5. část

Věda — Neutuchající pátrání lidstva po pravdě

„Zázraky“ 20. století

TO, CO se zdálo v 19. století jako neuvěřitelný zázrak, se ve 20. století stalo skutečností. Během jediné generace lidé přešli od řízení vlastního auta značky Ford model T k napjatému sledování barevné televize ukazující návštěvu člověka na Měsíci. „Zázraky“ vytvořené vědou se již nepokládají za něco výjimečného, ale berou se jako samozřejmost.

„Vědecké úspěchy začátku 20. století,“ uvádí The New Encyclopædia Britannica, „byly příliš početné, než aby bylo možné vytvořit jejich soupis.“ Pokládá se to však za „běžný způsob, jak dochází ke zlepšení“, když se zde říká, že „pokrok v každé hlavní oblasti byl založen na stěžejních dílech 19. století“. To zdůrazňuje skutečnost, že věda je neutuchající pátrání lidstva po pravdě.

Jednotlivci nahrazeni skupinami

Vědecké společnosti — skupiny vědců, kteří se setkávají, aby si vyměňovali názory a informace — se v Evropě začaly tvořit již v sedmnáctém století. Aby se tedy zveřejnily nejnovější poznatky, začaly společnosti vydávat své vlastní časopisy. Vedlo to k rozsáhlé výměně informací, které sloužily k upevnění základů pro další vědecký pokrok.

V devatenáctém století se univerzity ve velkém rozsahu zapojily do vědeckého výzkumu a v následujících letech byly v těchto laboratořích udělány významné objevy.a Na začátku 20. století rovněž i obchodní firmy zakládaly výzkumné laboratoře, ve kterých časem vznikly nové léky, syntetické materiály (včetně umělých hmot) a jiné produkty. Veřejnost z nich měla prospěch a firmám přinesly miliónové zisky.

Vytvoření těchto laboratoří a výzkumných skupin naznačovalo trend směrem k organizovanému výzkumu; byl to protiklad k individuálnímu úsilí. Někteří vědci neměli jistotu, zda je to ten nejlepší přístup. Irský fyzik zabývající se rentgenovou krystalografií, John D. Bernal, položil v roce 1939 otázku: „Měla by věda postupovat vpřed náhodnou spoluprací nadaných jedinců, kteří se dívají na věc ze svého hlediska, nebo by měla věda postupovat vpřed za pomoci skupinek či velkých skupin pracovníků, kteří si vzájemně pomáhají a sjednocují své úsilí podle určitého předem vytvořeného, ale pružného plánu?“

Vzhledem ke komplexnosti výzkumu a vysokým nákladům byl Bernal pro práci ve skupinách, kde podle něj byla problémem pouze správná organizace činnosti. Předpovídal: „Týmová práce bude ve stále větší míře představovat způsob, jak se dělá vědecký výzkum.“ Nyní, o půl století později, je zřejmé, že Bernal měl pravdu. Tento trend pokračoval, a to urychlilo vývoj „zázraků“ vědy ve dvacátém století.

„Co učinil Bůh!“

Toto prohlášení, které se v angličtině skládá ze čtyř slov, bylo 24. května 1844 úspěšně telegrafováno Samuelem Morsem, vynálezcem Morseovy abecedy, na vzdálenost 50 kilometrů. Telekomunikační „zázraky“ 20. století měly své kořeny v 19. století.

Přibližně o 30 let později, v roce 1876, Alexander Graham Bell připravoval se svým asistentem Thomasem Watsonem zkoušku vysílačky. Bell rozlil trochu kyseliny. Jeho volání: „Pane Watsone, pojďte sem, potřebuji vás,“ se stalo něčím více než jen pouhým voláním o pomoc. Watson, který byl v jiné místnosti, slyšel tuto zprávu, přijal ji jako první zcela srozumitelnou větu, která kdy byla přenesena telefonem, a přispěchal. I dnes lidé přispěchají, když zazvoní telefon.

