Mexiko mění zákony o náboženství

DNE 16. ČERVENCE 1992 VSTOUPIL V MEXIKU V PLATNOST NOVÝ ZÁKON O NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTECH A VEŘEJNÝCH PROJEVECH UCTÍVÁNÍ. PROČ TO BYLO NUTNÉ A CO TENTO NOVÝ ZÁKON UMOŽŇUJE? PODÍVEJME SE NA TUTO OTÁZKU, KTERÁ VZBUDILA TOLIK NADĚJÍ.

KDYŽ Španělsko dobylo území, kde je nyní Mexiko, násilím zavedlo katolické náboženství. Časem došlo k uzákonění náboženských záležitostí, a byla částečně uplatněna španělská právní norma Constitución de Cádiz (1812), jejíž článek 12 uváděl: „Náboženství španělského národa je a bude navždy katolické, apoštolské, římské, to jediné a pravé náboženství.“ Později, v roce 1824, byla vytvořena mexická ústava a uvádělo se v ní: „Náboženství mexického národa je a bude navždy katolické, apoštolské, římské. Národ ho bude chránit moudrými a spravedlivými zákony a zakazuje praktikovat jakékoliv jiné [náboženství].“ Ačkoliv došlo k několika úpravám zákonů země, byl až do roku 1843 k této záležitosti vyjadřován stále stejný postoj, jenž poskytoval katolické církvi přednostní postavení a v podstatě nepřipouštěl žádné jiné náboženství.

V roce 1857 začal mexický státník Benito Juárez s úpravou zákonů země a zavedl to, co bylo nazváno zákony o reformě. Cílem bylo „znárodnit nemovitosti církve“ a „zvětšit politickou a ekonomickou moc státu a zmenšit tuto moc u [katolické] církve“. (Historia de México, svazek 10, strana 2182) Do tohoto souboru zákonů z roku 1859 patřil zákon o znárodnění církevního majetku a rovněž zákon, který vyžadoval, aby manželství, pokud mělo být platné, bylo uzavřeno před orgánem státu. V roce 1860 vstoupil v platnost zákon o náboženské svobodě.

Reforma zákonů poskytla lidem určitou míru náboženské svobody, protože stanovila, že katolická církev již není nadále tou jedinou církví, která v zemi může existovat. Tato nová svoboda však byla poměrně omezená a podmínečná. Právní normy uznávaly, že v Mexiku existují nějaká náboženství, ale neposkytovaly jim žádné zákonné uznání či práva. Reforma zákonů byla určena zvláště k tomu, aby omezila katolické náboženství, ale ve svých důsledcích omezovala také všechna ostatní náboženství v zemi. Nicméně, nekatolická náboženství mohla působit mnohem svobodněji, a proto protestantská náboženství ze Spojených států začala v Mexiku svou evangelizační kampaň.

Reformační zákony byly posíleny v roce 1917 a měly stejného antiklerikálního ducha. Ten způsobil pronásledování kněží a běžných katolíků. To vedlo v roce 1926 k válce cristeros, k protivládní katolické válce, která byla pokusem o zrušení omezujících zákonů vzhledem k náboženství. Tato válka byla v roce 1929 ukončena určitou dohodou o toleranci ze strany vlády, ale zákony zůstaly beze změny.

Kniha Una Ley Para la Libertad Religiosa (Zákon o náboženské svobodě) při výkladu těchto zákonů uvádí: „Uvědomujeme si, že druhý paragraf dvacátého čtvrtého článku naší ústavy a jiné reformované články ústavy byly původně jasným porušením náboženské svobody, protože omezovaly vnější náboženské projevy jednotlivce a podřizovaly je předpisům diktovaným autoritou.

