Mladí lidé se ptají . . .

Co je na mé hudbě špatného?

„Můj táta říká: ‚Vypni ten rámus! Trhá mi to uši!‘“ — Dospívající chlapec.

„Některá rapová hudba je doopravdy, doopravdy nechutná.“ — Dospívající dívka.

„VŽDYŤ o nic nejde,“ stěžuje si Jodie. „Proč naši dělají vědu z hudby, kterou poslouchám?“ Třináctiletá Lisette má stejné pocity. „Vždyť je to jen písnička,“ tvrdí.

Jsi kvůli hudbě nějakým způsobem zapojen do trvalé války se svými rodiči? Jestliže ano, možná se setkáváš se stížnostmi, hrozbami a příkazy pokaždé, když si pustíš svou oblíbenou kazetu nebo kompaktní disk. („Můj táta říká: ‚Vypni ten rámus! Trhá mi to uši!‘“ říká jeden dospívající chlapec.) Jsi rozladěný stálými spory a máš možná pocit, že tvoji rodiče dělají vědu z něčeho, co za to nestojí. „A co oni, když byli mladí?“ namítá jedna dospívající dívka. „Nepokládali jejich rodiče hudbu, kterou oni poslouchali, za špatnou?“

Něco na tom bude. V průběhu dějin docházelo mezi starší a mladší generací ke střetům v otázkách osobního vkusu. Měl bys teď přestat poslouchat svou hudbu jenom proto, že ji tvoji rodiče nemají rádi? A je na tvé hudbě vůbec něco špatného?

Hudba — Její místo v životě

Nikdo ve skutečnosti neříká, že je špatné těšit se z hudby. Některé části Bible — zvláště žalmy — byly původně zhudebněny. V biblických dobách měla hudba významnou roli při uctívání Boha. (Žalm 149:3; 150:4) Hudba byla také prostředkem k vyjádření radosti, nadšení a smutku. (1. Mojžíšova 31:27; Soudci 11:34; 1. Samuelova 18:6, 7; Matouš 9:23, 24) V době Ježíše Krista byla hudba běžnou součástí společenských setkání; dodávala těmto příležitostem radostnou atmosféru. — Lukáš 15:25.

Hudba hraje důležitou roli až dodnes — zvláště pro mladé lidi. Časopis The Journal of the American Medical Association uvádí: „Průměrný dospívající mezi dvanáctým a osmnáctým rokem života stráví posloucháním rockové hudby až 10 500 hodin, což je jen o trochu méně než celkový počet hodin, které stráví ve třídě od školky až po střední školu.“

Průzkumy ukázaly, že většina americké mládeže poslouchá téměř výlučně rockovou hudbu nebo pop–music. (Pro zjednodušení používáme pojem „rock“ a „pop“ k označení prakticky všech druhů hudby, která je populární mezi mladými lidmi — od soulu a nové vlny až po rap a heavy–metal.) Podle publikace The World Book Encyclopedia „rocková hudba není již jen hudbou mladých Američanů. Je to hudba celého světa.“

Přitažlivost rockové hudby

Proč je rocková hudba tak populární? Podle knihy Youth Trends (Módní směry mladých) rock slouží jako „společný jazyk všech mladých“. Někteří mladí lidé se proto domnívají, že sledovat hudební scénu — mít přehled o nejnovějších skupinách a skladbách — jim pomáhá, aby je ostatní uznávali. Hudba představuje společné pouto mezi mladými a je bezedným zdrojem konverzace.

Mnozí mladí lidé však nejraději poslouchají hudbu v soukromí. Měl jsi náročný den ve škole? Možná jednáš podobně jako dívka jménem Bree, která říká: „Sednu si do svého pokoje, pustím stereo pořádně nahlas a jen tak sedím. Uvolním se tak od napětí a tlaku.“ Rocková hudba se často odsuzuje proto, že je hlasitá a pronikavá. Mnohé populární skladby jsou však melodické a jejich aranžmá zní příjemně.

Mnohé lidi však láká rytmus. „Na takovou hudbu se nejsnáze tančí,“ vysvětlila jedna dívka, když se jí dotázali, proč fandí rapové hudbě. Mnohým se také líbí texty. Jsou jako šité na míru pro mladé lidi a vyjadřují celou škálu pocitů a úzkostí dospívajících. Rapová hudba vyniká zvláště tím, že se zaměřuje na takové obecné otázky, jako je rasismus a sociální nespravedlnost. „Když pustím rádio, většina hudby je nesmyslná a dohání mě k šílenství,“ stěžuje si v časopise Newsweek jeden mladík jménem Dan. „Rap, to jsou skutečné příběhy a skutečné věci. Poslouchat ho je zajímavé.“

To, co by mohlo nejvíce zajímat tvé rodiče, je však poselství této hudby.

Poselství, které nese rap

Vezměme si například rapovou hudbu. Text rapových skladeb — pouliční slang v rýmech — se odříkává, nezpívá se, a je doprovázen strhujícím rytmem. Na tomto pojetí samozřejmě není nic špatného a po desetiletí se používalo mluvené slovo v mnoha populárních skladbách. Ale v rapové hudbě se tento nápad často vyžene do extrémů.

