Výhody mateřského mléka

Od dopisovatele Probuďte se! v Nigérii

PŘEDSTAVTE si, že existuje dětská potrava, která je lahodná, snadno stravitelná a poskytuje všechno, co je nutné k výživě vyvíjejícího se kojence. Představte si potravu, jež je „podivuhodným léčivem“, kterým je dítě jak chráněno proti nemocem, tak i léčeno. Představte si potravu, která nic nestojí a je snadno dostupná pro každou rodinu na světě.

Řeknete, že to není možné? Tak tedy, takový produkt existuje, ačkoli ho nevyvinuli vědci v průmyslu. Je to mateřské mléko.

Během lidských dějin se tato úžasná potrava pokládala za rozhodující v péči o děti. Bible například vypráví o tom, že když faraónova dcera našla malého Mojžíše, přikázala jeho sestře, aby zavolala „kojnou“, která by se o něj postarala. (2. Mojžíšova 2:5–9) Později bylo v řecké a římské společnosti běžné, že statné kojné poskytovaly mléko dětem bohatých rodičů. V posledních desetiletích se však od zvyku kojit dítě rychle upouštělo, částečně v důsledku reklamy, která způsobila, že lidé pokládali mateřské mléko za méně hodnotné než umělou kojeneckou výživu vyrobenou moderními postupy. Dnes se trend obrací a čím dál více matek si uvědomuje, že „není nad kojení“.

Nejlepší výživa

Vylepšili vědci ten způsob krmení kojenců, kterým nás obdařil Stvořitel? Sotva. UNICEF (Dětský fond OSN) uvádí: „Mateřské mléko samo o sobě je pro dítě v jeho prvních čtyřech až šesti měsících života to nejlepší možné jídlo a pití.“ Mateřské mléko obsahuje všechny bílkoviny, tuky, uhlovodany, enzymy, vitamíny a stopové prvky, které jsou životně důležité pro to, aby se dítě v prvních několika měsících života zdravě vyvíjelo.

Mateřské mléko je pro kojence nejen nejlepší stravou, ale je také jedinou stravou, kterou potřebují. Světové zdravotnické shromáždění v květnu 1992 znovu potvrdilo, že „k pokrytí požadavků na výživu během prvních čtyř až šesti měsíců života kojence není potřebná žádná jiná potrava ani tekutina, dokonce ani voda, jen mateřské mléko“. Mateřské mléko obsahuje dostatečné množství tekutiny, aby uhasilo žízeň dítěte, dokonce i tam, kde je horké a suché podnebí. Voda nebo sladké nápoje v láhvi nejen že nejsou nezbytné, ale mohou vést k tomu, že dítě úplně přestane pít z prsu, protože děti obvykle dávají přednost relativně snadnému krmení z láhve. Samozřejmě, po několika prvních měsících života je třeba k jídelníčku dítěte postupně přidávat i jiné jídlo a pití.

Takovou dokonalou rovnováhu jednotlivých složek, která podporuje zdravý růst a vývoj kojenců, nelze ničím nahradit. Kniha Reproductive Health—Global Issues uvádí: „Pokusy nahradit mateřské mléko nebyly úspěšné. Starší literatura pojednávající o krmení dětí obsahuje mnoho dokladů o tom, že nekojené děti ve srovnání s kojenými jsou mnohem více ohroženy infekcí a podvýživou.“

Kojení zachraňuje životy

Podle WHO (Světové zdravotnické organizace) by bylo možné zabránit každý rok úmrtí asi miliónu kojenců, kdyby všechny matky během prvních čtyř až šesti měsíců nekrmily své děti ničím jiným než mateřským mlékem. Zpráva UNICEF State of the World’s Children 1992 uvádí: „V chudé společnosti je u uměle živeného dítěte přibližně patnáctkrát vyšší pravděpodobnost, že zemře na průjmové onemocnění, a čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že zemře na zápal plic, ve srovnání s dítětem, které je pouze kojeno.“

Proč to tak je? Jedním důvodem je to, že sušené mléko — nehledě na to, že je po stránce výživy méně hodnotné — je často ředěné znečištěnou vodou a dítěti je pak podáváno v nevyvařené láhvi. Mléko v láhvi může být tedy snadno kontaminováno bakteriemi a viry, které působí průjmová onemocnění a respirační infekce, hlavní příčiny úmrtí dětí v rozvojových zemích. Naproti tomu mléko přímo z prsu může být jen obtížně kontaminováno, není potřeba je s ničím míchat, nemůže se zkazit a nelze je příliš zředit.

Druhým důvodem, proč kojení dětí zachraňuje život, je skutečnost, že mateřské mléko obsahuje protilátky, které kojence chrání před nemocemi. I když se u kojených dětí vyskytnou průjmová onemocnění nebo jiné infekce, mají obvykle lehčí průběh a dají se snáze zvládnout. Odborníci se rovněž shodují v tom, že kojené děti jsou, jak se zdá, méně náchylné k onemocněním zubů, rakovině, cukrovce a alergiím. Kojenec musí při kojení mohutně sát, a to může u dětí podporovat správný vývoj obličejových kostí a svalů.

