Majestátní labuť zpěvná

Od dopisovatele Probuďte se! v Británii

VE VODĚ jezera Grindon, které leží mezi oblými northumbrijskými vršky nedaleko hranic mezi Anglií a Skotskem, se odrážela hnědočervená a hnědavá barva okolních pahorků porostlých hasivkou orličí. Pozoroval jsem, jak divoké husy spolu s hejny bekasín, čejek chocholatých a kulíků zlatých oštipují vodní rostliny.

Najednou, když se mlha začala rozplývat, dolehl k mým uším divoký křik. Byla to pronikavá píseň labutí zpěvných, které letěly nízko nad pahorky a nyní se snášely dolů k vodě. Jejich křídla mají rozpětí až dva a půl metru. Labutě v té chvíli vypadaly jako samo zosobnění krásy. Uprostřed října, kdy vody na severu zamrznou, letí tyto labutě z Ruska, Islandu a severní Evropy na jih. Zde nacházejí potravu — vodní rostliny, měkkýše, semena a hmyz.

Když jsem zaostřil svůj dalekohled na trojúhelníkovou žlutou skvrnu u kořene jejich zobáku, těch dvacet devět labutí na jezeře přede mnou mi poskytlo nádhernou podívanou. Vypadaly tak vznešeně, hlavu vysoko zdviženou na vzpřímeném krku.

Labutě zpěvné kdysi v Británii hnízdily, ale v osmnáctém století vymizely a až dosud se nevrátily. V době hnízdění je labuť zpěvná velmi útočná. Své hnízdo s pěti až sedmi vejci — a později svá mláďata — zuřivě brání proti případným nepřátelům.

Při budování hnízda spolu labutí rodiče spolupracují. Staví je z ulámaných klacků buď na ostrově, nebo přímo na vodě. Tam si dělají plovoucí ostrovy, které jsou tak pevné, že unesou i člověka. Za třicet pět až čtyřicet dva dní se ze žlutavých vajec vylíhnou mláďata. O ty se také starají oba rodiče — dříve než jim potomci odlétnou, což bývá asi po deseti týdnech.

Jak slunce zapadalo v karmínové nádheře za trosky římské pevnosti Vercovicium a barvilo jezero a jeho labutě jemně do růžova, zastavil jsem se, abych vychutnal krásu života a nádheru tak majestátního stvoření.