Smrt na jemných křídlech

Není to válka, o které by se psalo na předních stránkách novin; a přece si vyžádala nespočetné milióny životů. Není to válka, kde by se bojovalo bombami a střelami; a přece z hlediska utrpení a ztrát na životech konkuruje probíhajícím válkám, nebo je předčí. V této válce smrt nepřilétá v podobě těžkých nepřátelských bombardérů; přilétá na křehkých křídlech samičky moskyta.

Od dopisovatele Probuďte se! v Nigérii

JE NOC; domácnost spí. Do ložnice vlétla samička moskyta, jejíž křídla mávají 200 až 500krát za sekundu. Dychtí po lidské krvi. Lehce sedne na rameno chlapce. Neprobudí ho, protože samička moskyta váží pouze 0,003 gramu. Její ústní ústrojí má ostnaté zakončení. Odtud se vysune pilovitý hrot, který se zabodne do kapiláry v chlapcově kůži. Dvě pumpy v hlavě samičky nasají krev. Současně ze slinných žláz moskyta přejdou do krevního oběhu chlapce paraziti působící malárii. Celý úkon proběhne rychle, chlapec nic necítí. Moskyt odlétá; je naplněný krví, takže má trojnásobek své váhy. Za několik dnů chlapec smrtelně onemocní. Má malárii.

To je obraz, který se již opakoval miliardkrát. Výsledkem je utrpení a smrt v obrovském měřítku. Nepochybně, malárie je krutým a neúprosným nepřítelem lidstva.

Trpělivé hledání nepřítele

Jeden ze základních objevů v boji proti malárii neudělali velcí evropští vědci, ale britský vojenský lékař sloužící u posádky v Indii. Vědci a lékaři devatenáctého století v souladu se způsobem uvažování, který převládal po předchozí dva tisíce let, předpokládali, že lidé dostávají malárii vdechováním vzduchu z páchnoucích mokřin.a Doktor Ronald Ross byl naopak přesvědčen, že nemoc se přenáší z člověka na člověka prostřednictvím moskytů. Dokonce i potom, když bylo známo, že při malárii jsou v krevním řečišti člověka paraziti, výzkumní pracovníci dále hledali příčinu ve vzduchu a vodě bažinatých oblastí. Ross zatím zkoumal žaludky moskytů.

Nebylo jednoduché prohlížet žaludky moskytů, když vezmeme v úvahu primitivní laboratorní vybavení, se kterým Ross musel pracovat. Při práci ho obklopovaly mraky moskytů a much, které byly, podle Rosse, rozhodnuty pomstít se „za smrt svých druhů“.

Konečně 16. srpna 1897 Ross objevil v žaludeční stěně moskyta anofela kulovité organismy, které se přes noc zvětšily. Paraziti malárie!

S pocitem vítězství napsal Ross do svého zápisníku, že rozluštil tajemství, které zachrání „myriády lidí“. Připsal také verš z biblické knihy Korinťanům: „Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde tvé vítězství, ó hrobe?“ — Srovnej 1. Korinťanům 15:55.

Ničivé účinky malárie

Rossův objev byl milníkem v boji s malárií a pomohl lidstvu otevřít cestu k prvnímu velkému útoku proti této chorobě a proti hmyzu, který ji přenáší.

Malárie působila během velké části lidských dějin těžké a stálé ztráty. Egyptské hieroglyfy a papyry svědčí o velkém zabíjení, které malárie způsobila 1 500 let předtím, než chodil po zemi Ježíš. Zpustošila krásná nížinná města starověkého Řecka a skolila Alexandra Velikého v jeho nejlepších letech. Zničila římská města a vedla k tomu, že bohatí lidé se přestěhovali do výše položených oblastí. V křížových výpravách, v americké občanské válce a ve dvou světových válkách zabila malárie více lidí, než jich zahynulo v mnoha velkých bitvách.

Západní Afrika si díky malárii vysloužila přídomek „hrob bílého muže“. Tato nemoc byla v podstatě takovou překážkou v evropském zápolení o kolonizaci Afriky, že jedna západoafrická univerzita prohlásila moskyta za národního hrdinu! Ve Střední Americe pomohla malárie překazit úsilí Francouzů o vybudování Panamského průplavu. Když se v Jižní Americe budovala trať mezi Mamoré a Madeirou (Brazílie), vyžádala si malárie údajně za každý položený pražec jeden lidský život.

Boj o vítězství

Obrana proti moskytům, nikoli však vědomě proti malárii, trvá po tisíciletí. V šestnáctém století př. n. l. používali Egypťané olej ze stromu Balanites wilsoniana jako repelent proti moskytům. O tisíc let později napsal Hérodotos, že egyptští rybáři zakrývali na noc své postele sítěmi, aby zabránili přístupu hmyzu. O sedmnáct století později popisoval Marco Polo, že bohatí obyvatelé Indie spí v postelích chráněných závěsy, které se mohou na noc zatáhnout.

