Jak lidem pomoci, aby se naučili číst
KDO to je, ty milióny lidí, kteří neumějí ani číst, ani psát? Většinou jsou to zodpovědní, tvrdě pracující občané. V rozvojových zemích zajišťují pro velkou většinu lidí potravu, oblečení a přístřeší. V průmyslových zemích přijímají práci, kterou nikdo jiný nechce dělat — zaměstnání, která jsou vyčerpávající, stereotypní a nekvalifikovaná, nicméně pro společnost nezbytná.
Důvodem, proč lidé obvykle nemají znalost čtení a psaní, je nedostatek příležitostí. Negramotní lidé jako skupina nejsou ani hloupí, ani zaostalí či neschopní. „Nemám obtíže s přemýšlením,“ říká jeden typický žák. „Mým problémem je pouze čtení.“
Nedostatek příležitostí
U mnoha lidí je negramotnost spojena s chudobou. Na úrovni rodiny chudoba znamená, že lidé se více zajímají o to, aby měli co jíst, než o to, aby dosáhli vzdělání. Když je potřeba, aby doma pracovalo, nejde dítě do školy. Mnohé děti, které do školy přijdou, nepokračují dále.
Chudoba si vybírá svou daň také na celostátní úrovni. Rozvojové země jsou zatíženy zahraničními dluhy a jsou nuceny omezit výdaje na vzdělávání. Například v Africe se během první poloviny osmdesátých let snížily celkové výdaje na vzdělávání téměř o třicet procent. Zatímco bohaté národy poskytují ročně více než 6000 dolarů na každého žáka, v některých chudých zemích Afriky a jižní Asie jsou to pouze dva dolary. Výsledkem je příliš málo škol a učitelů na příliš mnoho žáků.
K negramotnosti přispívá také válka a občanské nepokoje. Dětský fond OSN odhaduje, že sedm miliónů dětí strádá v utečeneckých táborech, kde jsou často nedostatečná vzdělávací zařízení. V jediné africké zemi 1,2 miliónu dětí ve věku do patnácti let nemohlo navštěvovat školu kvůli zuřící občanské válce.
Někteří z těch, kdo v dětství neměli možnost naučit se číst a psát, tuto možnost později v životě dostanou, ale ne všichni mají pocit, že by učení stálo za námahu. Kniha Adult Education for Developing Countries (Vzdělávání dospělých lidí v rozvojových zemích) uvádí o negramotnosti na venkově: „Je nepravděpodobné — s výjimkou zvláštních případů —, že dospělý člověk, který si bez čtení a psaní vystačil, bude mít žhavou touhu, aby uměl číst a psát . . . Bylo by přitom zcela nesprávné udělat závěr, že takový člověk je se svým osudem úplně spokojen; on možná není nespokojen natolik, že by se chtěl hodně namáhat pro to, aby to změnil.“
Mnozí z těchto lidí přesto velmi touží, aby se zdokonalili. Pohnutky se samozřejmě různí. Někteří prostě chtějí zlepšit své vzdělání a pocit vlastní hodnoty. Pohnutkou dalších lidí jsou finanční důvody. Ti, kdo jsou nezaměstnaní, usuzují, že jim to pomůže najít nějaké zaměstnání; ti, kdo zaměstnání mají, možná hledají lepší.
Některé vlády a organizace si uvědomily toto úzké spojení mezi gramotností a rozvojem jak na celostátní, tak na individuální úrovni, a zavedly programy výuky čtení a psaní pro dospělé. Je to náročný úkol, kde je zapotřebí, aby učitel měl schopnost vcítit se a měl také pochopení pro specifické vlastnosti dospělého žáka.
Profil dospělého žáka
Ti, kdo učí dospělé lidi, by si měli uvědomovat rozdíly, které jsou mezi dospělým žákem a dítětem. Osobnost, zvyky, postoje a zájmy jsou u dospělých více zakořeněny než u dětí, což vede k tomu, že dospělí jsou méně přizpůsobiví a méně ochotní měnit se. Na druhé straně mají dospělí více zkušeností, na kterých mohou stavět, a jsou schopni lépe vnímat fakta a pojmy, jež mohou mladí lidé zaměňovat. Obvykle nemají tolik volného času jako děti. Jiná velmi důležitá odlišnost je v tom, že dospělí žáci mají — na rozdíl od dětí — svobodu své vzdělávání kdykoli přerušit.
Mnozí dospělí negramotní lidé mají výjimečný talent a byli v některých oblastech života úspěšní; jenom prostě nezískali znalost čtení a psaní. Učitel je potřebuje povzbuzovat, aby používali přizpůsobivost, tvůrčí schopnosti a vytrvalost, které již prokázali v jiných oblastech života.
K tomu, aby si negramotný člověk přiznal své potřeby a řekl si o pomoc, je zapotřebí odvahy. I když se okolnosti i jednotlivci různí, mnozí dospělí lidé přistupují k výuce čtení a psaní s obavami a s nedostatkem sebedůvěry. Někteří z nich možná mají za sebou celou řadu neúspěšných pokusů získat vzdělání. Jiní mají možná pocit, že jsou příliš staří na to, aby se učili novým věcem. „Je obtížné učit leváctví starší lidi,“ říká jedno nigerijské přísloví.
