Pozorujeme svět
Inflace milión procent
Míra inflace ve Federativní republice Jugoslávii dosáhla v prosinci 1993 miliónu procent, oznamuje federální statistický úřad této země. Životní náklady byly 2839krát vyšší než v předchozím měsíci a šestibiliónkrát vyšší než na počátku roku. V důsledku toho jsou bankovky považovány za bezcenné už v den jejich vydání. Centrální banka to řeší tím, že z hodnoty dináru vyškrtává nuly. Během tří měsíců se z pěti biliónů dinárů stalo pouhých pět dinárů.
Angažovanost v náboženství
Při jednom průzkumu řeklo více než 90 procent Američanů, že věří v Boha, a 40 procent tvrdilo, že každý týden chodí na bohoslužby. Gallupův průzkum v roce 1992 ukázal, že v kterémkoli daném týdnu přišlo do kostela 45 procent amerických protestantů a 51 procent amerických katolíků. Avšak nové studie ukazují, že lidí, kteří jsou skutečně nábožensky založeni a pravidelně chodí do kostela, je mnohem méně než těch, kteří to o sobě prohlašují. Podle zprávy jednoho výzkumného týmu chodí ve skutečnosti pravidelně na bohoslužby jen 20 procent protestantů a 28 procent katolíků. Jiný tým zjistil, že svému náboženství se pravidelně věnuje jen 36 miliónů dospělých Američanů — 19 procent — a že téměř třetina Američanů starších osmnácti let má naprosto nenáboženský světový názor. „Přestože náboženství na americké scéně převládá, jen málokdo je bere vážně,“ říká Newsweek. „Polovina obyvatel Ameriky se pyšní náboženstvím, které na jejich postoje a chování nemá žádný vliv.“
Nedostatek vody na obzoru
„Množství dešťových a sněhových srážek je relativně stále stejné, proto jsou obnovitelné zásoby spodní vody nutně konečné,“ uvádí časopis Science. „Počet lidí, kteří žijí v zemích, kde je nedostatek vody, dosáhne do roku 2025 hranice tří miliard“ a „země v Africe a na Středním východě budou zvlášť těžce postiženy už do roku 2000“. Podle jedné zprávy, kterou uveřejnila organizace Population Action International, mnoho zemí již zásoby podzemní vody téměř spotřebovalo a řada zemí ve svém dlouhodobém plánování vůbec nerozlišuje, zda určité zásoby vody jsou obnovitelné, či neobnovitelné. Úsilí, které se vynakládá na zlepšení stavu vodních zásob, je mařeno růstem populace.
Před uprchlíky zavřené dveře
Sadako Ogataová, vysoká komisařka OSN pro uprchlíky, říká, že počet uprchlíků vzrostl za poslední dvě desetiletí osmkrát, což má za následek „náhlý a znepokojivý vzestup nepřátelských a xenofobských postojů“. Koncem minulého roku žilo 19,7 miliónu uprchlíků mimo svou zemi a 24 miliónů žilo bez domova na území své země. Z celosvětového hlediska každý sto dvacátý pátý člověk je z normálního života ve svém domově vytržen násilím, občanskou válkou nebo pronásledováním. To překonalo „schopnost světa vyjít těmto lidem vstříc“ i „lidskou tradici poskytovat azyl“, píše v komentáři k této první globální studii o uprchlících The Washington Post. Řada zemí, které jsou samy zatíženy recesí a unaveny zdánlivě neřešitelnými konflikty, podnikla kroky, aby byly před uprchlíky zavřeny dveře. „Prakticky všechny konflikty na světě, které nutí lidi k útěku a ke kterým došlo v roce 1993, . . . se odehrály v rámci jednoho státu, nikoli mezi státy,“ uvádí studie a volá po takové mezinárodní politice, která by ukončila občanské války. Uprchlíky mezitím čeká „ovzduší menší pohostinnosti“.