Rap (neboli hip–hop) začal být údajně populární v sedmdesátých letech v malých tanečních klubech v New Yorku, které často navštěvovala městská mládež. A když začali diskžokejové na pozadí nahraných bicích monotónně odříkávat (neboli rapovat) rýmované texty, tančící mládež byla blízko hysterii. Z ulic a sklepních klubů se rapová hudba brzy přenesla do hlavního hudebního proudu. Představitelé rapu, kteří mají jména stejně ztřeštěná jako svou hudbu — Public Enemy, M. C. Hammer a Vanilla Ice [„veřejný nepřítel“, „ceremoniář kladivo“, „vanilková zmrzlina“] — naplnili brzy rozhlasové vlny svou charakteristickou burácející hudbou.

Je zajímavé, že když se reportér Probuďte se! zeptal rasově smíšené skupiny mladých křesťanů z předměstí: „Posloucháte rap?“, většina překvapivě odpověděla, že ano. „Co se vám na rapu líbí?“ byla další otázka. „Rytmus,“ odpověděla jedna mladá dívka. „Hudba jen tak plyne a není náročná na poslech.“ „Dá se na ni tančit,“ odpověděla druhá. Další otázka však vedla k poněkud méně nadšené odpovědi: „Je některá rapová hudba pro křesťany problémem?“

Po přestávce plné rozpaků jedna dívka připustila: „Některá rapová hudba je doopravdy, doopravdy nechutná.“ Ostatní s ní neochotně souhlasili. Skutečně se ukázalo, že mnozí mladí lidé jsou ve znepokojivé míře důvěrně seznámeni s celou dlouhou řadou pochybných skladeb — skladeb, které pomocí mimořádně naturalistických popisů propagují promiskuitu a perverzi. Někteří přiznali, že v mnoha skladbách se běžně používá vulgární řeč.

Ano, zdá se, že většina rapové hudby nese poselství vzpoury, násilí, hněvu, rasismu a sexuální zdatnosti. Daniel Caudeiron, předseda Black Music Association of Canada, který podporuje rap, protože je „většinou pozitivní“, připouští, že značná část rapových skladeb je „misogynská [zaměřená proti ženám], vyjadřuje přesvědčení o nadřazenosti mužů a občas je i sprostá“. — Maclean’s, 12. listopadu 1990.

Rapový životní styl

Jistě, ne všechna rapová hudba je nemorální a násilná. Podle článku v The New York Times je některý rap zaměřen na takové pozitivní cíle, jako je vzdělávání, potírání drog a řešení společenských problémů. Neagresívní texty jsou však výjimkou, ne pravidlem. Když časopis Newsweek posuzoval deset nejpopulárnějších rapových alb a použil přitom měřítka, jaká se používají pro hodnocení amerických filmů, pouze dvě alba dostala G, to znamená vhodné pro každého. Newsweek hodnotil čtyři alba jako R (pouze pro dospělé) a dvě dokonce jako X, protože obsahovala „oplzlosti“ a nevybíravé výrazy z oblasti sexu.

Poselství rapu však zahrnuje víc, než je v textech písní. Rap způsobil kulturní revoluci. Milióny dospívajících nosí šaty nadměrných velikostí, nezašněrované kotníkové tenisky, volné džínsy, zlaté řetězy, baseballové čepice a tmavé brýle — typicky rapové oblečení. Mnozí mladí také napodobují okázalá gesta a postoje členů rapových skupin. Ke zděšení rodičů a učitelů pronikly nově vytvořené výrazy — hrubý pouliční slang, oslavovaný v rapu — do každodenní mluvy.

Rap může účinně vyjadřovat vzpouru proti nespravedlnosti. Jako celek však je rap také pěstování vzpoury proti Božím normám chování, oblékání a mluvy. Chtěl by křesťan svým hudebním vkusem riskovat, že bude zatažen do takového pochybného životního stylu?

Samozřejmě, že rapová hudba není zdaleka jedinou formou hudby, která zachází do takových nevázaných extrémů. Časopis Time uvádí: „Skoro každá oblast moderní americké populární kultury má jízlivý podtón [hořkou příchuť]. Představitelé heavy–metalu Motley Crüe vzývají satanské symboly a skupina Beastie Boys na jevišti pantomimicky předvádí masturbaci.“ Bible předpověděla, že „v posledních dnech. . . ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu a budou svádět z cesty a budou z cesty sváděni“. (2. Timoteovi 3:1, 13) Mělo by tě proto překvapovat, že velká část dnešní hudby přináší pro křesťanskou mládež špatné poselství?

Je tedy správné, že tví rodiče mají velkou starost, pokud se věnuješ rapu nebo jiným extrémním formám rockové hudby. Mohou mít strach, že trvalý vliv takové hudby by ti mohl ublížit. Jsou jejich obavy opodstatněné? Příští vydání na tuto otázku odpoví.

[Obrázky na straně 17]

Mnozí mladí lidé nyní napodobují oblečení a postoje členů rapových skupin