Mokřiny světa — Ohrožené ekologické poklady
INDIÁNI jí říkali Otec vod — zeměpisci ji nazývají Mississippi. Tato řeka, ať jí říkáte jakkoli, vykonala pomstu na těch, kdo ji pevně sešněrovali do korzetu hrází a zátopových ochranných valů, a tak ji oloupili o její mokřiny. Řeka, rozvodněná po týdnech silných dešťů, se prodrala asi pětasedmdesáti milióny pytlů s pískem, které proti ní byly navršeny, a prolomila osm set ze čtrnácti set zátopových ochranných valů, které se ji marně snažily zadržet. Prudká záplava strhla domy, silnice, mosty a úseky železničních tratí; mnoho měst se ocitlo pod vodou. List The New York Times z 10. srpna 1993 uvedl, že tato záplava je „pravděpodobně nejhorší záplavou, jaká kdy Spojené státy postihla“.
List The New York Times shrnul některé škody: „Během svého dvouměsíčního řádění velká povodeň na Středozápadě v roce 1993 zdevastovala pruh země, který teď nahání hrůzu. Padesát lidí připravila o život, téměř sedmdesát tisíc jich nechala bez domova, zaplavila oblast dvakrát větší než New Jersey, způsobila na majetku a zemědělství škody, které se odhadují na dvanáct miliard dolarů, a znovu rozvířila debatu o státním protipovodňovém systému a jeho prozíravosti.“
Kdyby byl zůstal neporušen přírodní protipovodňový systém mokřin, které přiléhaly k břehům Mississippi, ušetřilo by se padesát životů a dvanáct miliard dolarů. Kdy lidé poznají, že spolupracovat s přírodou je lepší než snažit se nad ní zvítězit? Mokřiny přiléhající k řece slouží jako záplavová oblast, která odčerpává a uchovává přebytečnou vodu, když se řeka po dlouhotrvajících silných deštích rozvodní.
Mokřiny na celém světě mají rozlohu více než 8 500 000 kilometrů čtverečních a kromě toho, že slouží jako přírodní protipovodňové mechanismy, poskytují mnoho dalších úžasných služeb. V současné době jsou však mokřiny na celém světě ničeny.
Mokřiny — místa hojnosti
Ať jsou to rozlehlé solné bažiny při pobřeží, malé sladkovodní močály, bažiny, vrchoviště a slatiniště ve vnitrozemí, nebo bažinaté prérijní sníženiny, které se nacházejí ve Spojených státech a Kanadě, jejich hlavním architektem je voda. Mokřiny jsou oblasti, kde je země po celý rok nebo jen v době záplavy pokryta vodou. Dalším typem mokřin jsou mokřiny pobřežní neboli přílivové. Protože pro většinu mokřin je typická jejich bujná vegetace — trávy, ostřice, orobince, stromy a keře —, přispívají na celém světě k rozmanitosti rostlin a ryb, ptactva i další zvířeny.
Mokřiny jsou domovem celé řady bahňáků a jiných vodních ptáků a existuje více než sto druhů těchto ptáků, které jsou na takových mělkých oázách závislé při své jarní migraci. Mnohé mokřiny jsou líhněmi pro ohromné populace hus a kachen — kachen divokých, čírek karolinských a poláků druhu Aythya valisineria. Tyto oblasti poskytují potravu a útočiště i takovým zvířatům, jako je aligátor, bobr, ondatra, norek a los. I jiná zvířata, včetně medvěda, jelena a mývala, využívají mokřiny. Ty také slouží jako místo tření a jako líheň pro většinu ryb, jež jsou zdrojem amerického rybolovu a rybného průmyslu, jehož roční obrat je tři miliardy dolarů. Odhaduje se, že dvě stě druhů ryb a velké množství měkkýšů a korýšů je po celý svůj životní cyklus nebo po některou jeho část závislé na mokřinách.
Kromě toho, že jsou výjimečnými líhněmi života, mají mokřiny mnoho ekologických předností. Jsou přírodními filtry, které odstraňují odpad a znečišťující látky z řek a potoků a čistí zásoby podzemní vody. Během období dešťů a záplav uchovávají vodu, kterou později nechají pomalu odtékat do potoků, řek a rezervoárů spodní vody. Přílivové mokřiny chrání pobřeží před erozí způsobenou vlnami.