Užitek pro matky

Kojení není prospěšné jenom pro dítě; je užitečné také pro matku. Jednak sání z prsu podněcuje uvolňování hormonu oxytocinu, který nejen napomáhá tomu, aby se mléko spustilo a teklo, ale také způsobuje stahy dělohy. Jestliže se děloha stáhne okamžitě po porodu, je méně pravděpodobné, že dojde k déle trvajícímu krvácení. Kojení také zpomaluje nástup ovulace a menstruace. To vede k oddálení dalšího těhotenství. Delší intervaly mezi jednotlivými těhotenstvími znamenají zdravější matky a zdravější děti.

Jinou velkou výhodou pro ženy je to, že kojení snižuje nebezpečí rakoviny vaječníků a prsu. Někteří odborníci tvrdí, že u žen, které kojí své dítě, je nebezpečí vzniku rakoviny poloviční, než jaké by bylo, kdyby nekojily.

Při výčtu výhod, které plynou z kojení, nelze přehlédnout vazbu mezi matkou a dítětem. Kojení nepředstavuje pouze poskytování potravy, ale také ústní kontakt, vzájemné doteky kůže a tělesné teplo a může napomáhat vzniku důležitého pouta mezi matkou a dítětem. To může přispívat k rozvoji dítěte po citové a společenské stránce.

Rozhodnutí kojit

Téměř všechny matky jsou po tělesné stránce schopny poskytnout svému dítěti dostatek mléka, jsou-li splněny určité podmínky. Kojení by mělo začít co nejdříve po porodu, hned během prvních hodin, kdy je dítě na světě. (První mléko je hustá žlutá látka, které se říká mlezivo, je pro děti hodnotná a pomáhá je chránit před infekcí.) Děti pak mají být krmeny, kdykoli si to žádají — i v noci —, a ne podle nějakého pevného rozvrhu. Důležitá je také poloha dítěte při kojení. Zkušený rádce může s porozuměním poskytnout v tomto ohledu pomoc.

Zda se matka rozhodne pro kojení dítěte, nebo ne, samozřejmě nezávisí jen na jejích tělesných předpokladech. Publikace The State of the World’s Children 1992 uvádí: „Matky potřebují podporu nemocnice, jestliže mají svému dítěti poskytnout ten nejlepší možný začátek; ale k tomu, aby mohly v kojení pokračovat, potřebují také podporu zaměstnavatelů, odborových organizací, které zaměstnancům zajišťují dobré pracovní podmínky, potřebují podporu společnosti — a podporu mužů.“

[Rámeček na straně 13]

Kojení v rozvojovém světě

1. Mateřské mléko samo o sobě je pro dítě v prvních čtyřech až šesti měsících života nejlepší možné jídlo a pití.

2. S kojením dětí by se mělo začít co nejdříve po porodu. Prakticky každá matka může své dítě kojit.

3. Časté sání je nezbytné pro to, aby se mléko tvořilo v takovém množství, které by zcela dostatečně pokrylo potřeby dí- těte.

4. Umělá výživa může způsobit vážné nemoci a smrt.

5. Kojení by mělo pokračovat do dvou let věku dítěte i déle, je-li to možné.

Zdroj: Facts for Life, společně publikovaly UNICEF, WHO a UNESCO.

[Rámeček na straně 14]

Kojení a AIDS

Koncem dubna 1992 vytvořila WHO společně s UNICEF mezinárodní skupinu odborníků, kteří měli prozkoumat vztah mezi AIDS a kojením. Jak velmi bylo takové setkání potřebné, to vysvětlil doktor Michael Merson, ředitel celosvětového programu proti AIDS při WHO. Řekl: „Kojení je rozhodujícím prvkem pro přežití dítěte. Nebezpečí, že dítě zemře na AIDS získaný kojením, se musí srovnat s nebezpečím, že dítě zemře z jiných důvodů, když kojeno není.“

Podle WHO je asi jedna třetina všech dětí, které se narodily matkám s HIV infekcí, také nakažena. Přestože přenos nemoci z matky na dítě většinou proběhne během těhotenství a při porodu, jsou doklady, že k tomu může také dojít při kojení. WHO nicméně prohlašuje, že „velká většina matek s HIV infekcí své dítě při kojení nenakazí“.

Tým odborníků to uzavřel: „Tam, kde jsou infekční nemoci a podvýživa hlavními příčinami úmrtí kojenců a kde je úmrtnost kojenců vysoká, tam by mělo být kojení běžně doporučováno těhotným ženám, dokonce i těm, které mají HIV infekci. Je to proto, že nebezpečí, že se dítě nakazí virem HIV z mateřského mléka, je pravděpodobně menší než nebezpečí, že dítě zemře v důsledku jiných příčin, jestliže kojeno nebude.

Na druhé straně v situaci, kde nejsou hlavní příčinou úmrtí kojenců infekční nemoci a kde je úmrtnost kojenců nízká . . ., by se těhotným ženám, o kterých se ví, že mají HIV infekci, mělo obvykle doporučit, aby použily bezpečnější možnost krmení svých dětí, než je kojení.“