Během posledních 93 let zajišťuje spojení vědeckých poznatků s technickou dovedností stále většímu počtu lidí takovou životní úroveň jako nikdy předtím. Svět se zmenšil tak, že lidé jsou sousedy. „Nemožné“ věci se staly normou. Telefony, televize, auta a letadla — a mnohé jiné „zázraky“ 20. století — se staly do té míry součástí našeho světa, že máme sklon zapomínat na to, že lidstvo bylo bez nich po velkou část své existence.

The New Encyclopædia Britannica uvádí, že když toto století začínalo, „zdálo se, že vítězství vědy slibuje poznatky a moc v nadbytku“. Ale z pokroků v oblasti technologie, ke kterým mezitím došlo, neměli užitek ve stejné míře všichni lidé a ani nelze tyto pokroky klasifikovat jako jednoznačně prospěšné. „Málo lidí,“ dodává Britannica, „mohlo předvídat problémy, které tyto skutečné úspěchy způsobí společenskému a přírodnímu prostředí.“

Co je příčinou problémů?

Vinu nenesou vědecká fakta, která nám pomáhají lépe porozumět světu, ani technologie, která fakta praktickým způsobem využívá ve prospěch lidstva.

Tyto dvě oblasti — věda a technologie — jsou již dlouho vzájemně spřízněny. Podle knihy Science and the Rise of Technology Since 1800 však „jejich těsné spojení, dnes tak důvěrně známé, bylo v plné míře uskutečněno teprve nedávno“. Je zřejmé, že ještě v prvním období průmyslové revoluce jejich vzájemné vztahy nebyly tak úzké. Tak jako nově získané vědecké poznatky podpořily vývoj nových výrobků, stejnou měrou přispěla také odborná zkušenost, zručnost a odborné znalosti v oblasti strojírenství.

Hromadění vědeckých poznatků se však urychlilo poté, co začala průmyslová revoluce. Vznikl tak rozsáhlejší základ pro technologii. Podpořena čerstvými poznatky začala technologie hledat nové cesty, jak zmírnit dřinu, zlepšit zdraví a vytvořit lepší, šťastný svět.

Technologie však nemůže být lepší než vědecké poznatky, na kterých stojí. Pokud je vědecké poznání chybné, bude chybný každý nový poznatek v technologii, který je na tomto poznání založen. Průvodní jevy často začaly být zřejmé až poté, kdy došlo ke značné škodě. Kdo mohl například předvídat, že zavedení aerosolových sprejů s chlorofluorokarbony nebo hydrokarbony jednou ohrozí ochrannou ozónovou vrstvu země?

Ve hře je také něco jiného — pohnutky. Nadšený vědec se snad zajímá o poznání jako takové a možná je ochoten věnovat výzkumu desítky let života. Ale obchodník, který hledá zisk, je netrpělivý a chce poznatky okamžitě využít. A který politik bude trpělivě po desetiletí čekat, aby použil technologii, která by mu snad poskytla politický vliv, pokud by ji použil ihned?

Fyzik Albert Einstein vystihl problém, když řekl: „Uvolnění síly atomu změnilo všechno kromě způsobu našeho myšlení, a směřujeme proto k nevídané katastrofě.“ (Kurzíva od nás.) Ano, mnohé z problémů, které byly způsobeny „zázraky“ 20. století, nejsou důsledkem pouze nesprávných vědeckých poznatků, ale také překotného rozvíjení technologie motivovaného sobeckými zájmy.

Názorným příkladem toho je vědecký objev skutečnosti, že zvuk a obraz lze přenášet na vzdálená místa — tedy vynález televize. V rámci technologie byly rozvinuty potřebné technické dovednosti k tomu, aby to bylo možné uskutečnit. Byl to však nesprávný způsob myšlení ze strany chamtivého obchodu a nároky spotřebitelů, které vedly k tomu, že se začalo používat těchto pozoruhodných poznatků a technických postupů k tomu, aby byly pornografické filmy a násilné krvavé scény přenášeny do obývacích pokojů plných pohody.

Věda rovněž odhalila, že hmotu lze přeměnit v energii. Technologie rozvinula potřebnou dovednost, aby se přeměna mohla uskutečnit. Byl to však nesprávný způsob myšlení ze strany nacionalistických politiků, který vedl k tomu, že se tyto znalosti a technologické postupy začaly používat ke zkonstruování nukleární bomby, jež je tu jako Damoklův meč visící nad celým světem.