Už ze samotné podstaty často bujného rostlinného života v mokřinách vyplývá, že mokřiny mají významné, životně důležité funkce. V procesu fotosyntézy například veškeré zelené rostlinstvo přijímá ze vzduchu oxid uhličitý a zpět uvolňuje kyslík. To je pro udržení života nezbytné. Rostliny v mokřinách jsou však jedinečné v tom, že jsou v tomto procesu obzvlášť výkonné.
Mnohé země již po staletí uznávají, že využití mokřin pro výrobu potravin má neocenitelnou hodnotu. Čína a Indie například zaujímají přední místo na světě v pěstování rýže a ostatní asijské země za nimi nezůstávají příliš pozadu. Rýže se pěstuje na mokřinách — rýžových polích — a je jednou z nejdůležitějších potravinářských plodin na světě. Spojené státy a Kanada si časem začaly uvědomovat, jak jsou mokřiny a vrchoviště důležité pro pěstování rýže a klikvy.
Na hostině, kterou mokřiny připravují, si přijde na své i divoká zvířena. Hojnost semen a hmyzu tu není jen pro ptáky, ale živí se jimi také ryby a korýši, kteří se v mokřinách množí a dospívají. Kachny, husy a jiní vodní ptáci se zase živí těmito vodními živočichy, jimiž se tyto oázy života jen hemží. Současná přírodní rovnováha je do určité míry udržována tím, že čtyřnohým tvorům, kteří se tam zatoulají pro něco k snědku, nabízejí mokřiny rozmanité ptactvo. V mokřinách je pro každého něco. Jsou pro svět opravdovým místem hojnosti.
Závody v ničení mokřin
Ve Spojených státech otevřel stavidla hromadnému ničení mokřin muž, který se stal prvním prezidentem USA. V roce 1763 založil společnost na odvodnění 16 000 hektarů Dismal Swamp — divoké bažinaté krajiny, která byla útočištěm divoké zvěře — na hranicích Virgínie a Severní Karolíny. Od té doby se na americké mokřiny vždy pohlíželo jako na něco, co je na obtíž, jako na překážku rozvoje a na zdroj všech nemocí a chorob, na nehostinné prostředí, které musí být za každou cenu dobyto a zničeno. Farmáři byli povzbuzováni, aby mokřiny odvodňovali a zúrodňovali, a byli za to odměňováni. Tam, kde kdysi byly mokřiny, které se hemžily exotickými druhy rostlin a živočichů, se stavěly silnice. Někde se na odvodněných mokřinách stavěla města a obchodní střediska nebo se tato místa používala jako příhodné mělké sníženiny pro skládky odpadků.
Během posledních několika desetiletí tohoto století Spojené státy ničily své mokřiny rychlostí 200 000 hektarů za rok. Dnes jim zbývá jen asi čtyřicet miliónů hektarů mokřin. Uvažujme například o oblasti v Severní Americe, kde je mnoho bažinatých sníženin. Na pruhu země o rozloze 800 000 čtverečních kilometrů, který se táhne od Alberty v Kanadě do Iowy ve Spojených státech, byly tisíce prérijních mokřadů, kde se líhly milióny kachen. Ty by prý za letu zakryly oblohu jako hustá mračna. Dnes se jejich počet znepokojivě snižuje.
Dlouhodobým problémem je toto: Když se zničí mokřiny, zničí se zdroj obživy. Nemají-li kachny přiměřenou stravu, snášejí méně vajec a také se významně zvyšuje pravděpodobnost, že ne ze všech snesených vajec se vylíhnou mláďata. Když se kachnám zničí jejich přirozené prostředí, budou se stěhovat na jiná místa, která jsou pro ně vhodná a která ještě zbývají. Tak se stanou snadnější kořistí lišek, kojotů, skunků, mývalů a jiných zvířat, která se kachnami živí.
Ve Spojených státech v kraji bažinatých sníženin zmizelo padesát procent mokřin. V Kanadě jich zbývá méně než deset procent, ale tamní ničivý útok sílí. Časopis Sports Illustrated podává zprávu, že části Severní Dakoty jsou z devadesáti procent suché. Mnozí farmáři se na mokřiny dívají jako na neúrodnou zemi, která stojí v cestě jejich zemědělským strojům, a nejsou si vědomi ekologické hodnoty mokřin.
