4. část

Věda — Neutuchající pátrání lidstva po pravdě

Obroda vědy revolucí

VE DRUHÉ polovině osmnáctého století začal být svět neklidný, protože revoluce změnily politický obraz Ameriky a později i Francie. V Anglii mezitím začal zvláštní druh revoluce; byla to průmyslová revoluce. Ta měla hodně společného s dalším druhem revoluce, totiž s revolucí vědeckou.

Renesanci vědy datují někteří lidé od čtyřicátých let 16. století, kdy polský astronom Mikuláš Koperník a belgický anatom Andreas Vesalius vydali knihy, které hluboce ovlivnily vědecké myšlení. Jiní kladou tuto změnu do dřívější doby, do roku 1452, kdy se narodil Leonardo da Vinci. Leonardo byl neúnavný experimentátor a shromáždil četné vědecké poznatky. Rozpracoval myšlenky, které byly v některých případech zárodkem vynálezů zdokonalených o staletí později — tak to bylo například s letadlem, vojenským tankem a padákem.

Podle Ernesta Nagela, emeritního profesora na Kolumbijské univerzitě, „vědě se dostalo v západní společnosti oficiálního uznání teprve v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy se mohla rozvíjet“. Když k tomu došlo, znamenalo to zásadní obrat v dějinách lidstva. Kniha The Scientist uvádí: „Zhruba mezi roky 1590 a 1690 se mnoho nadaných lidí. . . zasloužilo o rozkvět výzkumu, takže toto období bylo sotva srovnatelné s jakýmkoli jiným stoletým obdobím.“

Mystifikace zatemňuje cestu

Pseudovědecké názory vzkvétaly stejně jako mystifikátoři, jejichž nesprávné teorie stály v cestě pravému vědeckému pokroku. Jednou z nich byla flogistonová teorie. Řecké slovo „phlogiston“ znamená „zapálený“. V roce 1702 začal toto slovo používat George Ernst Stahl, který se domníval, že se flogiston uvolňuje, když se zapálí hořlavé materiály. Pokládal flogiston spíše za princip než za skutečnou látku, ale během let vznikla představa, že to je skutečná látka. Teprve v období let 1770 až 1790 dokázal Antoine–Laurent de Lavoisier vyvrátit tuto teorii.

The Book of Popular Science připouští, že ačkoliv flogistonová teorie „byla naprosto nesprávná, po nějakou dobu představovala pracovní hypotézu, která zdánlivě vysvětlovala mnohé přírodní jevy. Byla prostě jednou z mnoha vědeckých domněnek, která byla zvážena na vahách a v průběhu let shledána nedostatečnou.“

Jinou mystifikací byla alchymie. Harrap’s Illustrated Dictionary of Science (Harrapsův ilustrovaný slovník vědy) definuje alchymii jako „směs filozofie, mysticismu a chemických postupů, která vznikla před křesťanskou érou a různými cestami se snažila o přeměnu obecných kovů ve zlato, o prodloužení života a hledala tajemství nesmrtelnosti“. Než byla zavržena, pomohla položit základy moderní chemie. Tato přeměna v chemii byla dovršena ke konci 17. století.

A tak přestože flogistonová teorie a alchymie byly mystifikací, měly přece jen své světlé stránky. To však nelze říci o lidských mystifikátorech, kteří z důvodů svého náboženského přesvědčení pěstovali protivědecké postoje. Soupeření mezi vědou a teologií — kdy se obě prohlašovaly za výlučnou autoritu v otázkách vesmíru — vedlo často k otevřenému střetu názorů.

Ve druhém století n. l. například slavný astronom Ptolemaios vytvořil geocentrickou teorii. Měl za to, že se planety pohybují po kružnicích a střed kružnice, který se nazývá epicykl, se také pohybuje po obvodu nějaké kružnice. Tato teorie byla přinejmenším matematicky důmyslná, vysvětlovala zdánlivé pohyby Slunce, Měsíce, planet a hvězd na nebi a byla všeobecně přijímána až do 16. století.

Koperník (1473–1543) vypracoval jinou teorii. Byl přesvědčen, že Slunce stojí, zatímco planety včetně Země obíhají kolem něj. Pokud by tato představa — pohybující se Země, která není středem vesmíru — byla pravdivá, mělo by to dalekosáhlé důsledky. Za necelých sto let učinil italský astronom Galileo Galilei pomocí teleskopů pozorování, které ho přesvědčilo, že Koperníkova hypotéza o Zemi obíhající kolem Slunce je skutečně pravdivá. Katolická církev však odmítla Galileův názor jako kacířský a donutila ho, aby odvolal.

Náboženské omyly vedly k tomu, že teologové popírali vědeckou pravdu. Teprve až téměř po 360 letech církev zbavila Galilea obvinění. Časopis L’Osservatore Romano v týdenním vydání ze 4. listopadu 1992 uznal v případě Galilea „předpojatý právní omyl“.

