Poskytování péče — Jak zvládnout každodenní tlaky

JESTLIŽE při poskytování péče vznikají určité tlaky, zvláště takové, jaké jste neočekávali, máte možná sklon cítit se provinile. Mohli byste se ptát: ‚Je vůbec můj vztah k rodičům v pořádku? Copak v mnoha kulturách nežijí společně dospělí lidé a jejich rodiče šťastně po celý ži- vot?‘

Možná je vaše situace odlišná. Vaši rodiče se snad do vaší domácnosti přistěhovali po dvaceti, třiceti, čtyřiceti nebo více letech, kdy žili odděleně od vás. To znamená, že po větší část života jste si vy i vaši rodiče vytvářeli životní styl a zvyky nezávisle na sobě. Během několika desetiletí se možná životní styl a zvyky staly značně odlišnými. Ale teď, když se máte starat o své rodiče, stojíte tváří v tvář nutnosti harmonicky spojit váš život se životem těch, kdo jsou ve vaší péči. To může být mnohem obtížnější, než kdybyste po tu dlouhou dobu žili společně.

Možná jsou navíc vaši rodiče poměrně nemocní nebo potřebují v jiných ohledech více zvláštní péče. Když tedy poskytujete svým rodičům, co je potřeba — což je chvályhodné —, a nezdá se, že by v současné době bylo zapotřebí dát rodiče do léčebny pro dlouhodobě nemocné, tato situace pochopitelně vytváří každodenní tlaky na vás všechny. Starat se o své rodiče je přirozené. Zestárnout a onemocnět přirozené není. Nebylo Stvořitelovým předsevzetím, aby lidé ztráceli s věkem svou sílu a zdraví. Nemyslete si tedy, že s vámi něco není v pořádku proto, že situace je po stránce citové i fyzické náročnější, než jste předpokládali. — 1. Mojžíšova 1:26–31; Žalm 90:10.

Tlaky, které vyplývají z poskytování péče, nemusí nutně být odrazem špatného vztahu mezi vámi a vašimi rodiči. Pokud jste k nim měli dobrý vztah předtím, než začali potřebovat vaši pomoc, je pravděpodobné, že všechny potíže, které prožíváte, pramení z náročného úkolu, jakým poskytování péče může být. Jak se můžete účinně vyrovnat s každodenními tlaky?

Vyrovnávat se s pocity viny

Dokonce i lidé, kteří pro své rodiče dělají všechno, co dělat mohou a mají, trpí někdy pocitem viny, že nedělají více. Neopodstatněný pocit viny ovšem může být problémem. Můžete zjistit, že vaše rozhodnutí jsou určována snahou ulevit pocitu viny, ale nejsou nezbytně v tom nejlepším zájmu vás nebo vašich rodičů. Co by se například stalo, jestliže nějaká žena — aby ulevila svému neopodstatněnému pocitu viny — by se nechala pohltit poskytováním péče rodičům do té míry, že by zanedbávala svého vlastního manžela a děti? Důsledky ponese ona, její manžel i děti. Nepřipusťte tedy, aby neopodstatněný pocit viny ovládal váš život.

Máte někdy pocit viny proto, že se zdá, že toho, co pro své rodiče můžete udělat, není dost? Pak je možné, že potřeby vašich rodičů přesahují to, co jim můžete poskytnout. Situace je možná taková, že bez ohledu na to, kolik toho děláte, je vždy více toho, co by se udělat mělo. Dále, pokud se díváte na svou péči o rodiče jako na prostředek, jak jim vrátit všechno, co pro vás udělali, když jste vyrůstali v jejich péči, budete se vždy cítit provinile, protože jim to jednoduše vrátit nemůžete.

Kniha You and Your Aging Parents zdůrazňuje nutnost rozhodnout se, kolik toho pro své rodiče budete dělat. Říká se tam: „Můžete si ušetřit většinu vyčerpání a slz, pokud nezaložíte [svá rozhodnutí] především na tom, co byste udělat chtěli nebo na tom, co byste udělat měli, ale založíte je na tom, co udělat můžete.“

Ano, realisticky zjistěte, co od sebe můžete očekávat. Může být užitečné, když získáte podporu důvěryhodného přítele, který zná vaše možnosti, vaše omezení a vaši rodinnou situaci. Můžete si vzít rodiče k sobě domů? Máte dostatek místa? Budou rodiče souhlasit s tím, že se k vám nastěhují? Pokud vaši rodiče s vámi žít nebudou, jak často a kdy je můžete navštěvovat? Pokud děláte, co můžete, není důvod, abyste měli pocit viny. Jestliže se přesto cítíte provinile, pokládejte tento pocit za neopodstatněný a nepřipusťte, aby řídil vaše rozhodování.

Podělte se o náklad

Biblická kniha Kazatel poukazuje na to, jak je škodlivé být „příliš ničemný“ nebo „příliš spravedlivý“, a na to, že být příliš spravedlivý vám může „způsobit zpustošení“. (Kazatel 7:16–18) To se může stát, jestliže se snažíte vykonat více, než chcete, než můžete, nebo dokonce než máte.

