí a agresívním chováním“.

Vliv izolace

Mnozí lidé dnes žijí neosobním a osamělým způsobem života. Útulné obchůdky v sousedství byly vytlačeny velkými obchodními domy a velkoprodejnami se zlevněným zbožím. Nová městská zástavba, ekonomické problémy a nezaměstnanost vedou k tomu, že rodinné uspořádání je nestálé. Tam, kde nejsou silné přátelské vztahy, je vysoké procento domácího násilí.

Ve své knize Intimate Relationships, Marriage, and the Family (Důvěrné vztahy, manželství a rodina) James C. Coleman vysvětluje, proč to tak je. Smysluplná konverzace je u lidí, kteří žijí osaměle, omezena, což ztěžuje tyranovi vidět svou situaci objektivně a hledat pomoc u důvěrného přítele. Člověk, jenž nemá přátele ani blízké příbuzné, kteří by mu pomáhali zmírnit jeho sklony, bude daleko snáze projevovat své sobectví, protože jeho nesprávný způsob myšlení není denně usměrňován. Je to tak, jak říká Přísloví 18:1: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“

Jak pomoci rodině, kde vládne násilí

Rozebrali jsme jen část názorů na příčiny násilí v rodině. Existují další. Poznali jsme některé z příčin, a teď je potřeba hledat řešení. Jestliže člověk žije v rodině, kde je násilí, co může udělat, aby to skončilo? Jaké je biblické hledisko? Skončí někdy domácí násilí? Článek na straně 10 odpoví na tyto otázky.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Citové násilí — Když se těžce ubližuje slovy

PŘI tělesném násilí se útočí pěstmi, při citovém násilí slovy. Jediný rozdíl je ve výběru zbraně. Je to tak, jak popisuje Přísloví 12:18: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“

Jak nebezpečné je citové násilí, včetně tohoto ‚bodání mečem‘? Dr. Susan Forwardová píše: „Výsledek je stejný [jako při tělesném týrání]. Jste zrovna tak vyděšený, cítíte se stejně bezmocně a právě tak to bolí,“ vyjádřeno pocity.

Citové násilí na manželském druhovi: „Násilí v manželství nemá jenom tělesnou podobu. Velká část násilí, snad téměř všechno, je slovního a citového charakteru,“ řekla jedna oběť, která dlouhodobě trpěla. Týrání může mít podobu nadávek, křiku, stálého kritizování, ponižujících urážek a vyhrožování tělesným ublížením.

Zlomyslné poznámky, které člověka snižují, pokořují nebo zastrašují, mohou vést k vážnému poškození. Ponižující narážky se ze začátku mohou zdát neškodné, podobně jako voda kapající na skálu. Ale pocit vlastní hodnoty se brzy začne narušovat. „Kdybych si mohla mezi tělesným a slovním týráním vybrat, vždy bych si vybrala bití,“ řekla jedna žena. „Po bití jsou vidět následky, a lidé vás alespoň politují,“ vysvětluje. „Slovní týrání vás sice může dohánět k šílenství, ale rány vidět nejsou. Nikdo se o vás nestará.“

Citové násilí na dětech: Může to být nepřetržité kritizování a snižování dítěte — jeho vzhledu, inteligence, schopností nebo jeho lidské hodnoty. Zvlášť nebezpečný je sarkasmus. Děti často berou sarkastické poznámky vážně, protože nerozlišují, co je míněno vážně a co je „žertem“. Rodinný terapeut Sean Hogan–Downey připomíná: „Dítě se cítí zraněné, ale všichni se smějí, a tak se naučí nedůvěřovat svým pocitům.“

Ve většině případů je něco pravdy na tom, co kdysi řekl skotský esejista Thomas Carlyle: „Obecně vzato, pokládám sarkasmus za Ďáblovu řeč; z tohoto důvodu jsem ho již před dlouhou dobou zcela zavrhl.“

Joy Byersová, která je znalcem v oblasti týrání dětí, říká: „Tělesné týrání může dítě zabít, můžete však také zabít jeho ducha, jak to rodiče svými stálými negativními připomínkami často dělají.“ Časopis FLEducator to komentuje: „Na rozdíl od modřiny, která je vidět a postupně zmizí, citové týrání působí v mysli dítěte a v jeho osobnosti změny, které jsou neviditelné a trvale mění to, jak vnímá skutečnost a jak se projevuje ve vztazích k druhým.“

[Obrázek na straně 7]

Pokud je dítě vystaveno násilí, má to silný vliv na jeho pozdější chování