Podrobný rozbor jedné neshody

ONA se potřebuje vypovídat ze svých pocitů. On chce poskytnout řešení. Milióny manželských neshod měly odedávna mnoho různých odstínů, ale často to byly variace na několik základních témat. Pochopení, když jde o rozdílný pohled manželského partnera nebo o jiný způsob komunikace, možná pomůže tyto planoucí lesní požáry natolik zmenšit, až zbudou žhavé uhlíky v krbu šťastného domova.

„Přestaň řídit můj život!“

Stále se opakující panovačné a sekýrující jednání manželky často vede k tomu, že nejeden manžel se cítí zahnán do úzkých, omezován při každém pohybu radami, požadavky a kritikou. Bible uznává takové pocity, když říká: „Sváry manželky jsou jako děravá střecha, která člověka zahání.“ (Přísloví 19:13) Manželka možná manžela o něco požádá a on se tomu mlčky vzepře z důvodů, které manželka nezná. Manželka si myslí, že ji neslyšel, a tak mu tentokrát řekne, co má udělat. Jeho vzdor roste. Sekýrující manželka a muž, který je pod pantoflem? Nebo dva lidé, kteří prostě nekomunikovali jasně?

Manželka to vidí tak, že nejlépe vyjádří svému manželovi lásku, když mu poskytne užitečnou radu. Manžel to vidí tak, že mu ona poroučí a naznačuje, že je neschopný. Výrok „Nezapomeň si aktovku“ je z jejího hlediska vyjádření zájmu, kdy se ujišťuje, že manžel má všechno, co potřebuje. Jemu to připomíná jeho matku, která za ním volávala ze dveří: „Máš rukavice?“

Unavená manželka možná jemně řekne „Chtěl bys dnes večeřet v restauraci?“ a vlastně tím myslí „Vezmeš mě někam na večeři? Jsem příliš unavená na to, abych vařila.“ Ale její loajální manžel využije tuto příležitost, aby pochválil její kuchyni a ujistil ji, že mu jídlo od ní chutná nejlépe. Nebo manžel má možná pocit ‚Ona se snaží manipulovat se mnou!‘ Zatím si manželka možná rozmrzele řekne ‚Že jsem se vůbec ptala!‘

„Ty mě nemiluješ!“

„Jak si to může myslet?“ bouří se zklamaný a překvapený manžel. „Vydělávám, platím účty, a dokonce jí někdy přinesu květiny!“

Ačkoliv všichni lidé potřebují mít pocit, že jsou milováni, žena má mimořádnou potřebu, aby o tom byla znovu a znovu ujišťována. Snad to neřekne nahlas, ale uvnitř má možná pocit — a to zvláště v období svých měsíčních cyklů, kdy mívá mrzutou náladu —, že je nežádoucí břemeno. Tehdy se její manžel možná stáhne, protože si myslí, že manželka potřebuje mít nějaký čas pro sebe. Ona si vysvětluje nedostatek jeho blízkosti jako potvrzení toho, čeho se nejvíc bojí — že ji už nemiluje. Žena by mohla být útočná proto, že by si chtěla vynutit lásku a podporu.

„Trápí tě něco?“

Muž reaguje na stresující problémy tak, že možná vyhledává klidné místo, kde by o problému mohl přemýšlet. Žena snad intuitivně pociťuje určité napětí a instinktivně reaguje tím, že se manžela snaží z ústraní vytáhnout. Ať už je toto úsilí sebelépe míněno, manželovi to může připadat jako neodbytné a pokořující. Když se uzavírá do sebe, aby mohl uvažovat o svém problému, zahlédne přes rameno svou věrnou manželku, jak ho vytrvale sleduje. Muž stále slyší ten milující hlas: „Něco není v pořádku? Co tě trápí? Pověz mi to.“

Pokud není žádná reakce, manželka se cítí zraněna. Když má problém ona, chce o tom s ním mluvit. Ale muž, kterého miluje, s ní své pocity nechce sdílet. „Určitě mě už nemiluje,“ vyvodí možná. Když se pak nic netušící manžel konečně vynoří ze svého vnitřního světa, spokojený s nalezeným řešením, již nenachází zúčastněnou manželku, kterou opomenul, ale rozladěnou ženu, která nemá daleko k výčitkám, že ji odsunul stranou.

„Nikdy mě neposloucháš!“

Toto obvinění vypadá absurdně. Jemu připadá, že to, co pořád dělá, je, že naslouchá. Ale jeho manželka má zřetelný pocit, že když mluví, jsou její slova tříděna a analyzována počítačem, který hodnotí matematický problém. Její podezření se potvrdí, když přesně uprostřed věty manžel řekne: „No dobře, a proč jsi tedy jednoduše . . .?“

Když manželka přichází s problémem za manželem, velmi často ho nechce ani obvinit, ani od něj nečeká řešení. To, co nejvíce chce, je chápající posluchač, který bude slyšet nejen holá fakta, ale také její pocity vzhledem k nim. To, co tedy chce, není rada, ale uznání oprávněnosti pocitů, které má. Proto mnozí manželé vyvolají výbuch hněvu, když v dobrém úmyslu řeknou pouze: „Neber si to tak. Vždyť to není tak hrozné.“

Často lidé očekávají, že jim partneři budou číst myšlenky. „Jsme spolu již dvacet pět let,“ řekl jeden muž. „Jestliže dosud nepozná, co bych chtěl, pak jí na mně buď nezáleží, nebo si mě nevšímá.“ Jeden spisovatel ve své knize o vztazích v manželství prohlásil: „Když si partneři vzájemně neříkají, co by chtěli, a jeden druhého pořád kritizuje za to, že něco neudělal, pak se nelze divit, že mizí duch lásky a spolupráce. Na jeho místě se objevuje . . . soutěživost, kde se každý partner snaží toho druhého donutit, aby jeho potřeby uspokojil.“

„Jsi tak nezodpovědný!“

Manželka to možná neřekne tak otevřeně, ale může to naznačovat velmi jasně tónem hlasu. Otázku „Proč jdeš tak pozdě?“ lze pokládat za žádost o informaci. Její obviňující pohled a ruce v bok však spíše manželovi naznačují: „Jsi nezodpovědný malý chlapec, který mi dělá starosti. Proč jsi nezavolal? Jsi tak bezohledný! Večeře je teď zkažena!“

Pokud jde o večeři, má samozřejmě pravdu. Dojde-li však k nějaké hádce, jsou v nebezpečí také jejich vztahy? „Většina sporů nevzniká proto, že spolu dva lidé nesouhlasí, ale proto, že buď muž má pocit, že žena odmítá jeho hledisko, nebo proto, že žena neschvaluje způsob, jakým se s ní mluví,“ říká doktor John Gray.

Někteří lidé jsou toho názoru, že doma by člověk neměl mít zábrany říci, cokoli chce. Ale člověk, který dobře komunikuje, se bude snažit vytvořit soulad a dosáhnout pokoje tím, že bere v úvahu pocity toho, kdo naslouchá. Můžeme přirovnat takovou mluvu přibližně k situaci, kdy váš manželský partner vezme do ruky sklenici studené vody a podá vám ji — místo toho, aby vám ji vychrstl do tváře. Mohli bychom říci, že celý rozdíl je ve způsobu podání.

Uplatňováním slov v Kolosanům 3:12–14 se rozptýlí spory a vytvoří se základ šťastného domova: „Oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“

[Obrázek na straně 9]

On obhajuje fakta, ona obhajuje pocity