Pokud máte svůj program plný ještě předtím, než se začnete starat o rodiče, pak musíte buď některé činnosti vypustit, nebo získat pomoc. Nicméně mnozí lidé, kteří potřebují pomoc, se stydí říci si o ni. Jsou možná příliš ostýchaví nebo prohlašují, že jim ostatní lidé nejsou ochotni pomáhat. Jestliže se však vyčerpáte, prokážete sobě i všem kolem sebe medvědí službu. E. Jane Mallová, autorka knihy o poskytování péče, označuje takový nepřiměřený závazek jako „mučednický syndrom“. Autorka radí: „Měli byste mít seznam priorit a tři z vašich priorit by měly být — čas vyhrazený pro vašeho [manželského partnera], čas pro vaše děti a čas pro vás.“

Ano, potřebujete se podělit o náklad. Kam tedy půjdete pro pomoc? Může vám pomoci rodina, přátelé, sousedé a lidé, kteří jsou v tomto směru odborníci. A musíte si o pomoc říci přímo. Naznačování není vždy účinné. Pokud vyjádříte své potřeby jasně a své požadavky přesně, budete možná překvapeni, kteří lidé budou ochotni vám pomoci a jak mnoho jich bude. Mohli byste například někoho požádat, aby vám pomohl udělat generální úklid. Pokud by vám to přineslo trochu potřebné úlevy, pak není na místě trvat na tom, že si to uděláte sami, protože ‚nikdo jiný to neudělá dobře‘.

Máte-li bratry nebo sestry, mohou se také podílet na odpovědnosti za péči o rodiče. Snad jste dosud poskytovali rodičům většinu péče nebo všechnu péči vy v domnění, že vaši bratři a sestry by to udělat nedovedli nebo nechtěli. Požádali jste je však přímo o pomoc? Někteří lidé budou reagovat pozitivně — jestliže se jim vysvětlí, že jejich pomoc je potřebná.

Ve snaze získat nebo si udržet přízeň rodičů si někteří lidé přisvojili výlučné právo na veškerou péči o rodiče. Někteří možná získali určitý pocit zbožného činu tím, že vzali celý úkol na sebe. Možná si stěžují, že druzí lidé jim při poskytování péče nechtějí pomáhat, ale přitom svými slovy a jednáním sami naznačují, že jim to tak vlastně vyhovuje. Mohl by to být určitý způsob, jak být příliš spravedlivý. Proč nést těžkosti sám, když to není nutné? Pokud je pomoc dostupná, požádejte o ni a využijte ji.

Varování: Neočekávejte, že vaši bratři a sestry se s vámi budou na odpovědnostech podílet stejnou měrou. I když to snad bude občas možné, často je to vzhledem k jejich situaci obtížné nebo nemožné. V mnoha případech je praktičtější, aby měl hlavní péči na starosti jeden člen rodiny, zatímco ostatní rodinní příslušníci, zvláště bratři a sestry, přispívají finančně a pomáhají tím, že rodičům zatelefonují, navštíví je a občas si je vezmou domů nebo o víkendu na výlet.

Těsné soužití

Život v těsném soužití může být příčinou drobných mrzutostí. Zvyky, které byste lehce omluvili u přítele, se možná zdají u blízkého člena rodiny nesnesitelné.

Váš rodič navíc možná řekne něco jako ‚Přál bych si, abys měl na mě více času, ale vím, že to nejde, protože toho máš moc.‘ Za takovou poznámkou se možná skrývá přesvědčení, že se vlastně o svého rodiče nestaráte dostatečně. Na takové prohlášení byste mohli reagovat rozmrzelostí. Ale než se zlobit, nebylo by lepší zaměřit se na to, co se za takovou poznámkou skrývá a co skutečně vašeho rodiče trápí, tedy na přání trávit s vámi více času? A v případě, že nemůžete jejich požadavku vyhovět, dosáhnete lepších výsledků laskavým vysvětlením, jak se věci mají, než odpovědí, která ubližuje. — Přísloví 12:18.

Opravdové úsilí při pěstování vlastností, ke kterým vybízí Bible, vám umožní, abyste zůstali laskaví, ale pevní, je-li to zapotřebí. Biblická kniha Kolosanům realisticky uznává, že někdy máme „proti jinému příčinu ke stížnosti“. Nabádá nás „snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte“. Vybízí nás také, abychom si oblékli „něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost“. (Kolosanům 3:12–14) Tyto vlastnosti nepochybně velmi pomohou zmírňovat podráždění, která plynou ze života v těsném soužití.

I když to někdy nezvládnete, ztratíte trpělivost a řeknete něco, co vás pak mrzí, pak „ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou“. Pohotově se omluvte a zapomeňte na věc. Nepřipusťte, aby se taková věc stala dalším zdrojem pocitů viny. — Efezanům 4:26, 27.