Lidé na jiném místě objevili přírodní léčebné prostředky, které byly skutečně hodnotné. V Číně se před více než 2 000 lety malárie úspěšně léčila pomocí rostliny, které se říkalo qinghaosu. Byl to rostlinný léčebný prostředek, jenž byl v posledních letech znovu objeven. V Jižní Americe používali peruánští Indiáni kůru stromu chininovníku. Chininovník se v sedmnáctém století dostal do Evropy a v roce 1820 z něho dva pařížští lékárníci extrahovali alkaloid chinin.

Nové zbraně

Lidé začali jen velmi pomalu oceňovat, jaký význam má chinin v prevenci a léčbě malárie, ale pak se na dobu sta let stal doporučovaným lékem. Na začátku druhé světové války pak japonská vojska obsadila důležité chininovníkové plantáže na Dálném východě. Způsobilo to vážný nedostatek chininu a tím se podnítil ve Spojených státech intenzívní výzkum, jehož cílem bylo připravit syntetický lék proti malárii. Výsledkem byl chlorochin, látka, která je bezpečná a vysoce účinná a jejíž výroba není nákladná.

Chlorochin se brzy stal hlavní zbraní proti malárii. Ve čtyřicátých letech dvacátého století se také začal používat insekticid DDT, který účinně zabíjel moskyty. DDT usmrcuje moskyty nejen při postřiku, ale hmyz je později zabíjen také zbytky DDT, které ulpěly na stěnách.b

Optimistický útok

Po druhé světové válce zorganizovali vědci vyzbrojení DDT a chlorochinem celosvětový útok proti malárii a moskytům. Mělo se bojovat na dvou frontách — léky se měly používat ke zničení parazita v lidském těle, zatímco mohutný postřik insekticidy měl vyhladit moskyty.

Cílem bylo úplné vítězství. Malárie měla být zcela vymýcena. Útok vedla nově vytvořená Světová zdravotnická organizace (WHO), která si program na vymýcení malárie postavila jako svůj hlavní cíl. Toto rozhodnutí bylo podporováno penězi. Od roku 1957 do roku 1967 vydaly národy 1,4 miliardy amerických dolarů na celosvětové tažení. První výsledky byly velkolepé. Choroba byla potlačena v Evropě, Severní Americe, Sovětském svazu, Austrálii a v některých zemích Jižní Ameriky. Zkušený pracovník v boji proti malárii profesor L. J. Bruce–Chwatt vzpomíná: „Dnes by bylo těžké popsat ohromné nadšení, které v těch idylických dnech vyvolala na celém světě koncepce vymýcení malárie.“ Malárie byla před pádem! WHO se holedbala: „Vymýcení malárie se stalo skutečností, která je na dosah.“

Malárie se brání

K vítězství však nedošlo. Generace moskytů, které přežily chemický útok, se staly odolnými vůči insekticidům. DDT již nezabíjelo tak snadno jako dříve. Podobně se parazité malárie stali odolnými vůči chlorochinu. Tyto a další problémy vedly v některých zemích, kde se vítězství zdálo jisté, ke hrozné porážce. O Srí Lance se například předpokládalo, že zde v roce 1963 byla malárie vymýcena. Za pouhých pět let postihla tuto zemi epidemie, která zasáhla milióny lidí.

V roce 1969 se začalo obecně uznávat, že malárie je nepřítel, kterého nelze porazit. Místo slova „vymýcení“ se stal populárním výraz „udržení pod kontrolou“. Co je tím míněno? Doktor Brian Doberstyn, vedoucí jednotky pro malárii při WHO, vysvětluje: „Všechno, co můžeme udělat, je snažit se, abychom udrželi umírání a utrpení v rozumných mezích.“

Jiný úředník WHO si posteskl: „Poté, co se v padesátých letech vynaložilo úsilí na vymýcení malárie a používalo se DDT, mezinárodní veřejnost ve své snaze polevila. Chudoba, nedostatek infrastruktury, rezistence vůči lékům a insekticidům, to vše vedlo k tomu, že choroba přetrvává. V podstatě nad námi zvítězila.“

Je ještě další faktor, který vedl k tomu, že farmaceutické společnosti ustoupily od výzkumu. Jeden vědec, který se zabýval malárií, řekl: „Problém je v tom, že je zapotřebí značných investic, ale zisk není žádný a podpora nulová.“ Ano, přestože byly mnohé bitvy vyhrány, válka s malárií zdaleka neskončila. Bible však poukazuje na dobu, která je velmi blízko, kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Do té doby však k nám ještě bude přicházet nemoc a smrt na jemných křídlech.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 14]

Moskyt versus člověk

Přímo ohrožuje téměř polovinu lidstva ve více než sto zemích, většinou v tropech. Baštou moskytů je zvláště Afrika.

Je známo, že moskyti se z tropických oblastí rozšířili prostřednictvím letadel a nakazili lidi, kteří žijí blízko mezinárodních letišť.

Způsobené ztráty. Každým rokem postihuje malárie 270 miliónů lidí a zabíjí až 2 milióny. Zvlášť surově zachází s těhotnými ženami a dětmi, v průměru zavraždí dvě děti každou minutu.

