Jaké je pozadí vánoc, velikonoc a svátku „Všech svatých“

BIBLE ukazuje, že Ježíšovi bylo třicet tři a půl roku, když byl roku 33 n. l. časně z jara, v době židovského pasach, přibit na kůl. To znamená, počítáme-li zpátky, že se narodil brzy na podzim.

Pohanské římské oslavy saturnálií, narození neporazitelného slunce, se konaly asi o tři měsíce později. Jak došlo k tomu, že oslava narození Ježíše se posunula na 25. prosinec, aby se rouhavě shodovala s pohanskou oslavou narození slunce?

Stále se zkracující prosincové dny vyvolávaly pověrečný strach mezi ctiteli slunce, kteří se obávali, že jejich bůh umírá. Pálili svíčky a zapalovali hranice, aby pomohli oživit churavějící božstvo. Zdánlivě to účinkovalo. Jak se po zimním slunovratu 21. prosince dny prodlužovaly, zdálo se, že bůh slunce znovu nabývá své síly.

„Prosinec byl hlavním měsícem pohanských oslav a 25. prosinec byl vyvrcholením zimních radovánek,“ vysvětluje Church Christmas Tab. „Někteří lidé se domnívají, že římský biskup zvolil 25. prosinec za datum Kristova narození proto, aby ‚posvětil‘ pohanské oslavy. To, co vzniklo, byla podivná směsice pohanských a křesťanských slavností, kterou svět dnes označuje jako vánoce.“ V článku se připouští: „Slovo ‚vánoce‘ se v Bibli neobjevuje. A Písma neobsahují příkaz slavit Ježíšovo narození.“

Nelze se divit, že teolog Tertullian si posteskl: „Pro nás, kterým jsou cizí sabaty, novoluní a svátky, jež byly kdysi Bohu přijatelné, jsou dnes běžné saturnálie [a jiné pohanské svátky], nošení darů sem a tam . . . a hlučné oslavy závodů a hostin.“

Papež Řehoř I. dále pokračoval v tomto znesvěcujícím trendu. Podle časopisu Natural History „místo aby se snažil zvyky a náboženství lidu vyhladit, přikázal papež využít jich. Jestliže skupina lidí uctívá strom, místo abyste ho skáceli, posvěťte ho Kristu a umožněte jim, aby pokračovali ve svém uctívání.“

Žádné směšování pravdy s falší

Měla tato politika kompromisů Boží schválení? Všimněte si, jaké varování dal Bůh svému lidu, když se lid chystal vstoupit do pohanského Kanaánu: „Měj se na pozoru . . . aby ses nedotazoval ohledně jejich bohů a neříkal: ‚Jakpak ty národy sloužívaly svým bohům? A já, ano, já chci činit stejně.‘ Nebudeš tak činit Jehovovi, svému Bohu, neboť činili svým bohům všechno, co je Jehovovi odporné, co opravdu nenávidí.“ (5. Mojžíšova 12:30, 31) Stejné varování je opakováno v Křesťanských řeckých písmech: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belialem [Satanem, poznámka pod čarou]? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím?“ — 2. Korinťanům 6:14, 15.

Co bylo Bohu tak odporné na těchto falešných bozích a jejich uctívání? Saturnáliemi byl uctíván Saturn, římský bůh slunce. Zasloužil si, aby byl uctíván? Simon Schama, profesor dějin na Harvardově univerzitě, ho nazývá „hýřilem v jídle a pití a v jiných druzích prostopášnosti“. Časopis Lear’s označuje tyto svátky za „nejproslulejší orgie v pití vína ve starověkém světě“.

Kultovní uctívání boha slunce Mithry se rozšířilo po celé Asii. Podle antropologa Gabriela Seabrooka byl Mithra „válečný bůh, který na bojišti vrhal vražedné šípy a nevyléčitelné nemoci na své nepřátele.“

Zvláště krvavé bylo uctívání slunce u Aztéků. Časopis Natural History ukazuje, že „pokud by nebyly obětovány bohu slunce oběti, pak by všechno živé — včetně bohů — zemřelo“.

Při zkoumání původu těchto oslav (viz rámeček dole) vás možná nepřekvapí, že čarodějnice a ctitelé Satana mají 25. prosinec stále v úctě. Noviny San Francisco Chronicle z 21. prosince citují slova jedné čarodějnice a populární pohanské spisovatelky: „Je to jeden z našich velmi náročných svátků. Jsme vzhůru celou noc.“ Členka skupiny Covenant of the Goddess (Úmluva bohyně) prohlásila: „Provádíme rituály . . . Členové našeho duchovenstva předvádějí určitou mysteriózní hru o narození dítěte-slunce.“

Přijme Bůh nebo jeho Syn takovou poctu, ve které se zrcadlí uctívání falešných bohů?

Jsou to velikonoce (Easter) — nebo Astarté?

