Vědci klamali veřejnost

Od dopisovatele Probuďte se! ve Španělsku

TOMÁS SERRANO, starší, větrem ošlehaný španělský farmář, byl po léta přesvědčen, že jeho malý pozemek v Andalusii skrývá něco jedinečného. Za jeho pluhem se často objevovaly neobvyklé kosti a zuby, které rozhodně nepatřily žádnému druhu místního dobytka. Když o svých nálezech mluvil ve vesnici, nikdo tomu nevěnoval pozornost — přinejmenším do roku 1980.

V tom roce přijela skupina paleontologů, aby tento kraj prozkoumali. Netrvalo dlouho a odkryli skutečnou pokladnici zkamenělin — kosti medvědů, slonů, hrochů a dalších zvířat — všechny uložené v malé oblasti, jež zjevně byla vyschlou bažinou. V roce 1983 však najednou toto bohaté naleziště upoutalo pozornost mezinárodního tisku.

Nedávno byl objeven malý, avšak neobvyklý úlomek lebky. Byl vyhlášen za „nejstarší lidský pozůstatek, jaký byl v Evropě a v Asii objeven“. Když bylo vypočteno, že je starý 900 000 až 1 600 000 let, předpokládali někteří vědci, že bude začátkem „revoluce ve studiu lidského druhu“.

Zkamenělina, která vyvolala celé toto nadšení, dostala jméno „člověk z Orce“ — podle vesnice ve španělské provincii Granada, kde byla objevena.

„Člověk z Orce“ ve sdělovacích prostředcích

Ve Španělsku byla zkamenělina veřejně vystavena 11. června 1983. Její pravost již potvrdili přední španělští, francouzští a britští vědci a rychle přišla i politická podpora. Jeden španělský měsíčník se rozplýval: „Španělsko, a zvláště Granada jsou nyní na předním místě, pokud jde o [lidský] dávnověk na eurasijském kontinentu.“

Jaký vlastně byl „člověk z Orce“? Vědci ho popisovali jako přistěhovalce, který před nedlouhou dobou přišel z Afriky. O této konkrétní zkamenělině se tvrdilo, že pocházela z lebky mladého muže, kterému bylo asi sedmnáct let a byl 1,5 metru vysoký. Pravděpodobně byl lovec a sběrač, který možná ještě neuměl používat oheň. Pravděpodobně si již vytvořil primitivní řeč a náboženství. Jedl ovoce, obilniny, bobulovité plody, hmyz a také příležitostné zbytky zvířat, která zabily hyeny.

Pochybnosti ohledně totožnosti

Dne 12. května 1984, pouhé dva týdny před mezinárodním seminářem vědců, který se měl zabývat tímto tématem, vyvstaly závažné pochybnosti o původu úlomku. Po velmi pečlivém sejmutí zvápenatělé usazeniny na spodní straně lebky nalezli paleontologové „hřeben“, který je znepokojil. Lidské lebky takový hřeben nemají. Seminář byl odložen.

V Madridském deníku El País se objevil nadpis: „Závažné známky toho, že lebka „člověka z Orce“ pochází z osla.“ Dva paleontologové Jordi Agustí a Salvador Moyà, kteří učinili původní objev, nakonec v roce 1987 napsali vědecké pojednání a prohlásili, že rentgenové zkoumání skutečně potvrdilo příslušnost zkameněliny k určitému druhu koně.

Proč byli oklamáni?

Tato pohroma vznikla z několika důvodů a žádný z nich neměl mnoho společného s vědeckými metodami. Mimořádné nálezy předchůdců lidí zřídka zůstávají po delší dobu výlučnou doménou vědců. Nálezem se okamžitě začali zabývat politikové, a vědecká přesnost byla udušena nacionalistickým zápalem.

Regionální ministr kultury prohlásil, že Andalusie je hrdá na to, že „je místem takového velkého objevu“. Když určité kruhy vyjádřily pochybnosti, regionální vláda Andalusie rozhodně trvala na tom, že „pozůstatky byly pravé“.

Vzhledem k nedostatku dokladů na podporu domnělé evoluce člověka se stala taková nevýznamná zkamenělina (kolem 8 centimetrů v průměru) mimořádně důležitou. Přes skrovné rozměry zkameněliny byl „člověk z Orce“ oslavován jako „největší paleontologický nález posledních let a také jako chybějící spojovací článek mezi typickým africkým člověkem (Homo habilis) a nejstarším člověkem eurasijského kontinentu (Homo erectus)“. Bujné představy a nepříliš vědecké dohady postačily k tomu, aby doplnily podrobnosti ohledně vzhledu a způsobu života „člověka z Orce“.

Asi rok před objevem „člověka z Orce“ doktor Josep Gibert, který vedl skupinu vědců, přemýšlel o překvapeních, jež tato oblast bezpochyby skrývá. „Je to jedno z nejdůležitějších evropských nalezišť z pozdních čtvrtohor,“ tvrdil. A dokonce i poté, kdy byl odhalen původ zkameněliny, doktor Gibert tvrdil: „Mezinárodní vědecká obec je pevně přesvědčena, že v oblasti Guadix-Baza [kde byl úlomek nalezen] budou dříve nebo později nalezeny lidské zkameněliny staré více než milión let a že to bude určitě ohromný objev.“ Skutečně, uvažování založené na přání!

„Věda má zájem na objevování pravdy“

Spoluobjevitel „člověka z Orce“ doktor Salvador Moyà časopisu Probuďte se! čestně přiznal: „Pro mne a pro doktora Jordi Agustía bylo velmi obtížné uznat, že zkamenělina nebyla lidského původu. Věda však má zájem na objevování pravdy, i když nám možná tato pravda není po chuti.“

Rozpory kolem „člověka z Orce“ ukazují, jak obtížný je úkol paleontologů, mají-li odkrýt pravdu o takzvané evoluci člověka. Přes desetiletí kopání skutečné pozůstatky opičího předchůdce lidí nebyly odhaleny. I kdyby se to možná některým vědcům nelíbilo, mohl by nedostatek spolehlivých dokladů poukazovat na skutečnost, že člověk přece jenom není výtvorem nějaké evoluce?

Nestranný pozorovatel si může položit otázku, zda jiní proslulí „opolidé“ jsou doloženi lépe, než se to prokázalo u „člověka z Orce.“a Dějiny v dostatečné míře prokázaly, že věda může lidi vést k pravdě, ale že vědci v žádném případě nejsou imunní vůči chybám. A zvláště, když politická, filozofická a osobní předpojatost zamlží spornou otázku — a když se používá tak málo ve snaze vysvětlit tak mnoho.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 24 a 25]

Nahoře: Kopie fragmentu „člověka z Orce“; průměr 7,5 centimetru

Vpravo: Kresba domnělého „pravěkého člověka“, jak si ho představují evolucionisté