Papež podporuje práci dveře ode dveří
Řada příznivců katolického neokatechumenálního hnutí reagovala na nabádání Jana Pavla II., a souhlasila s tím, že budou v Římě a jeho okolí kázat dveře ode dveří a na ulicích. Jak napsal list La Repubblica, tito „hovorní rivalové svědků Jehovových“ budou „vyprávět životní příběh Ježíše“. První skupina se skládá jen z patnácti rodin, ale papež doufá, že tento program „možná ponese hojné ovoce všude“. Proč ta nová iniciativa? Katolická hierarchie si uvědomuje, že „ztratila svou schopnost upoutat, svou náboženskou přitažlivost,“ říká socioložka Maria Maciotiová. Papež taková hnutí podporuje, „aby pomocí silného emocionálního působení získal konvertity“. Katolický spisovatel Sergio Quinzio dodává: „Vypadá to, jako by žádnou příležitost nechtěl přehlédnout v naději — nebo iluzi —, že může být užitečné cokoli.“
Ekologická katastrofa v Rusku
„Ruský ministr životního prostředí Viktor Danilov-Daniljan prohlásil patnáct procent ruského území za oblast ekologické katastrofy,“ informuje německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Podle této zprávy polovina orné půdy v Rusku není vhodná k obdělávání a víc než sto tisíc obyvatel žije v místech, kde je příliš vysoká radioaktivita. Navíc desítky tisíc lidí prý zemřely proto, že se otrávily v továrnách, kde se vyráběly chemické zbraně. Předseda Svazu pro chemickou bezpečnost Lev Fjodorov poznamenal: „Naše přípravy na chemickou válku měly z lékařského hlediska katastrofální následky.“
Násilnické děti
Děti, které vraždí, loupí, znásilňují a mučí, je možné najít v mnoha zemích, a násilí a brutalita jsou stále častější. Za posledních pět let stoupl ve Spojených státech počet vražd spáchaných mladými lidmi do osmnácti let o osmdesát pět procent. Stejně znepokojivý je arogantní postoj, který mnozí pachatelé projevují. Co je příčinou těchto změn? „Naše agresivní společnost se svými narušenými měřítky učinila násilí přijatelným,“ píše německý zpravodajský magazín Der Spiegel. „Jasná měřítka toho, co je správné a co nesprávné, co je dobré a co špatné, . . . jsou už stěží rozeznatelná.“ Dodává k tomu: „Mladí provinilci jsou zároveň i oběťmi. Jsou zrcadlovým obrazem světa dospělých, v němž vyrostli . . . Každé dítě, které se chová násilnicky, vidělo a osvojilo si neuvěřitelně mnoho násilí.“ Prostřednictvím televize děti vidí „násilí celé planety“. Jsou pod vlivem násilnických videonahrávek, počítačových her a také písní, které oslavují zabíjení a jiné násilnické činy. Televizní programy podporují názor, že násilí je rozumný způsob, jak řešit problémy a urovnat neshody. „Stali jsme se nelidskou společností,“ říká hamburgský profesor psychologie Stefan Schmidtchen, „a naše děti se vyvíjejí také tak.“
Spát s dítětem
„Nejenže bychom snížili výskyt SIDS (syndromu náhlého úmrtí kojence), ale vychovali bychom také zdravější a šťastnější děti — jen kdyby maminky dělaly jednu věc: kdyby první rok braly děti do postele s sebou a neizolovaly je v dětských postýlkách,“ říká James McKenna, profesor na Pomona College v Kalifornii. Když děti spí v kontaktu s rodičem, „pomáhá to ke zpravidelnění jejich fyziologických funkcí během noci,“ píše list The Dallas Morning News. Testy potvrdily, že když dítě spí vedle své matky, jeho „rytmus dýchání, srdečního tepu a spánkových fází se přizpůsobuje rytmu matčinu“. A protože matka a dítě obvykle spí tváří k sobě, dítě se snadno může napít, kdykoli chce. „Děti, které jsou samy ve svých postýlkách, trpí nedostatkem podnětů,“ říká pan McKenna. „Domníváme se, že to může vést k nedostatečnému základnímu rozvoji intelektu a možná i ke stavům, které zvyšují riziko SIDS.“ Statistiky ukazují, že v zemích, kde je zvykem, aby dítě spalo u matky, je výskyt SIDS mnohem nižší.
Izrael a Vatikán podepisují smlouvu
Po letech odmítání a sedmnácti měsících jednání Vatikán podepsal diplomatickou smlouvu s Izraelem. Delegáti obou stran měli na hlavě přiléhavé čepičky, když náměstek ministra zahraničí Yossi Beilin podepisoval smlouvu za Izrael a tajemník státního sekretáře monsignor Claudio Celli za Vatikán. „Svatá stolice je přesvědčena,“ řekl monsignor Celli, „že dialog a spolupráce na základě vzájemného respektu mezi katolíky a židy nyní dostanou jak v Izraeli, tak všude jinde na světě novou sílu a energii.“ Smlouva zavazuje Vatikán, aby potíral antisemitismus, a Izrael souhlasil s tím, že udělí církvi svobodu projevu i právo pořádat v Izraeli sociální programy. Některé záležitosti ještě musí být dořešeny, například daně z církevního majetku v Izraeli a přístup na svatá místa. O Jeruzalému se sice dohoda nezmiňuje, ale Vatikán doufá, že nyní bude mít možnost ovlivnit, jaký bude konečný statut města.
Biologická smlouva se stává zákonem
Dohoda, kterou v červnu 1992 podepsalo v Brazílii 167 národů, se stala začátkem tohoto roku mezinárodním zákonem. Jmenuje se Convention on Biological Diversity a zavazuje signatářské země, aby vymýšlely způsoby, jak v rámci svých hranic chránit zvířata, rostliny a mikroorganismy a také životní prostředí, které jednotlivé druhy potřebují. Od národů, které dohodu podepsaly, se vyžaduje, aby vydaly zákony na ochranu ohrožených druhů a aby prohlubovaly veřejné povědomí o tom, jak řádně využívat biologických zdrojů, a o tom, že ochrana těchto zdrojů je nezbytná. K uzavření této smlouvy vedlo jednak zjištění, že prudce roste počet vymírajících druhů, a jednak strach, že polovina všech zbývajících druhů zmizí do roku 2050. Signatáři se mají během tohoto roku setkat, aby rozhodli, jak bude dohoda uplatňována v praxi.