Skákaví hudebníci ze světa hmyzu

PŘIZNÁVÁME, že jsme tvorové s neukojitelnou chutí k jídlu. Ta ovšem může vzbudit hněv zemědělců, kteří nás považují za škůdce, kteří ničí jejich úrodu. My kobylky máme přesto několik zajímavých vlastností. Patří k nim to, jak skáčeme, jak létáme, jak šplháme a jak „hrajeme“.

Věděli jste například, že máme pět očí? Místo abychom nosily bifokální brýle jako mnozí lidé, máme na čele tři malá očka, abychom viděly nablízko. Dvě další oči, které máme, jsou větší a jsou umístěny více vzadu na hlavě a umožňují nám vidět, co se děje všude kolem nás. Díky tomu můžeme být vždy o skok před vámi. Chtěli byste mít oči, které jsou tak účinné?

Jak jsme zdatné ve skákání? Můžeme přeskočit desetinásobek své výšky a přistát asi o devadesát centimetrů dál. Kdyby to měl napodobit člověk, musel by vyskočit do výšky šestipatrové budovy. Naše tajemství spočívá ve velmi silných svalech zadních nohou. Ty nám poskytují sílu ke skákání, abychom dosáhli takových výkonů.

Poté, kdy vám uskočíme z cesty, může být pro vás ještě těžší nás chytit, protože použijeme dva páry křídel, které každá z nás má. Tuhá vrchní křídla plní stejnou funkci jako křídla u letadla, zatímco jemnější spodní křídla slouží jako přídavný pohon. A tak spojením svých schopností skákat a létat obvykle dokážeme odletět dostatečně daleko, abychom vás odradily od pronásledování.

Zjistili jste, že je pro vás obtížné vyšplhat se po hladké tyči? Pro nás nikoli. Ve skutečnosti můžeme vyběhnout po hladkém stéble trávy bez jediného uklouznutí díky tomu, jak Stvořitel zkonstruoval našich šest nohou. Drobné polštářky na každé noze jsou opatřeny malými chloupky, které vylučují lepkavou tekutinu a pomáhají nám, abychom se předmětů pevně držely. Každá noha je navíc vybavena dvěma pevnými ostrými háčky, které zajistí, že nesklouzneme dozadu, když šplháme po něčem, co je příkře nakloněné. Ano, ke šplhání jsme byly dobře vybaveny už dlouho před tím, než lidé vůbec pomysleli na to, aby šplhali po horách.

Samečci z naší rodiny jsou hudebníky. Na dámy kobylky to dělá náležitý dojem, a považují samečky za poměrně nadané. Ano, slyšíme různé zvuky a odpovídáme na ně. Uši máme umístěné na hrudi, po stranách. A tak, když mají samečci náladu, jemně přejíždějí pilovitou zadní nohou po vyvýšených žilkách křídla právě tak, jako houslista přejíždí smyčcem po strunách svého nástroje. Jak uklidňující je lehnout si ve slunečný den uprostřed léta do trávy na louce a vnímat symfonii tisíců kobylek a cvrčků. Ach, ten zvuk léta!