Červené skvrny na sněhu — Pouze časně zjara

„KDO ji jednou spatří, nikdy nezapomene; v tlumeném slunečním světle udivuje zářivě červená barva na pozadí tmavé lesní půdy.“ Tak popisuje turistický průvodce Western Forests (Západní lesy), vydaný Audubonskou společností, sněžnou rostlinu Sarcodes sanguinea. Ještě více vás rostlina ohromí, když ji zastihnete o něco dříve, kdy se prodírá zbytky sněhu. „Tato neobvyklá rostlina je silná, dužnatá, je celá jasně červená, s převislými listeny na nízké lodyze, jež se kroutí mezi květenstvími rostlin, které jsou nad ní,“ popisuje publikace Western Forests. Rostlina se vyskytuje pouze v horských jehličnatých lesích Kalifornie a jižního Oregonu.

Sněžná rostlina patří mezi saprofyty, rostliny, jež nemají žádné zelené barvivo, žádný chlorofyl, a proto u nich neprobíhá fotosyntéza. Saprofyty žijí na odumřelých nebo rozkládajících se rostlinných či živočišných tělech. K saprofytům se řadí vyšší houby, plísně a některé další rostliny ze skupiny hub a určité baktérie. Mezi saprofyty jsou však i některé kvetoucí rostliny. Jednou z nich je i sněžná rostlina.

Co se týká potravy, jsou některé ze saprofytických vyšších rostlin zcela závislé na určitých houbách. Tento vztah se nazývá mykorrhiza. Je to vzájemně výhodné soužití houby (myco) a kořenového systému (rhiza) vyšší rostliny. Kořenům saprofytu v takových případech obvykle chybějí vlasové kořínky. Houba přebírá starost o vstřebávání živin a vlhkosti. The Encyclopedia Americana (Mezinárodní vydání) uvádí: „Význam mykorrhizy jako symbiotického vztahu odhalil německý botanik Albert Bernard Frank koncem 19. století. Byl to druhotný výsledek jeho výzkumu pěstování lanýžů, který prováděl pro pruskou vládu.“