Mystifikátoři existují dosud

V tomto 20. století projevuje náboženství křesťanstva rovněž podobnou neúctu k pravdě. Je to tím, že dává přednost neprokázaným vědeckým teoriím před pravdou jak vědeckou, tak náboženskou. Nejlepším příkladem je neprokazatelná evoluční teorie, v podstatě nemanželský potomek defektního vědeckého „poznání“ a falešných náboženských nauk.a

Knihu O vzniku druhů přírodním výběrem vydal Charles Darwin 24. listopadu 1859. Představa o evoluci však ve skutečnosti pochází z předkřesťanské doby. Řecký filozof Aristoteles například znázornil člověka na vrcholu vývojové řady, která vychází z nižších forem života. Duchovenstvo nejdříve Darwinovu teorii zavrhlo, ale The Book of Popular Science uvádí: „Evoluce se [později] stala něčím více než jen vědeckou teorií. . . Stala se sloganem, a dokonce světovým názorem.“ Představa o přežití nejzdatnějších se zamlouvala lidem, kteří usilovali o to, aby získali pozici nejvyšší formy života.

Odpor duchovenstva brzy opadl. The Encyclopedia of Religion říká, že „Darwinova evoluční teorie byla nejen přijata, ale vzbudila zřetelné nadšení“, a že „v roce 1883, kdy Darwin zemřel, i ti nejhloubavější a nejvýřečnější z duchovních došli k závěru, že evoluce je v plném souladu s osvíceným porozuměním písmu“.

To vše se dělo i přes následující doznání v knize The Book of Popular Science: „Dokonce i ti nejskalnější zastánci doktríny organické evoluce museli připustit, že v Darwinově původní teorii byly nápadné nepřesnosti a mezery.“ Přestože kniha říká, že „mnohé z původní Darwinovy teorie se muselo přepracovat nebo opustit“, přece o evoluci uvádí, že její „vliv téměř v každé oblasti lidské činnosti byl ohromný. Dějiny, archeologie a etnologie prodělaly vlivem této teorie hluboké změny.“

Přemýšliví vědci v dnešní době vážně zpochybňují otázku evoluční teorie. Zakladatel Cambridžského institutu teoretické astronomie a mimořádný člen Národní akademie věd USA sir Fred Hoyle před deseti lety napsal: „Jsem osobně přesvědčen, že vědečtí historikové budou pokládat v budoucnosti za záhadu, jak se mohla tak velmi rozšířit víra v teorii, o které mohlo být zřejmé, že nefunguje.“

Tím, že evoluční teorie zasáhla samotnou podstatu lidské existence, připravila Stvořitele o to, co mu náleží. Lživě o sobě také prohlašovala, že je vědecká, a tím neprospěla lidstvu v jeho neutuchajícím pátrání po vědecké pravdě. Karel Marx se rád chopil evoluce a ‚přežití nejzdatnějšího‘, aby podpořil vznik komunismu. Evoluce je však mystifikace toho nejpodlejšího druhu.

Kdo patří k obětem?

Obětí je každý, kdo se nechal oklamat a uvěřil pseudovědeckým teoriím. Nebezpečná je ale dokonce i důvěra ve vědecké pravdy. Okázalé vědecké pokroky, které byly výsledkem vědecké revoluce, vzbudily v mnoha lidech mylnou představu, že nyní není nic nedosažitelné.

Toto přesvědčení sílilo, jak vědecký pokrok dále podrýval protivědecký postoj, který dříve podporovalo falešné náboženství. Obchod a politikové si začali uvědomovat, že věda je mocná a že ji mohou použít k dosažení svých cílů, ať již to je peněžní zisk, nebo upevnění politické moci.

Jednoduše řečeno, z vědy se pomalu stal bůh, a vznikl tak scientismus. Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary jej definuje jako „přehnané spoléhání na to, že metody přírodních věd lze účinně použít ve všech oblastech výzkumu“.

Ke konci 19. století lidé vyhlíželi, co přinese 20. století. Zajistí věda „skutečné nebe na zemi“, jak o tom byli mnozí přesvědčeni? Nebo budou vědecké mystifikace dále pokrývat bitevní pole těly dalších obětí? Článek „‚Zázraky‘ 20. století!“ v příštím vydání vám odpoví.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 14]

Při vytažení ze zásuvky

JEŠTĚ na začátku devatenáctého století se elektřina pokládala za zajímavý úkaz, který však měl jen malé praktické využití. Lidé z různých zemí, pocházející z rozdílného prostředí, jako H. C. Ørsted (1777–1851), M. Faraday (1791–1867), A. Ampère (1775–1836) a B. Franklin (1706–1790), však učinili důležité objevy, a tím položili základy dnešního světa elektřiny — světa, který při vytažení ze zásuvky zastaví svůj běh.

[Obrázky na straně 15]

M. Koperník

Galileo Galilei

[Podpisek]

Fotografie převzaty z díla Giordano Bruno a Galilei (vydání v němčině)