Nebeská zdravotní policie

Kdybychom se lidí zeptali, se kterým ptákem by se raději nechtěli setkat, mnozí by jmenovali supa.

Jen málo ptáků má tak špatnou pověst jako sup. Je to prokletý pták, jehož zlověstná silueta krouží nad mrtvými a umírajícími. Říká se, že když se objeví, je to předzvěst krveprolévání, pustošení a beznaděje. Takto je sup popisován v románech.

A pokud jde o fakta: Mnozí jsou okouzleni půvabem letícího supa a něžností, s jakou se stará o své mladé. Lidé také rozeznali jeho důležitou úlohu v ekologii. Pro takové lidi je sup nejen vznešený, ale i nepostradatelný.

Je pravda, že kromě nezpůsobného stolování svědčí proti supům ještě několik dalších nepěkných věcí. Určitě by nevyhráli žádnou soutěž krásy a jejich volání bylo různě popsáno jako vřískání, kejhání, chrochtání, skřehotání a syčení. Mají však i několik vlastností, jimiž si získávají přízeň.

Sup je pták, jenž bere velmi vážně rodičovství. Každý rok oba rodiče věnují nerozdělenou pozornost „jedináčkovi“, dokud se o sebe neumí postarat sám. Supí mládě, jež několik měsíců bezmocně sedí na nepřístupném výčnělku, určitě potřebuje soucitnou péči obou rodičů. Mládě kondora velkého musí být dokonce krmeno po šest měsíců, než může opustit hnízdo. V té době je „ptáčátko“ téměř plně dorostlé.

Ctností supů je, že jsou neobyčejně užiteční. Mnozí ptáci sice jsou pro lidstvo tím či oním způsobem prospěšní, ale supi vykonávají službu, která je jedinečná. Slouží jako nebeská zdravotní policie.

Zdravotní policie

Ne každý spojuje odklízení mršin s představou oblíbené každodenní práce, ale je to činnost důležitá. Správná hygienická opatření vyžadují rychlé odstranění mrtvých těl, která mohou být nebezpečným zdrojem infekčních nemocí pro člověka i pro zvířata.

Tady supi docházejí uznání. Bez následků hltají i maso kontaminované antraxem nebo botulinem, dokud nezbude nic než kosti.

Někteří supi se dokonce specializují na pojídání kostí. Orlosup bradatý žijící v Eurasii a Africe pouští kosti z výšky na skalnatý povrch. Když se kost roztříští, orlosup vybírá morek a polyká menší kousky kostí.

Na rozdíl od svých lidských protějšků tito hygienikové naštěstí nikdy nestávkují. Pokud by supi svou práci nevykonali, bylo by běžné vidět tropické pláně poseté mršinami šířícími nemoci.

Sledujme však skupinu supů při obvyklém pracovním dni.

Nebeská hlídka

Brzy po východu slunce se supi vznesou k obloze a každý sleduje určitou oblast. Přes den naše letka supů neúnavně křižuje oblohu a hledá uhynulá zvířata. Když jeden z nich konečně objeví mršinu, pustí se do prudkého letu střemhlav. To upoutá pozornost ostatních ptáků, kteří také spěchají ke kořisti. Během několika minut dorazí na scénu desítky supů.

Než se ptáci pustí do hodování, nesměle poskakují kolem mršiny. Bez ohledu na svou pověst jsou to nesmírně bojácná stvoření. Konečně jeden z nich začne mršinu trhat, a to je pro celou skupinu signálem, aby se pustila do jídla. Je tu hodně hašteření a syčení, strkání a přetahování, které nápadně připomíná zápas o míč při ragby. Ti nejhladovější, kteří protestují nejdůrazněji, se obvykle nasytí jako první. Jedná-li se o velkou mršinu, bude dost potravy pro všechny.

Během několika minut je po jídle a zbudou jen kosti. Hejno se zvedá k obloze, aby pokračovalo v pátrání. Život supů není jednoduchý. Může trvat dva i tři dny, než se dostanou k dalšímu jídlu.