Učitelé mohou budovat důvěru žáků a podporovat jejich zájem tím, že si okamžitě všímají pokroku a chválí je za něj. Vyučovací hodiny by měly být uspořádány tak, aby se množství nezdarů snížilo na nejmenší možnou míru a zajistilo se, že opakovaně se úspěšně dosáhne cíle. Publikace Educating the Adult (Vzdělávání dospělých) uvádí: „Má-li motivace trvat, je úspěch snad nejvýznamnějším jednotlivým činitelem.“
Dospělí všeobecně vědí, co od výuky čekají, a přejí si, aby okamžitě viděli pokrok. Jeden profesor pro vzdělávání dospělých v Africe prohlásil: „Chtějí přijít do třídy, naučit se to, co potřebují, tak rychle, jak je to jen možné, a pak studium ukončit.“
Někdy si studenti stanoví cíle, které jsou příliš náročné. Učitel by měl žákům od začátku pomáhat, aby si stanovili přechodné, krátkodobé cíle a aby jich dosáhli. Řekněme například, že se nějaký křesťan zapíše do třídy, kde se vyučuje čtení a psaní, protože se chce naučit číst Bibli a biblické publikace. To jsou dlouhodobé cíle. Aby se k tomu křesťan dopracoval, učitel ho může povzbuzovat, aby si stanovil postupné cíle, třeba to, aby zvládl abecedu, aby uměl najít a přečíst vybrané texty a četl jednoduché biblické publikace. Když student pravidelně dosahuje cílů, udržuje to jeho motivaci a povzbuzuje ho to, aby se dále učil.
Úspěšní učitelé mohou udělat pro posílení motivace svých studentů mnoho tím, že je povzbuzují a chválí a že jim pomáhají, aby usilovali o praktické, dosažitelné cíle. Pokud však dospělí chtějí dělat pokroky, neměli by očekávat, že je někdo povede za ručičku. Musí být ochotni sami převzít odpovědnost za své vzdělávání a musí být ochotni tvrdě pracovat, aby si osvojili znalosti. Udělají-li to, naučí se číst a psát, a tato znalost změní jejich život.
[Rámeček na straně 6]
Zásady pro výuku čtení a psaní u dospělých
1. Je nezbytné u studenta posilovat motivaci. Od první vyučovací hodiny zdůrazňujte, jaký prospěch vyplyne z toho, když se člověk naučí číst a psát, a povzbuzujte studenty, aby si dali rozumné dlouhodobé i krátkodobé cíle.
2. Má-li student dělat pokrok, měl by být poučován několikrát za týden. Výuka jednou týdně nestačí. Mezi vyučovacími hodinami by student měl vypracovávat domácí úkoly.
3. Nebuďte nepřiměřeně nároční a nezahlťte studenta příliš velkým množstvím učební látky během jedné vyučovací hodiny. Může to způsobit, že ztratí odvahu a přestane se účastnit vyučování.
4. Důsledně studenta chvalte a buďte pozitivní. Schopnost číst a psát se rozvíjí malými, postupnými kroky. Student by měl být se svým pokrokem spokojen.
5. Povzbuzujte studenta, aby to, co se naučí, co nejrychleji začal používat ve svém každodenním životě.
6. Neplýtvejte časem na nepodstatné věci. Dospělí lidé jsou velmi zaměstnaní. Snažte se, abyste je ve vyučovacích hodinách naučili věci, které jsou podstatné.
7. Buďte ke studentům vždy ohleduplní, prokazujte jim úctu, kterou si zasluhují. Nikdy je neuvádějte do rozpaků ani je nesnižujte.
8. Všímejte si jejich individuálních problémů. Student možná není schopen číst malá písmena, protože potřebuje brýle. Jiný je možná nedoslýchavý, a nebude proto jasně slyšet výslovnost.
9. Student by se měl nejdříve učit tiskací abecedu, než se pokusí o psací písmo. Tiskací písmena je snazší se naučit a je snazší je psát, také se více podobají těm na tištěné stránce.
10. Dobrý způsob, jak naučit studenta psát písmena, je nechat ho obtahovat předlohu. Před tím, než se pokusí opsat písmeno samostatně, mohl by ho několikrát obtáhnout.
11. Pokrok ve čtení je často rychlejší než pokrok v psaní. Neodkládejte novou hodinu čtení, jestliže student nedovede udělat domácí úkol ze psaní. Na druhé straně pamatujte na to, že nová písmena se snáze naučí a zapamatují, jestliže je student píše.
12. Dospělý student sice může být schopný svýma rukama provádět složité úkony, ale psaní perem nebo tužkou je pro něj možná obtížným a frustrujícím zážitkem. Netrvejte na dokonalém tvaru písmen.