Zachovejte si soukromí

Pokud žijete se svými rodiči v jedné domácnosti, je možná těžké mít soukromí. Nicméně vy i vaši rodiče potřebujete určitou míru soukromí. Měli byste s nimi tento problém prohovořit a dohodnout se na tom, že určitá doba a určitá místa jsou vyhrazeny jen pro vás a vaši nejbližší rodinu. V některých rodinách například zavřené dveře s označením ‚Nerušit‘ jsou vzájemně chápána jako vymezení soukromé oblasti nebo času, které patří těm, kdo jsou uvnitř.

Jestliže místnost nemá dveře, mohla by stejný účel splnit přenosná zástěna nebo přepážka. Pokud je požadované soukromí nečekaně narušeno, je možná na místě taktní připomínka. Je důležité, aby každý člen rodiny respektoval požadavek na soukromí těch ostatních.

Výsada

Pamatujte, že i když vám každé zhoršení zdraví vašich rodičů působí bolest, náš Stvořitel Jehova si přeje, abychom prožívali určitou míru radosti i ve svízelných podmínkách. Poskytování péče vám také pomůže přiblížit se k Jehovovi, jestliže se na něj s modlitbou spolehnete. Jedna žena, která pečovala o rodiče, to vyjádřila takto: „Vždy jsem měla k Jehovovi blízko, ale poskytování péče mě naučilo naprostému spoléhání se na něho. Rozdíl byl podobný, jako když s někým mluvíte po telefonu na velkou vzdálenost, a když pak toho člověka máte vedle sebe. Jehova tu byl přímo se mnou.“

Poskytování péče je výsada a rovněž povinnost. Buďte v kontaktu se svými rodiči, abyste znali jejich potřeby. Poskytujte jim, co potřebují, a uchovejte si radost z toho, že to děláte. — Filipanům 4:4–7; 1. Petra 5:7.

[Rámeček na straně 7]

Zpříjemněte si poskytování péče

1. To, co rodiče obecně od svých dospělých dětí chtějí, je kvalitní kontakt. K tomu je zapotřebí, abyste se svým rodičům přiblížili a sdělili jim, které aspekty jsou pro vás důležité. To může být ve vztahu mezi rodičem a dospělým dítětem obtížné. Překážkou je jakýkoli kritický postoj na kterékoli straně. Aby se dosáhlo důvěrných vztahů, musí být takové postoje odstraněny.

2. Jestliže vám jeden z vašich rodičů vypráví o problému nebo nějakých obavách, naslouchejte s účastí. Negativní pocity rodičů mohou být posilovány odpověďmi, jež jejich pocity snižují, jako třeba ‚No, není to všechno tak špatné‘ nebo ‚Umím si to představit, stalo se mi to taky‘. Bude mnohem účinnější, jestliže se pokusíte rozpoznat u vašich rodičů pocity, které zůstaly nevyřčeny, pak uznat jejich oprávněnost a sdílet je s nimi (‚Zdá se, že to je pro tebe teď těžké období, ale my to spolu nějak zvládneme.‘). — Přísloví 20:5.

3. Pokud váš manželský partner je tím, kdo poskytuje hlavní péči svým rodičům, buďte mu tělesnou a citovou oporou. Mluvte s ním, jinak budou vznikat nedorozumění. Podpora manželského partnera znamená mnoho. Jedna žena si ohledně nedostatku podpory ze strany rodiny posteskla, že „vyrovnat se s tím bylo těžší než pečovat o [její] matku“. Na druhé straně velmi oceňovala podporu jedné přítelkyně, která jí příležitostně pomáhala. Žena řekla: „Dojalo mě, když mi to nabídla. Bylo to tak milé a sblížilo nás to.“

[Rámeček na straně 10]

Jestliže jste tím, o koho se pečuje

Možná jste tím, kdo péči dostává. Co můžete udělat pro to, abyste pomohl udržovat vyrovnané a pokojné vztahy se svými dětmi?

Někteří rodiče dělají chybu v tom, že se snaží získat autoritu tím, že sekýrují, slídí nebo vzbuzují pocit viny. Pravděpodobně víte, že jediné, k čemu to vede, je menší autorita a větší stres. Výsledky jsou lepší, když svým dospělým dětem ukážete, že respektujete je, jejich soukromí a jejich názory, a to dokonce i v případě, že s nimi nesouhlasíte. Je velmi účinné děti pravidelně chválit. Jedna dospělá dcera prohlásila: „Dítě touží po pochvale svých rodičů bez ohledu na to, kolik mu je let.“

V takové atmosféře lásky a úcty mluvte se svými dětmi o tom, co potřebujete. Narážky a náznaky způsobí často více škody než užitku — buďte proto přímí, ale laskaví. I když v určitém ohledu se svými dětmi nesouhlasíte, váš takt přispěje k blízkým a otevřeným vztahům, kde nebudou nedorozumění.

[Obrázky na straně 8 a 9]

Při péči o své rodiče si také udělejte čas na svého manželského partnera, na děti a na sebe