Vyrovnaný názor na vědu

Jestliže lidé připustí, aby je ovládly prostředky vyvinuté technologií, které jim měly sloužit, pak to prozrazuje nesprávný způsob myšlení. Časopis Time před tímto nebezpečím varoval v roce 1983, kdy nebyl vybrán jako obvykle nejvýznamnější člověk roku, ale nejvýznamnější „stroj roku“, totiž počítač.

Time vysvětluje: „Co se s lidmi stane, když se spolehnou, že za ně počítač udělá věci, které dělali svou hlavou?. . . Jestliže slovník uložený v paměti počítače může snadno opravit jakoukoli pravopisnou chybu, jaký má smysl učit se gramatiku? A pokud mysl není zatížena běžnou duševní činností, bude se věnovat důležitým myšlenkám, nebo bude líně trávit čas sledováním videoher?. . . Stimulují počítače činnost mozku, anebo tím, že dělají tolik práce za člověka, vedou k tomu, že mozek ochabne?“

Vědecké úspěchy zapůsobily na některé lidi do té míry, že povýšili vědu na skutečné božstvo. Vědec Anthony Standen se tím zabývá ve své knize Science Is a Sacred Cow (Věda je posvátná kráva), která vyšla v roce 1950. I když připustíme určitou míru nadsázky, Standen to vystihl: „Když vědec v bílém plášti. . . udělá nějaké prohlášení pro veřejnost, není možná pochopen, ale je si alespoň jistý, že se mu věří. . . Státníci, průmyslníci, náboženští duchovní, vedoucí osobnosti občanského života, filozofové, ti všichni jsou zpochybňováni a kritizováni, ale vědci — ti nikdy. Vědci jsou vyvyšované bytosti, které stojí na samém vrcholu všeobecné vážnosti, protože mají monopol spočívající v zaklínadle ‚to bylo vědecky dokázáno‘. . ., což vylučuje jakoukoli možnost nesouhlasu.“

Pro tento nesprávný způsob uvažování se někteří lidé chopili zdánlivých rozporů mezi vědou a Biblí jako důkazu vědecké „moudrosti“ v protikladu k náboženským „pověrám“. Někteří lidé dokonce v těchto takzvaných rozporech vidí důkaz, že Bůh neexistuje. Skutečnost je však taková, že to není Bůh, kdo neexistuje, ale jsou to ty vymyšlené rozpory, které vytvořilo duchovenstvo, když nesprávně vysvětlovalo Boží slovo. Zpochybnili tím božského Autora Bible a současně prokázali medvědí službu neutuchajícímu pátrání lidstva po pravdě.

Tito duchovní vůdci navíc nevedli své farníky k tomu, aby přinášeli ovoce Božího ducha. Podporovali tak atmosféru sobectví, jež vede k tomu, že lidé myslí hlavně na svou vlastní touhu po osobním pohodlí a výhodách. Často se to děje na úkor jiných, dokonce až do té míry, že se vědecké poznatky zneužívají k zabíjení bližních. — Galaťanům 5:19–23.

Falešné náboženství, nedokonalí lidští politikové a chamtivý obchod udělali z lidí to, čím dnes jsou: ‚milují sami sebe,. . . jsou nevděční,. . . bez sebeovládání‘, sobci, kteří jsou ovládáni nesprávným způsobem uvažování. — 2. Timoteovi 3:1–3.

Tito lidé a tyto organizace způsobili, že vznikly problémy 21. století, se kterými se má věda nyní vypořádat. Podaří se jí to? Přečtěte si odpověď v poslední části této série. Vyjde v příštím vydání.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 20]

Pokud je vědecké poznání chybné, budou chybné i nové poznatky, které jsou na něm založeny

[Praporek na straně 22]

Ne každý vědecký pokrok přináší užitek

[Podpisky obrázku na straně 19]

From the Collections of Henry Ford Museum & Greenfield Village

NASA photo