Toto rodinné sváteční veselí začíná brzy ráno, když se vstává, aby se s uctivou bázní pozdravil východ slunce. Děti jsou oblečeny do nejlepší nové parády doplněné o nový čepec. K oslavám patří symboly zajíců, košíky plné pestrobarevných vajec a jidášky. Tento svátek, to jsou jistě velikonoce. Ale jsou to velikonoce?

Pro uctívače sexu ve Fénicii byla doba jara posvátná. Jejich bohyně plodnosti, Aštoret neboli Ištar (Afrodita pro Řeky) měla jako svůj symbol vajíčko a zajíce. Měla nenasytnou touhu po krvi a nemravném sexu. Různé sochy ji znázorňovaly s nechutně zdůrazněnými pohlavními orgány nebo s vajíčkem v ruce a zajícem po boku. Součástí jejího kultu byla posvátná prostituce. V Kanaánu byla bohyně sexu označena za manželku Baala. Byla uctívána opilstvím a sexuálními orgiemi a její ctitelé věřili, že jejich pohlavní styky napomohou, aby Baal a jeho žena dosáhli úplného probuzení a pohlavního spojení. Podle knihy Recent Discoveries in Bible Lands (Nedávné objevy v biblických zemích) „nebylo v žádné jiné zemi nalezeno relativně tak velké množství postaviček nahé bohyně plodnosti, z nichž některé byly vysloveně oplzlé“.

Pod jejími památníky v Kartágu byly objeveny zářivě barevné urny, které obsahovaly ohořelé kosti malých dětí. Rodiče těchto dětí byli obvykle lidé z vyšší třídy, kteří takto usilovali o to, aby bohové požehnali jejich bohatství a vlivu. Zjistilo se, že některé urny obsahovaly pozůstatky několika dětí různého věku, snad ze stejné rodiny.

Pohled na rámeček nahoře ukazuje, jak chabě jsou maskovány moderní verze těchto starověkých rituálů. Dokonce i jméno velikonoce (Easter v anglickém jazyce) se skoro neliší od starověkého pohanského jména. Je to tedy způsob, jak ctít svatého Božího Syna?

„Všech svatých“ (Halloween) — Starověká noc hrůzy

Je poslední říjnová noc. Ve světle měsíce malá skupina postav chodí v kostýmech od domu k domu a oznamuje své požadavky spolu se strašlivými hrozbami. Některé vstupní dveře chrání vydlabané tykve, které jsou podobné lidské hlavě a mají uvnitř hořící svíčku — ta je vyrobená z lidského sádla. Jiné dveře jsou pokropeny lidskou krví. Je to noc Samhaina, keltského pána smrti.

Snad žádný jiný „pokřesťanštěný“ svátek tak očividně neuctívá samotného Satana a nepřipomíná jeho vojsko mrtvých. Spisovatel J. Garnier tvrdí, že oslavu utrpení a smrti lze vystopovat zpět až ke starověkému zničení všech Satanových následovníků a hybridních synů padlých andělů v době potopy. V kulturách po celém světě existují slavnosti za mrtvé, „které se slaví právě v den nebo ve dnech, kdy podle mojžíšské zprávy nastala potopa, totiž sedmnáctého dne druhého měsíce — měsíce, který vcelku odpovídá našemu listopadu“. — The Worship of the Dead (Uctívání mrtvých) od J. Garniera.

Druidové nebyli výjimkou. Dne 31. listopadu údajně Samhain propouští duchy zemřelých, aby se setkali s živými. Druidové se s lucernami potulovali po ulicích a když přišli do nějakého domu, požadovali peníze jako oběť Satanovi.

Předvečer Všech svatých (Halloween) je hlavním satanským obřadním dnem. Podle článku v USA Today „to je náboženský svátek podsvětí, kdy satanisté provádějí oběti a čarodějnice v tichosti pořádají oslavy s modlitebními kruhy a s jídlem pro mrtvé“. Noviny citují washingtonského čaroděje Bryana Jordana, který řekl, že „[křesťané] si to neuvědomují, ale slaví s námi náš svátek . . . To se nám líbí.“

Rodiče, chtěli byste, aby vaše děti napodobovaly tyto temné obřady?

[Rámeček na straně 12]

Symboly vánoc

Vánoční stromeček „má jen nepatrný vztah ke křesťanským oslavám. Zato má hodně společného s nezdolnými a po tisíciletí přetrvávajícími pozůstatky pohanských rituálů zimního světla a znovuzrození.“ (The Boston Herald) „Stromky ověšené cetkami byly po staletí součástí pohanských slavností.“ — Church Christmas Tab.

Cesmína byla oblíbená u Keltů, protože působila, „že domácí skřítkové byli v době zimního slunovratu hodní . . . Mohla oddálit zlo, pomoci při věštění ze snů, chránila dům před bleskem.“ — Beautiful British Columbia.

