Od našich čtenářů

Osamělost Chtěla bych Vám velmi poděkovat za sérii článků „Osamělost — Co proti tomu můžete dělat“. (22. září 1993) Časopis jsem dostala v den, kdy jsem si připadala velmi osamělá. Když jsem si články přečetla, cítila jsem se mnohem lépe, přestože mě přiměly k pláči. Vím o několika svých přátelích, kteří v těchto článcích najdou povzbuzení.

B. H., Spojené státy

Už jsem si sice nějaký čas přála, aby vyšel takový článek, ale přesto jsem jej vůbec nečekala. Ráda bych Vám vyjádřila srdečný dík za rady, které obsahoval. Pokud někdo osamělost nikdy nezažil, těžko ji chápe.

C. G., Itálie

Je mi 38 let, a protože jsem vyrůstal jako jedináček a později jsem zažil velké životní zvraty a rozvod, mám s osamělostí bohaté zkušenosti. Materiál byl prospěšný a poučný. Opomněli jste se však zmínit o tom, že osamělost může vést k sexuální nemravnosti, zneužívání drog a špatnému společenství.

J. B., Spojené státy

Rozhodli jsme se, že v tomto konkrétním článku se zaměříme na způsoby, jak osamělost překonávat, a nebudeme se zabývat jejími nebezpečími. Nicméně této připomínky si vážíme. — VYD.

Motýli a můry Jako člověk, který se zajímá o biologii, bych k článku „Motýl, nebo můra — Jak to poznáte?“ (8. května 1993) rád něco dodal. Nejjednodušší způsob, jak na první pohled rozeznat můru od motýla, je všimnout si, jak sedí. Můra, když sedí, má doširoka roztažená křídla, kdežto motýl má křídla ve svislé poloze přitisknutá k sobě.

Y. Y., Spojené státy

Děkujeme za tuto doplňující informaci. “The World Book Encyclopedia” uvádí, že to platí ‚o většině motýlů a můr‘. — VYD.

Mladí lidé se ptají . . . Děkuji Vám za článek „Vyvíjím se normálně?“ (22. září 1993) Moje sestra je o rok mladší a je velmi vysoká. Teď vím, že ani já nemusím zůstat malá.

C. L., Spojené státy

Děkuji Vám za článek „Co takhle jít ven s kamarády?“ (22. června 1993) Nikdy jsem nepatřila k mladým lidem, kteří se potulují venku s ostatními. Domnívala jsem se proto, že se mnou něco není v pořádku. Tento článek mi však pomohl, abych si uvědomila, že takové lelkování může člověku způsobit mnoho problémů. Vaření, kreslení, psaní dopisů a kázání, to jsou daleko lepší způsoby, jak mohu trávit volný čas.

K. R., Spojené státy

Je mi teprve jedenáct let, ale velmi se mi líbil článek „Jak se vyhnout nemoci AIDS“ (8. září 1993). Mluvily jsme o tom s maminkou. Děkuji Vám, že jste podrobně vysvětlili, jak se před virem AIDS uchránit. Myslela jsem si, že ho člověk může dostat jakýmkoli běžným způsobem!

L. K., Spojené státy

Muzeum holocaustu Nedávno si moje nadřízená plánovala, že navštíví Muzeum holocaustu. Aby měla z této návštěvy větší užitek, dala jsem jí Probuďte se! z 8. května 1993 s článkem „Muzeum holocaustu a svědkové Jehovovi“. V muzeu kolují prospekty a na každém z nich je jedna z pěti set osobních zkušeností. Na jejím prospektu byl příběh jedné ze svědkyň Jehovových — Emmy Arnoldové. Moje rodina se setkala s Arnoldovými v roce 1951 a máme v albu jejich fotografii. Moje vedoucí byla ohromena: nejenže dostala životní příběh svědkyně, ale byl to dokonce příběh ženy, kterou naše rodina zná! Jí i ostatním spolupracovníkům jsem ukázala naše fotografie a také životní příběh zetě sestry Arnoldové, Maxe Liebstera. Jeho příběh vyšel ve Strážné věži z 1. října 1978.

J. K., Spojené státy