Zrak a kolektivní spolupráce

Supi jsou obdivuhodně vybaveni pro stálé vzdušné pozorování. Jejich mohutná křídla jsou dokonale zkonstruována pro klouzavý let a plachtění, a umožňují supům, aby hodiny létali prakticky bez mávnutí křídel. Jsou mistry ve využívání vzestupných proudů teplého vzduchu, které jim slouží, aby se s minimální námahou udrželi ve výšce. Dean Amadon, uznávaný americký ornitolog, popisuje supy jako „projev nejobratnějšího létání, který příroda učinila“.

Ornitologové se mnoho let s hlubokým zájmem zabývali otázkou, jak dokážou supi najít mršinu tak rychle.

Ukázalo se, že odpovědí je kombinace ostrého zraku a kolektivní spolupráce. Bylo vypočteno, že sup, jenž krouží ve výšce asi 750 metrů, může na zemi rozeznat předmět o délce necelých třinácti centimetrů. Ale i s tak pronikavým viděním by byl osamělý sup při hledání potravy v nesnázích.

Kolektivní spolupráce je proto nezbytná. Pozorováním se zjistilo, že se supi rozdělují, aby hlídkovali nad různými oblastmi. Když jeden sup klesá k mršině, jeho typický střemhlavý let je pro blízké ptáky signálem, že potrava je na dohled, a ihned zamíří tím směrem. Tuto změnu směru zaznamenají i vzdálenější ptáci a také spěchají k dějišti hostiny. Tento vzdušný telegrafní systém je tak překvapivě účinný, že se pozorovateli může zdát, že všichni ptáci přiletěli téměř současně.

Je smutné, že taková účinnost i nepopiratelná užitečnost nepostačily k zajištění ochrany a přežití supů.

Návrat kondora

Přesto, že se supi řadí mezi největší a nejpůsobivější dravé ptáky, v mnoha částech světa jim hrozí vyhynutí. Jejich tradiční potrava z plání zmizela a mršiny, které přece najdou, bývají nezřídka otrávené. Pomalý reprodukční cyklus také ztěžuje zotavení jejich zdecimovaných populací.

Přesto povzbuzuje několik úspěšných výsledků. Zdá se, že program umělého odchovu kondora kalifornského je úspěšný, a je naděje, že brzy bude možné vrátit do volné přírody více ptáků. Díky úsilí francouzských ochránců přírody se ve Francouzském středohoří znovu po mnoha letech usadil sup bělohlavý.

A tak pták, jehož lidé kdysi silně nenáviděli, se stal symbolem lidského úsilí zachránit druhy, které člověk ohrozil. Majestátní let kondora nad pohořími Severní i Jižní Ameriky je bezpochyby podívanou příliš drahocennou, než abychom o ni přišli.

Zatím supi v Africe a Asii stále skromně vykonávají svůj nevděčný úkol nebeské zdravotní policie.

[Rámeček na straně 12]

Záznam o supech

SUPI se řadí k nejvzácnějším a největším ptákům světa. Jsou také držiteli výškového leteckého rekordu.

Kondor kalifornský je jedním z nejohroženějších druhů na světě. Aby byl tento sup zachráněn před vyhynutím, vynakládá se mimořádné úsilí při chovném programu s dvěma tucty ptáků v zajetí. V roce 1986 zbyli ve volné přírodě jen tři kondoři kalifornští.

Kondor velký a marabu africký mají největší rozpětí křídel mezi suchozemskými ptáky — více než tři metry. Tento kondor je také nejtěžším dravým ptákem — někdy váží i přes 14 kilogramů.

Supi jsou rovněž výškovými letci. V roce 1973 se africký sup krahujový (Gyps rueppellii) srazil s letadlem, které letělo nad Pobřežím slonoviny v západní Africe, ve výšce 11 300 metrů.

[Podpisek obrázku na straně 10]

Foto: S laskavým svolením madridské zoo, Madrid, Španělsko