Dále tato ústavní opatření jasně odporovala tomu, co bylo ustanoveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojených národů (článek 19) a v Americké úmluvě o lidských právech (článek 12) — v mezinárodních dokumentech, ke kterým se mexický stát připojil.“

V roce 1988, když mexický prezident začínal své šestileté období, byla katolická hierarchie pozvána ke slavnostnímu uvedení prezidenta do úřadu. Prezident Carlos Salinas de Gortari ve svém memorandu oznámil nutnost modernizace vztahů mezi církví a státem. Toto nové pojetí vedlo k závěru, že se nařizuje revize zákona vztahujícího se k náboženství. Kromě toho se národ stal mnohem demokratičtější společností a bylo zahájeno jednání o dohodě o volném obchodu se Spojenými státy a Kanadou. Bylo tedy nezbytné upravit zákon tak, aby byl v souladu s náboženskou svobodou.

Nový zákon

Nový zákon, jak je uvedeno v jeho prvním článku, je „založen na historickém principu odluky církve od státu a také na svobodě náboženského vyznání . . .“ Druhý článek zaručuje jednotlivci svobodu, „aby měl nebo přijímal to náboženské vyznání, kterému dává přednost, a aby je vyznával kolektivně nebo individuálně, aby projevy uctívání nebo rituály byly podle jeho výběru . . ., aby byl bez náboženského vyznání . . . a nebyl předmětem diskriminace, nátlaku či nepřátelství pro náboženské vyznání, které má . . ., aby se mohl pokojně scházet a shromažďovat za náboženským účelem“. Díky tomuto zákonu „budou mít církve a náboženské skupiny legální statut jako náboženské instituce ihned, jakmile získají od ministerstva vlády odpovídající požadovanou registraci“. Také „náboženské instituce, které se na základě nynějšího zákona vytvořily, mohou vlastnit majetek, jenž jim umožní dosáhnout jejich cíle“.

Svědkové Jehovovi zákonně uznáni

Na základě tohoto nového zákona podali 13. dubna 1993 svědkové Jehovovi v Mexiku na úřad pro církevní záležitosti žádost o registraci jako náboženství. Předtím svědkové Jehovovi, stejně jako ostatní náboženství v zemi, existovali de facto, ale nebyli právnickou osobou. Svědkové Jehovovi působili v zemi již od začátku 20. století. Ačkoli nebyli zákonně uznáni, 2. června 1930 mexická vláda schválila Mezinárodní sdružení badatelů Bible. Dne 20. prosince 1932 bylo toto jméno změněno na La Torre del Vigía (Strážná věž). Vzhledem k tomu, že zákony omezovaly náboženskou činnost v zemi, byl v roce 1943 registrován nový subjekt jako občanské sdružení. Tímto způsobem Jehova žehnal práci, kterou svědkové Jehovovi po léta vykonávali. Nyní, v souladu s dokumentem ze 7. května 1993 doručeným 31. května 1993, jsou svědkové Jehovovi registrováni jako dvě náboženské společnosti — La Torre del Vigía, A. R., a Los Testigos de Jehová en México, A. R.

Svědkové Jehovovi v Mexiku využívají tato nová opatření, a stejně jako v ostatních 230 zemích světa, i zde dále tvrdě pracují při kázání o Božím Království. Svědkové v Mexiku mají mohutný program rozmachu, ke kterému patří stavby nových sálů Království a nových sjezdových sálů. V Mexiku je více než 380 000 zvěstovatelů a přibližně 30 000 nových zvěstovatelů se dává každý rok pokřtít. O tom, že je zde spousta práce, svědčí 530 000 domácích biblických studií, která se nyní vedou.

To neznamená, že pro svědky Jehovovy v Mexiku se tím vyřešily všechny problémy. Jejich děti jsou ve škole stále vystavovány nátlaku kvůli otázce neutrality. Autority se však snaží ve vztahu k různým náboženstvím v zemi uplatňovat nový zákon vyrovnaným způsobem. Novým zákonem týkajícím se náboženství udělalo Mexiko významný krok na obranu lidských práv a náboženské svobody.

[Obrázek na straně 13]

Dokumenty o registraci svědků Jehovových v Mexiku

[Obrázek na straně 14]

Nové středisko biblického vzdělávání, které svědkové Jehovovi postavili v Mexiku