Nyní se však od znepokojených jednotlivců a od organizací na ochranu divoké zvířeny ozývá volání po záchraně přirozeného mokřadního prostředí divokých zvířat. „Bažinaté sníženiny jsou životně důležité,“ řekl jeden znepokojený odpovědný pracovník. „Mají-li mít kachny nějakou naději na dlouhodobé přežití, musíme chránit mokřady.“ „Vodní ptactvo je barometrem ekologického zdraví kontinentu,“ řekl jeden zástupce ochranářské organizace Ducks Unlimited. Časopis U.S.News & World Report se připojuje: „V klesajícím počtu [kachen] se odráží to, jak je životní prostředí napadáno z mnoha různých stran: je napadáno kyselým deštěm, pesticidy, ale především ničením miliónů akrů nesmírně cenných mokřadů.“
„Devadesát procent kalifornských pobřežních solných bažin bylo zničeno,“ informuje časopis California, „a každý rok mizí dalších 7000 hektarů. Jelen druhu Cervus nannodes přežívá jen na několika ojedinělých místech. Každý rok se vrací stále méně kachen a hus na svá stále se zmenšující zimoviště. Mnoho mokřadních druhů je na vymření.“ Ty druhy, jejichž přežití závisí na světových mokřinách, mlčky volají o pomoc.
Vodní krize
Jak člověk ničil mokřiny země, stala se strašná věc. Poškodil své nejcennější a nejdůležitější přírodní bohatství — vodu. Voda je základem každé formy života. Mnozí světoví vědci předpovídali, že nastane doba, kdy čistá voda bude nejvzácnějším přírodním bohatstvím na zemi. „Buď se nám podaří omezit plýtvání vodou, nebo se do roku 2000 stane, že budeme umírat žízní.“ To bylo prohlášení Konference OSN o vodě v roce 1977.
Za těchto okolností, kdy zaznívají zlověstná varování před případným nedostatkem tohoto cenného přírodního bohatství, zdravý rozum radí, aby se s vodami země zacházelo šetrně. V závodě o zničení mokřin však člověk toto naprosto nepostradatelné přírodní bohatství vážně ohrozil. Mokřiny pomáhají při čištění povrchových vod — řek a potoků. Některé rezervoáry spodní vody se už nedoplňují čistou vodou, nýbrž jsou dnes kontaminovány odpadem a znečišťujícími látkami — to vše ke škodě člověka. Voda, která kdysi byla v mnoha mokřinách, byla odvedena, a to přispělo k nedostatku vody.
Uslyší zodpovědní lidé, jak život závislý na mokřinách zoufale volá o pomoc? Podnikne se něco na záchranu tohoto života, než bude příliš pozdě? Nebo lidé zůstanou k takovému volání hluší a budou naslouchat jen křiku chamtivosti?
Útok je celosvětový
Při zahájení celosvětové kampaně na záchranu mokřin, jež se pořádala pod záštitou OSN, se mluvilo o tom, jak je ohrožen ekosystém brazilského Pantanalu. Pantanal je jednou z největších mokřin světa. Časopis BioScience konstatoval: „Pantanal, který oplývá výjimečnou rozmanitostí a hojností divoké zvířeny, je ohroženým krajem. Odlesňování, rozpínavost zemědělství, neoprávněný lov a rybolov a znečišťování vody herbicidy, pesticidy a vedlejšími produkty výroby dřevného lihu jsou příčinou tak rychlého zhoršování přírodního prostředí, že jím je ohrožen jeden z nejdůležitějších ekosystémů Brazílie.“
List The New York Times poukázal na ohrožení mokřin podél pobřeží Středozemního moře. „Během posledních tří desetiletí ubývalo mokřin stále rychleji. Pobřeží Středozemního moře bylo vyhledávanější než kdykoli předtím a velké pásy pobřeží byly ve jménu uctívání slunce, pohodlí a zisku pokryty betonem. Studie OSN se zmiňují o velkých úbytcích mokřin v Itálii, Egyptě, Turecku a Řecku.“