Napadá návštěvníky tropů. Každý rok je hlášeno 10 000 „importovaných“ případů malárie v Evropě a více než 1 000 v Severní Americe.

Taktiky. Samička moskyta anofela nakazí lidi převážně v noci. Malárie se přenáší také krevní transfúzí a výjimečně i kontaminovanými jehlami.

Teprve v posledních letech má lidstvo znalosti a prostředky, aby se bránilo. Přes spojené úsilí 105 zemí, které se snaží zvítězit nad touto pohromou, lidstvo boj prohrává.

[Rámeček a obrázek na straně 15]

Ochrana před bodnutím moskyty

Spěte v posteli, která je chráněna sítí. Nejlepší jsou sítě napuštěné insekticidem.

Pokud je to možné, používejte v noci klimatizaci nebo spěte v místnostech, kde dveře a okna mají sítě proti hmyzu. Pokud to možné není, nechte okna i dveře zavřené.

Je vhodné po západu slunce nosit oblečení s dlouhými rukávy a dlouhé kalhoty. Moskyty přitahují tmavé barvy.

Ty části těla, které nechrání oděv, potřete repelentem proti hmyzu. Zvolte takový, který obsahuje buď diethyltoluamid (deet) nebo dimethylftalát.

Používejte spreje proti moskytům, dispensory s insekticidem nebo doutnavé spirály proti moskytům.

Zdroj: Světová zdravotnická organizace

[Podpisek obrázku]

H. Armstrong Roberts

[Rámeček na straně 16]

„Žádná ‚magická střela‘ neexistuje“

Boj proti malárii pokračuje, přestože se vyhlídka na úplné vítězství zdá velmi malá. Na mezinárodní konferenci o malárii, která se konala v Brazzaville (Kongo) v říjnu 1991, vyzývali představitelé WHO k tomu, aby se odstoupilo od „fatalistického postoje“, a doporučovali novou celosvětovou mobilizaci ke zvládnutí malárie. Jak úspěšné budou tyto snahy?

„Žádná ‚magická střela‘ proti malárii neexistuje,“ prohlásil nedávno generální ředitel WHO Hiroši Nakadžima. „Musíme tedy proti malárii bojovat na mnoha frontách.“ Uvádíme tři bitevní linie, kterým se v současné době věnuje mnoho pozornosti:

Očkovací látky. Již léta pracují vědci na tom, aby našli vakcínu proti malárii, a sdělovací prostředky tu a tam ohlásí „prudký pokrok“ ve výzkumu. WHO tlumí nepřiměřený optimismus a varuje před „falešnou představou, že by očkovací látka proti malárii byla v blízké budoucnosti dostupná“.

Jedním z problémů při hledání očkovací látky je to, že paraziti malárie s pozoruhodným úspěchem vzdorují snaze lidského imunitního systému zničit je. Dokonce i po mnoha letech, během kterých onemocnění proběhlo opakovaně, si člověk vytváří jen chabou imunitu proti této chorobě. Všiml si toho i doktor Hans Lobel z amerických Centers for Disease Control (Střediska pro sledování nemocí) v Atlantě: „Imunita se nevytvoří ani po několika onemocněních. A tak [ve snaze vytvořit vakcínu] usilujete o vylepšení přírody.“

Léky. Odolnost parazita malárie vůči lékům, jež jsou dosud známé, narůstá. WHO proto zavádí nový prostředek, který se jmenuje arteether a získává se z čínského rostlinného extraktu qinghaosu.c WHO doufá, že qinghaosu může být zdrojem zcela nové skupiny přírodních látek, které by mohly být dostupné pro světovou veřejnost v průběhu deseti let.

Moskytiéry. Po dvou tisících letech jsou stále účinné při ochraně před moskyty. Moskyti přenášející malárii obvykle útočí v noci, a sítě jim brání v přístupu. Nejúčinnější jsou sítě napuštěné insekticidem, jako je permetrin. Studie prováděné v Africe ukazují, že ve vesnicích, kde se začaly používat takto napuštěné sítě, klesla úmrtnost na malárii o 60 procent.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 17]

Cestujete do tropů?

Pokud plánujete cestu do oblastí, kde je hrozba malárie, měli byste udělat následující:

1. Poraďte se s lékařem nebo na očkovacím středisku.

2. Přísně dodržujte pokyny, které jste dostali, a pokud užíváte léky proti malárii, pokračujte v tom po dobu čtyř týdnů poté, co jste odjeli z oblasti, kde se malárie vyskytuje.

3. Chraňte se před bodnutím moskytem.

4. Seznamte se s příznaky malárie: horečka, bolesti hlavy, bolesti ve svalech, zvracení nebo průjem. Pamatujte na to, že malárie se může projevit až za rok poté, co jste odjeli z oblasti postižené malárií, a přesto, že jste užívali léky.

5. Pokud se objeví příznaky, vyhledejte lékaře. Malárie se může rychle zhoršit a může vést ke smrti v době kratší než 48 hodin od chvíle, kdy se projevily první příznaky.

Zdroj: Světová zdravotnická organizace

[Podpisek obrázku na straně 13]

H. Armstrong Roberts