Jmelí „pochází od druidů v Anglii, kteří je užívali při podivném uctívání, které mělo vztah k démonským a okultním silám.“ — Church Christmas Tab.

Dne 25. prosince „stoupenci Mithry oslavují jeho narození . . . Není absolutně žádné biblické opodstatnění proto, aby 25. prosinec byl dnem Narození Páně.“ — Isaac Asimov.

Dávání dárků bylo rysem saturnálií. „Očekávalo se, že při této slavnosti dáte nějaký dárek každému ze svých přátel.“ — Ancient Italy and Modern Religion

Hvězda „na špičce stromku byla pět tisíc let před narozením Krista uctívána na východě jako symbol čistoty, dobroty a pokoje.“ — United Church Herald.

Svíčka „nepochází . . . z křesťanského sanktuária. Převzali jsme ji z mnohem dávnějšího oltáře, z druidského dubu.“ — United Church Herald.

Santa Claus byl převzat „ze starobylé germánské mytologie: ‚Thor byl postarší žoviální a přátelský muž, byl podsaditý a měl dlouhou bílou bradu. Řídil kočár a tvrdilo se, že žije na severu . . . Jeho živlem byl oheň, jeho barvou byla červená. Bylo mu zasvěceno ohniště v každém domě a říkalo se, že přichází komínem.‘ “ — United Church Herald.

[Rámeček na straně 13]

Obřady jara

Velikonoce byly „původně jarní slavností k poctě teutonské bohyně světla a jara, která byla v anglosaském jazyce známa jako Eastre.“ (The Westminster Dictionary of the Bible) „V Novém zákoně není žádná zmínka o zachovávání velikonočního svátku.“ — Encyclopædia Britannica.

Zajíček „doprovázel germánskou bohyni Ostaru“. — Funk & Wagnalls Standard Dictionary of Folklore, Mythology and Legend.

Vajíčka „se údajně barvila a jedla při jarních slavnostech ve starověkém Egyptě, Persii, Řecku a Římě“. — Celebrations Celebrations: The Complete Book of American Holidays.

Velikonoční čepec byl původně „věnec z květů a listů. Kruh nebo koruna byly znázorněním kulatého slunce a jeho dráhy na nebi, jež způsobila návrat jara.“ Potřeba mít nový velikonoční oděv vznikla tak, že „se to pokládalo za nezdvořilost a tudíž za neštěstí, kdyby skandinávská bohyně jara neboli Easter byla pozdravena v něčem jiném než v novém oděvu, protože bohyně propůjčila zemi nový oděv.“ — The Giant Book of Superstitions.

Velikonoční jidášky: „Podobně jako Řekové, i Římané jedli při veřejných obětech chléb označený křížem . . . Jedli jej také pohanští Sasové na počest Ostary.“ — Encyclopædia Britannica.

Bohoslužby při východu slunce byly souběžné s obřady „provozovanými při jarní rovnodennosti, kterými se vítalo slunce s jeho velkou silou, jež vnášela do všech věcí, které rostly, nový život.“ — Celebrations.

[Rámeček na straně 14]

Příšerné kořeny předvečera Všech svatých

Masky a kostýmy: „Keltové nechávali duchům jídlo, pití a další pochoutky, nosili masky a kostýmy a zdobili konce vesnice; chtěli tak lstí duchy vylákat, aby opustili říši živých.“

Hranice byly „doslovné ‚hranice‘“, kterými se „kněží snažili usmířit boha slunce tím, že mu obětovali zvířata a často také lidi.“ (The Tampa Tribune) „Druidové sledovali, jakým způsobem oběť umírala, a tím vyhlíželi po věštbě do budoucnosti.“ — Beaumont Enterprise.

Formule Trick or treat, kterou používají děti, když chtějí něco dostat: „Pokřik druidů se dal srovnat s dnešní formulí.“ — Central Coast Parent.

Hrůzostrašné příběhy: „Krvavé druidské rituály žijí dále v podobě zájmu mladých lidí o přízraky a duchy . . . Sedánky v předvečer Všech svatých a vyprávění hrůzostrašných příběhů mají také původ v druidské době, kdy se věřilo, že duchové procházejí zemí.“ — The Tampa Tribune.

Přestože tyto svátky mají pohanský původ, někteří lidé se zděsí při pomyšlení, že by dětem měli odepřít veselí plynoucí z moderních oslav. Ostatně, co vědí informované děti o starověkém Saturnovi, Astarté a Samhainovi? Mnohé děti vědí poměrně dost. Také vědí, že se na nich nechtějí podílet.

[Obrázky na straně 12]

Mithra

Thor

[Podpisky]

Mitra: Musée du Louvre, Paříž

Thor: Věk mýtů od T. Bulfinche, 1898

[Obrázek na straně 13]

Astarté

[Podpisek obrázku na straně 14]

Lebka: foto U.S. Forest Service