Mokřiny pohádkového španělského národního parku Doñana, který se rozkládá na 50 000 hektarech, se na jaře stávají ptačím letištěm, když se zde cestou z Afriky do Evropy zastavují statisíce ptáků, aby tu zahnízdili, vyvedli mladé a nakrmili se. Ale mnoho hotelů, golfových hřišť a zemědělských pozemků, které park obklopují, odčerpává tolik vody, že je ohrožena samotná existence parku. Za posledních patnáct let už takové projekty odčerpaly tolik vody, že hladina spodní vody klesla o dva až devět metrů a několik lagun vyschlo. „Jakýkoli další rozvoj v této oblasti,“ říká ředitel pro výzkum parku, „bude pro Doñanu rozsudkem smrti.“
Publikace State of the World 1992 uvádí: „Mangrovové porosty, jedny z nejohroženějších a nejcennějších mokřin na světě, utrpěly v Asii, Latinské Americe a západní Africe těžké ztráty. Například v Ekvádoru byla téměř polovina těchto ochranných močálových pralesů vymýcena, většinou proto, aby zde byly založeny rybníky pro chov garnátů, a plány počítají s tím, že část močálů přibližně o téže rozloze ještě bude přeměněna. Indie, Pákistán a Thajsko přišly alespoň o tři čtvrtiny svých mangrovových porostů. Zdá se, že Indonésie se rozhodla postupovat stejně: na Kalimantanu, její největší provincii, bylo vymýceno 95 procent všech mangrovových porostů; dřevo bylo použito k výrobě papíru.“
Thajský list Bangkok Post z 25. srpna 1992 vyzdvihl, jakou hodnotu mají mangrovové porosty: „Mangrovové pralesy jsou tvořeny různými druhy stromů, jimž se dobře daří v horním přílivovém pásmu podél plochého, chráněného tropického pobřeží. Stromům [se daří] v drsném prostředí brakických vod a měnícího se dmutí moře. Jejich speciální vzdušné kořeny, které mají schopnost přizpůsobit se, a hlavní kořeny, které dokáží odfiltrovat sůl, se staly základem bohatých a složitých ekosystémů. Kromě toho, že chrání rozsáhlé oblasti pobřeží před erozí, jsou také životně důležité pro divokou zvířenu a pro pobřežní rybářství a dřevařský průmysl.
Mangrovové pralesy kypí životem. Člověk tam může najít bahňáky, makaky jávské, kočky rybářské a také lezce obojživelné, kteří při odlivu skáčou od tůně k tůni bahnem močálu.“
Jak to dopadne?
Tato krize je celosvětová. Časopis International Wildlife konstatuje: „Více než šest procent zemské masy kdysi pokrývala vrchoviště, slatiniště, slepá říční ramena, mangrovové močály, solné bažiny, prérijní bažinaté sníženiny a laguny; to všechno je dnes vážně ohroženo. Tolik jich bylo odvodněno kvůli zemědělství, zničeno znečištěním nebo zavezeno na pokyn vývojových projektantů, že asi polovina mokřin z planety zmizela.“
Uzavřou lidé mír se zemí? Dosud tomu nic nenasvědčuje. Nicméně někteří lidé za to statečně bojují a tvrdí, že budou mít úspěch. Jehova, Stvořitel země, tvrdí, že neuspějí. Slibuje, že sám zakročí a zastaví útok na své úžasné pozemské stvoření. ‚Zničí ty, kteří ničí zemi‘, a místo nich zde nechá ty, kdo ‚o ni budou pečovat‘. Těm, kdo mají takové ocenění, ji věnuje jako dar: „Vy jste ti požehnaní od Jehovy, Původce nebe a země. Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům.“ — Zjevení 11:18; 1. Mojžíšova 2:15; Žalm 115:15, 16.
[Obrázek na straně 15]
Mokřiny ve Švýcarsku
[Obrázky na straně 16 a 17]
Dále vlevo a nahoře: ěMokřiny ve Spojených státech
[Podpisek]
H. Armstrong Roberts
Vlevo: Mangrovové pralesy v Thajsku
[Podpisek]
S laskavým svolením National Research Council of Thailand
Obyvatelé mokřin: krokodýl, skokan volský, vážka; želva karolínská při vyhrabávání jamky, kam naklade vajíčka