Pustošící sucho v jižní Africe

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AFRICE

MNOZÍ lidé říkali, že to bylo nejhorší sucho v tomto století. Někteří dokonce o něm mluvili jako o nejhorším suchu v historii jižní Afriky. Sucho, které v období let 1992 a 1993 postihlo jižní Afriku, za sebou zanechalo spoušť. „Je to horší, mnohem, mnohem horší, než jsme předpokládali,“ popisovala situaci žena, která vede „Operaci hlad“, jednu skupinu pro pomoc z Jihoafrické republiky. „Výzkumné výpravy se staly objevnými cestami do dosud nezmapovaných hlubin lidských běd, utrpení a nouze.“

„Není možné vypěstovat vůbec nic. Země je mrtvá,“ bědoval zemědělec z jedné vesnice. Na některých místech hladoví vesničané jedli bláto nebo kořeny divoce rostoucích rostlin. Agentury zajišťující potravinovou pomoc byly zavaleny žádostmi. Podle listu The Guardian Weekly „jižní Afrika přišla o mnohem více z celé své sklizně než Etiopie a Súdán za hrozného sucha v roce 1985“.

Jihoafrické sucho přivedlo asi 18 miliónů lidí až na pokraj vyhladovění. V Angole to byla nejhorší krize v celé historii této země. Odhadem zahynulo milión kusů dobytka a za jeden rok tam přišli asi o 60 procent celkové sklizně. K nejvíce postiženým lidem nebylo možné se dostat a poskytnout jim pomoc. V srpnu 1992 přišla Zambie o dvě třetiny celé své sklizně a bylo nezbytné co nejrychleji dovézt milión tun kukuřice. Asi 1,7 miliónu lidí umíralo hladem.

V Zimbabwe, která byla kdysi nazývána obilnicí jižní Afriky, potřebovaly potravinovou pomoc asi čtyři milióny lidí — téměř polovina tamního obyvatelstva. O jednom území říkal nějaký učitel: „Zbývá tam jen trocha vody a skoro žádné zásoby potravin. Nezůstalo tam nikde ani stéblo trávy.“

V některých vesnicích lidé lezli na stromy, kde trhali listí, které pak uvařili a snědli. Vláda musela snížit příděly své potravinové podpory z 15 na 5 kilogramů na osobu a měsíc. V uměle vytvořeném jezeře Kariba byl vůbec nejnižší stav vody a omezenou dodávku vody měli v Bulawayu.

Tisíce zvířat v oborách lovné zvěře v Zimbabwe muselo být zabito, protože pro ně nebyl dostatek vody. Jeden list přinesl zprávu: „Mrtví ptáci padali z uschlých stromů a želvy, hadi, hlodavci i hmyz vymizeli.“

Mezi ty země, které byly suchem postiženy nejvíce, patří Mosambik. Tato země získala 80 procent potřebných potravin z mezinárodní pomoci a podle jednoho odhadu tam umíralo hladem 3,2 miliónu lidí. Do Jihoafrické republiky, Malawi, Svazijska a Zimbabwe proudili uprchlíci. Ale jakmile sucho nedávno poněkud polevilo, mnozí uprchlíci se vrátili.

Obyvatelé měst mnohdy nemají ani potuchy o tom, jaký dopad mělo sucho na život venkovských lidí. Jeden úřední činitel, který se zabývá potravinovou pomocí, vyjádřil svůj postřeh: „Většině lidí ve velkoměstech, kteří unikli před útrapami nedostatku potravin a vody, připadá, že zpustošení způsobené suchem je od nich daleko.“

Některým oblastem na území Mosambiku, Svazijska a Jihoafrické republiky sice určitou úlevu přinášejí deště, přesto je však potřeba, aby pršelo ještě více. Není pochyb o tom, že následky tohoto sucha se projeví i v dalších letech.

Jednou z příčin sucha je tedy bezpochyby to, že málo prší. Následky nedostatku dešťů však ještě zhoršují další problémy, které si zasluhují pozornost.

Další komplikace

Následky sucha v Africe byly mnohem větší kvůli politické nestabilitě. Ty země, které byly takovou nestabilitou postiženy, se potýkaly s nejvážnějším nedostatkem potravin. Jsou to například Angola, Etiopie, Mosambik a Somálsko. Války narušily zemědělství a donutily mnoho zemědělců, aby utekli; jejich hospodářství tak zůstalo zanedbané.

Ožehavým činitelem v problému sucha je také to, jak člověk znečistil ovzduší. S tím úzce souvisí oteplování celé zeměkoule, které je podle názoru některých lidí způsobeno právě tímto znečištěním. Dalším činitelem je vzrůst počtu obyvatel. V Africe vzroste počet obyvatel za rok průměrně o 3 procenta. Je to jeden z nejrychlejších růstů počtu obyvatel na světě. Problém, jak nasytit další krky, řeší farmáři tím, že obdělávají půdu, která není vhodná pro zemědělství, a že nenechávají pole ležet ladem, takže se půda nemůže zregenerovat.

