Walsingham — Rozporuplné posvátné místo v Anglii

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V BRITÁNII

WALSINGHAM, malebná vesnice v anglickém hrabství Norfolku, hostí každý rok až 100 000 poutníků, kteří sem přijdou navštívit svatyně Naší Paní walshinghamské. Jedna je pod patronátem římskokatolické církve a druhá pod patronátem anglikánské církve. To vede k vyhroceným situacím.

„Lidová pouť ve Walsinghamu je v posledních letech trpkým zážitkem,“ napsal jeden duchovní anglikánské církve v listu Church Times. „Procesí poutníků . . . se setkává s hlasitými a zlostnými výkřiky . . . stále většího a dobře organizovaného zástupu protestujících.“

Proč protestují? „To, co se zde provádí ve jménu křesťanství, se nijak neliší od pohanství,“ prohlašuje jeden protestující proti svatyni anglikánské církve, „je to do nebe volající potupa Pravdy, něco odporného v Božích očích, hnusná urážka našeho protestantského odkazu.“

Náboženství vyvolává v Anglii zřídka takové vášně. Co tedy vyvolává takovéto bouřlivé pocity ve Walsinghamu? K pochopení toho nám pomůže zpětný pohled do historie oněch svatyní.

Protestantská církev proti katolické

Před reformací v 16. století byla Anglie římskokatolickou zemí a pyšnila se mnoha posvátnými místy. Jedno z nejstarších bylo ve vesnici Walsingham, kde byla v Anglii hlavní svatyně Panny Marie. Walshingham začal být posvátným místem v roce 1061, kdy zdejší zámecká paní postavila ve vsi dům. Podle legendy jí byly ve vidění stanoveny podrobnosti stavby, která měla být pravděpodobně replikou domu v Nazaretu, kde žila Ježíšova matka Marie. Ve středověku získala tato svatyně Panny Marie mezinárodní význam a popularitu.

Do Walsinghamu se hrnuli jak králové, tak prostí lidé. Co je tam přitahovalo? Kromě toho, že tam byla dřevěná socha Marie s děťátkem Ježíšem na klíně, daly se tam snadno koupit odpustky a relikvie a prý se tam léčily choroby. Poutníci také mohli spatřit walsinghamský „zázrak“, nádobku, o níž se říkalo, že obsahuje několik ztuhlých kapek Mariina mléka. Někteří návštěvníci byli přesvědčeni, že obsahem nádobky je pouze křída nebo běloba, a biblický učenec Erasmus popíral věrohodnost relikvie, která se některým jevila jako roztlučená křída spojená vaječným bílkem.

Proč se takový známý reformátor jako Erasmus vydal na pouť do Walsinghamu? Zřejmě chtěl splnit nějaký slavnostní slib. Přestože popisoval toto posvátné místo velmi podrobně, „jeho výsměch celkovému pobožnůstkářství byl neobyčejně sžíravý“, sděluje The Catholic Encyclopedia. Historik Frederic Seebohm vysvětluje, že Erasmus psal „v posměšném a nedůvěřivém tónu“, a dodává, že neexistuje žádný důkaz o tom, že Erasmus „sám byl ctitelem Panny nebo že by věřil v účinnost pouti k její svatyni“.

Nově vytvořená anglikánská církev vytlačila během reformace římskokatolické náboženství. Na příkaz krále Jindřicha VIII., hlavy odtržené církve, byla tato svatyně „walsinghamské čarodějnice“ — jak se jí začalo říkat — v roce 1538 zničena a místo, na němž byla postavena, bylo prodáno. Socha nenáviděného symbolu modlářského uctívání byla odvezena 160 kilometrů do Chelsea v Londýně a tam veřejně spálena.

Protestanté napodobují katolíky

Počátkem tohoto století však anglikánská církev obnovila posvátné místo Naší paní walsinghamské — jako posvátné místo protestantů! V roce 1921 byla vyřezávaná kopie původní sochy umístěna do farního kostela ve Walsinghamu a za rok tam přišli první novodobí poutníci. Jak rostla popularita tohoto posvátného místa, tak vzrůstal i hněv některých příslušníků církve. Každý rok v květnu, když procesí třicet minut chodí ulicemi a nosí tuto sochu, tito příslušníci církve urputně protestují proti takovému modlářství.

V roce 1934 římskokatolická církev vybudovala ve Walsinghamu svou národní svatyni Naší Paní. V této svatyni je druhá kopie původní sochy matky s dítětem, která je umístěna ve staré Slipper Chapel. Na tomto místě si poutníci obvykle zouvají boty a pěšky jdou tam, kde původně stálo tamní posvátné místo. Zajímavé je, že protestující se zaměřují pouze na svatyni anglikánské církve, kterou považují za propagaci uctívání Marie a za opovrhování odkazem protestantské církve.

Mají však protestující ještě nějaký další důvod k tak vášnivému odporu? Mnozí lidé se domnívají, že ano. List The Independent sděluje, že „protestující mají v poslední době stále větší strach z homosexuality a zaměřují se hlavně na skupinu lidí označovanou jako ‚džin a krajky‘“. To je narážka na skupinu homosexuálů v anglikánské církvi, hlavně duchovních, kteří v několika minulých letech pořádali ve Walsinghamu svou výroční konferenci. Proč sem přicházejí? Jeden pravidelný poutník se k tomu vyjádřil: „Tato událost totiž nepatří k těm nejheterosexuálnějším na světě.“

Takové události, která je do hloubky prosáklá modlářstvím a nyní má v sobě přídech homosexuality, se budou praví křesťané zcela jistě vyhýbat. — 1. Korinťanům 6:9; 10:14; 1. Jana 5:21.