Vlasovec medinský — Jeho poslední dny

Od dopisovatele Probuďte se! v Nigérii

JE HORKÝ den jako všechny ostatní. Chinyere si přivazuje dítě na záda, bere dvě vysušené duté tykve a připojuje se k dalším vesničanům, kteří jdou po prašné cestě. Společně kráčejí kolem polí spálených sluncem, k malému jezírku, které je jediným zdrojem vody v této oblasti. Tady Chinyere opatrně sejde z kluzkého bahnitého břehu a brodí se po kolena, aby nabrala vodu.

Všimla si krokodýlů. Někteří si hovějí v suché trávě podél břehu, jiní zůstávají těsně pod hladinou. Nemá z nich však strach. Jak říká jeden muž na břehu jezera: „My nerušíme je, a oni neruší nás.“

To se určitě nedá říci o některých dalších tvorech, žijících v jezeře. Chinyere je nemůže vidět; jsou příliš malí. Jsou ve vodě, kterou nabírá do svých nádob.

Nebezpečný vlasovec medinský

Chinyere se vrací do svého domu s hliněnými zdmi a s doškovou střechou. Vyleje vodu do hliněného džbánu. Když se kal usadí, napije se. Po roce vidí, že má dole na noze něco jako malou křečovou žílu. Ale není to žíla. Ve vodě, kterou Chinyere vypila, byl mikroskopický tvoreček a ten vyrostl v tenkého, 80 centimetrů dlouhého vlasovce.

Brzy se na kůži nad červem vytvoří bolestivý puchýř. Pak puchýř praskne a den za dnem se centimetr po centimetru začne objevovat krémově zbarvený červ. Trvá to dva až čtyři týdny — někdy i déle —, než se dostane celý červ ven. Během této doby bude Chinyere asi nemohoucí a její bolesti se budou zvětšovat. Prasklý puchýř se může infikovat baktériemi, což vede k tetanu, sepsi, artritidě nebo vředům.

Chinyere byla postižena jenom jedním červem, ale není vzácností, že u některých obětí se objeví více červů, někdy dokonce deset i více současně. Obvykle se objevují v dolních končetinách, i když se někdy mohou vyskytnout i v jiných částech těla, jako je temeno hlavy, ňadro a jazyk.

Brzy se snad podaří nad červem zvítězit, protože probíhá mezinárodní kampaň s cílem vymýtit vlasovce. Podle Světové zdravotnické organizace jsou na celém světě postiženy skoro tři milióny lidí; většina z nich žije v Pákistánu, Indii a v sedmnácti afrických zemích. Před necelými deseti lety bylo postiženo téměř deset miliónů. V Asii je vlasovec nyní skoro zcela zneškodněn a ve většině afrických zemí, kde se vyskytoval, se pravděpodobně podaří tohoto parazita vyhubit do konce roku 1995.

Dlouhá historie

Vlasovec byl pohromou lidstva zvláště na Středním východě a v Africe již od starověku. Zvápenatělého vlasovce našli v Egyptě v mumifikovaném těle třináctileté dívky. Bylo hrozné, že měla obě nohy amputovány, snad právě v důsledku gangrény, kterou způsobila infekce vlasovcem.

Ve starověkých písemnostech je velké množství zpráv. Nejstarší zmínka o vlasovci byla nalezena v jednom egyptském textu, který popisuje postup jak navíjet červa, který se objevil v kůži, na kousek dřívka. Ve druhém století př. n. l. Řek jménem Agatharchides z Knidu napsal: „Lidé v oblasti Rudého moře trpí mnoha zvláštními a neslýchanými postiženími, kromě jiného onemocněním červy, malými háďaty, která z nich vycházejí ohlodávajíce jim nohy a ruce, a dotknete-li se jich, stáhnou se, ve svalu se stočí a působí nesnesitelné bolesti.“

Léčba

Rčení „prevence je lepší než léčba“ zcela jistě platí při onemocnění vlasovcem. V podstatě žádná léčba neexistuje. Jestliže už člověk jednou vypil vodu s larvami vlasovce, nedá se pro něho z lékařského hlediska nic udělat. Teprve krátce předtím, než vznikne puchýř a červ se objeví na kůži, může někdy obratný lékař vyjmout parazita tak, že udělá malý podélný řez uprostřed nad červem. Pak použije nástroj s háčkem, aby pozvolna vytáhl část červa, a udělá nad kůží smyčku. Nakonec opatrně vytáhne zbytek červa a operace je hotova během několika minut.

Když se však červ začne objevovat sám, zánět kolem místa, kde kůže praskla, přece jenom brání tomu, aby se červ nedal snadno vytáhnout. Pak to nejlepší, co může postižený udělat, je podle starodávného postupu opatrně navíjet červa na malý kousek dřeva. Je nutné dávat pozor, aby se červ nepřetrhl. Když se to stane, jeho zbývající část se smrští v těle oběti a následuje ještě větší zánět, bolest a infekce.

Z lékařského hlediska nelze dělat proti vlasovci nic, když je v těle oběti. Ale dá se udělat velmi mnoho pro to, aby byl parazit potřen mimo lidské tělo.

Vítězství nad vlasovcem

Jedním způsobem, jak zajistit zdravotně nezávadné zdroje vody, jsou třeba vrtané studny, kde nemůže dojít ke kontaminaci larvami vlasovce. Je také možné naučit lidi na vesnici, aby si vodu k pití převařovali nebo ji alespoň filtrovali přes jemnou látku. Třetí možnost volby je úprava vody v jezeře chemickou látkou, která usmrtí larvy, ale není nebezpečná pro lidi nebo zvířata.

Velmi intenzívní program potírání této nemoci probíhá ve všech zemích, kde se hromadně vyskytovala. Je snaha pomoci postiženým obyvatelům venkova a pomoci obyvatelstvu předcházet infekci. Prozatím se toto úsilí prokázalo jako velmi úspěšné. Zdá se tedy, že pro vlasovce medinského nastávají poslední dny. A nikdo nad ním nebude truchlit.

[Obrázek na straně 26]

Kontaminovaná voda by se neměla pít, dokud se nejdříve nepřevaří nebo neprofiltruje