Oběti, nebo mučedníci — Jaký je mezi nimi rozdíl?

KRUTOST, kterou lidstvo v průběhu dějin projevovalo vůči mužům, ženám a dětem, způsobila nekonečné utrpení a přinesla milióny obětí. Ať již z důvodů politických, národnostních, rasových, nebo náboženských, byla a je prolévána nevinná krev. Nenávist vítězí nad láskou a porozuměním. Snášenlivost je dušena slepým fanatismem. A zabíjení pokračuje.

V minulých stoletích se válčilo tak, že armáda stála proti armádě a zapojení civilistů bylo relativně malé. S příchodem leteckého bombardování, dalekonosného dělostřelectva a raket byly oběti mezi civilisty v našem 20. století tak vysoké, že jedna studie prohlašuje: „Civilisté dnes jasně patří mezi hlavní oběti válek. V tomto století zahynulo ve válkách mnohem více neozbrojených civilistů než profesionálních vojáků.“ Nevinní lidé se stali potravou pro děla válečné mašinérie, kterou uvedli do chodu političtí vůdci. Jen v našem století dosáhl počet válečných obětí závratné výše — více než sto miliónů mrtvých a stovky miliónů těch, kdo utrpěli duševní otřes následkem zranění nebo následkem ztráty svých milovaných.

Kromě obětí novodobých konfliktů existují také mučedníci.a Jaký je mezi nimi rozdíl? Milióny lidí — Židé, Slované, Rómové, homosexuálové a další — zemřely jako oběti nacistického Německa prostě kvůli tomu, čím byli. Neměli žádné východisko, žádnou jinou možnost. V tehdejším zlém systému byla jejich smrt nevyhnutelná. Naproti tomu někteří lidé zemřít nemuseli. Měli východisko, a přece se kvůli svým zásadám rozhodli je nevyužít.

Slavným příkladem byl katolický kněz Maxmilian Kolbe, který pomáhal židovským uprchlíkům za druhé světové války. V roce 1941 byl „dopraven do [nacistického koncentračního tábora v] Osvětimi, kde dobrovolně nabídl svůj život místo odsouzeného spoluvězně Franciszka Gajowniczka. Nejprve Kolbeho nechali hladovět a nakonec mu dali injekci fenolu a spálili ho v krematoriu.“ (Encyclopædia Britannica) Stal se mučedníkem, který se sám obětoval. Byla to výjimka z všeobecného pravidla, alespoň pokud jde o protestantská náboženství a katolickou církev.

Během období nacismu v Německu (1933–1945) trpěli hrozným pronásledováním svědkové Jehovovi, protože si troufli zůstat neutrální a odmítli sloužit Hitlerovu válečnému úsilí. Tisíce svědků byly poslány do koncentračních táborů nahánějících hrůzu, kde byli mnozí popraveni a další zahynuli v důsledku špatného zacházení. A přece nemuseli trpět a umírat. Měli možnost volby. Bylo jim nabídnuto východisko. Kdyby jen podepsali listinu, že se zříkají své víry, mohli svobodně odejít. Převážná většina se rozhodla nepodepsat, a stali se nejen oběťmi nacistického teroru, ale také mučedníky. Zatímco všichni mučedníci jsou oběťmi, jen malý počet obětí si mohl vybrat — a také si vybral —, že se stanou mučedníky. Stali se vítězi tváří v tvář smrti.

Tuto skutečnost dokazuje nestranné svědectví mnoha lidí, kteří nepatří ke svědkům Jehovovým. „Švýcarský pastor Bruppacher si v roce 1939 povšiml: ‚Zatímco lidé, kteří si říkali křesťané, v rozhodujících zkouškách selhávali, tito neznámí svědkové Jehovy jako křesťanští mučedníci vytrvávají v neotřesitelném odporu proti znásilňování svědomí a proti pohanskému modlářství. . . Trpí a krvácejí, protože jako Jehovovi svědkové a jako ti, kteří se ucházejí o Kristovo Království, odmítají uctívat Hitlera a hákový kříž.‘“

Nebylo to však jen v nacistickém Německu, kde svědkové Jehovovi zachovávali ryzost tváří v tvář smrti. Svou odvahu dávali najevo, když čelili komunismu, fašismu a dalším druhům politické tyranie a také náboženskému odporu. Dokonce i v takzvaných demokratických západních zemích svědkové čelili násilí. V našem dalším článku budeme podrobně hovořit o případech svědků, kteří zvítězili tváří v tvář smrti.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 3]

Po druhé světové válce východoněmecké soudy nespravedlivě obviňovaly svědky Jehovovy, že jsou americkými vyzvědači

[Podpisek]

Neue Berliner Illustrierte