Kromě toho jsou ničeny lesy, a to hlavně proto, aby se získala další půda k obdělávání. Podle časopisu African Insight bylo před dvaceti lety 20 procent Etiopie pokryto lesy; nyní to jsou pouhá dvě procenta. Podle vyjádření některých úředních činitelů je odlesňování nejvážnějším ze všech ekologických problémů, které ohrožují zemi. Ovlivňuje počasí a přispívá k erozi půdy a také k rozšiřování pouští.

Některé africké vlády udržují nízké ceny potravin a dobytka, aby získaly oblibu u spotřebitelů ve městech. To zemědělcům ubírá chuť hospodařit, protože se jim nedaří něco si vydělat. Vláda Zimbabwe chtěla zemědělce přimět k vyšším výnosům, a proto zvýšila ceny kukuřice o 64 procent.

Jaké je řešení?

Odborníci mají řadu návrhů. Mnohdy však poradili africkým zemím, aby přijaly západní zemědělské metody, což se v afrických podmínkách projevilo jako nevhodné.

Je nutné, aby k proveditelným řešením došlo brzy. Jeden africký vedoucí úředník z Hospodářské komise pro Afriku při OSN řekl: „Na základě všech ekonomických projektů, které jsme dosud viděli, Afrika v roce 2000 již nebude v té stoce, kde je nyní. Bude na dně hluboké černé díry.“

Naprosto jasnou podmínkou pro řešení je politická stabilita a ukončení násilí a válek. Nezbytná je také spolupráce se sousedními zeměmi.

Podle vyjádření Organizace pro výživu a zemědělství při OSN má Afrika kapacitu uživit trojnásobek dnešního množství obyvatelstva. Její produkce potravin se však s každým desetiletím snižuje a při současné rychlosti přibývání obyvatelstva by do 30 let mohl být počet obyvatel dvojnásobný.

Potravinová pomoc z cizích zemí nepochybně zachránila mnoho lidí od smrti hladem. Přesto taková pomoc poskytovaná pravidelně není řešením, a v určitém smyslu působí negativně tím, že místní zemědělce odrazuje od vlastní produkce. Tito zemědělci možná nejsou schopni své produkty prodávat za rozumnou cenu, a lidé proto často začali dávat přednost dováženým potravinám a místní obilí již nechtějí.

Co se dělá?

Neúnavné snahy mnoha lidí, kteří upřímně chtějí pomáhat africkému lidu, si zasluhují chválu. V některých oblastech přinášejí tyto snahy své výsledky. V Zimbabwe realizovala jedna mezinárodní výzkumná skupina určitý projekt. Jedná se o nasázení stromů, které dobře a poměrně rychle rostou v suchých oblastech. V plánu je nasázet velmi mnoho těchto stromů, aby pomohly překonat topnou krizi, protože 80 procent lidí topí při vaření dřevem.

V osadě Charinge v zimbabweské oblasti Masvingo, která byla postižena suchem, bylo zemědělcům doporučeno, aby pro udržení vlhkosti obložili svou zeleninu a ovocné stromy kamením. Rostliny pak potřebují mnohem méně vody a plodiny rostou velmi dobře. Zemědělci dokonce mohli prodávat potraviny lidem, kteří měli nouzi.

Jedna velká společnost v Jihoafrické republice svůj podnik vyrábějící naftu z uhlí upravila tak, že všechnu vodu používanou při zpracování uhlí důkladně upraví a pak recykluje. I když je čištění vody užívané v průmyslu nákladné, Jihoafrická republika má přesto v úmyslu čistit asi až 70 procent takové vody používané ve svém průmyslu.

V Zambii ve městě Luanshya se jako alternativní výživná potrava začaly používat sojové boby. Jedna pracovnice ve výpomoci řekla: „K většině úmrtí z podvýživy došlo v březnu a v červnu, kdy tradičních potravin jsou malé zásoby. Soja se však sklízí v dubnu a skladuje se lépe než běžné potraviny jako kukuřice a čirok.“

Ať jsou takovéto snahy o překonání problémů sucha a nedostatku potravin jakkoli cenné, člověk s celým svým technickým pokrokem není schopen suchu v Africe zabránit. Všem souvislostem rozumí pouze Jediný, a Ten již dávno předpověděl řešení. V Království Jehovy Boha, kde bude vládnout jím dosazený Král, Ježíš Kristus, budou již brzy po celé zeměkouli doslovně platit slova proroka Izajáše: „V pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny. A žárem vyprahlá půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá půda jako vodní zřídla. Na místě pobývání šakalů, na jejich místě odpočinku, bude zelená tráva s rákosím a rostlinami papyru.“ — Izajáš 35:6, 7.

[Obrázek na straně 12]

Vesničané bojovali s dobytkem o tu trochu vody, která zůstala v blátivých kalužích

[Podpisek]

The Star, Johannesburg, JAR