Splnil se velký sen!

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V NIGÉRII

DNE 9. února 1994 bylo v domově betel v Nigérii u oběda přes pět set svědků, když číšníci přivezli po jídle zmrzlinu. „Co se to děje?“ divili se nahlas někteří. „Nejenže je zmrzlina, ale ty různé druhy — vanilková, čokoládová, jahodová a pistáciová!“

„Čtyřbarevná zmrzlina — to má zvláštní význam,“ oznámil ten, kdo u oběda předsedal. „Je na oslavu toho, že jsme přešli na čtyřbarevný [plně barevný] tisk!“

Potlesk, který jídelnou zahřměl, nepatřil jen zmrzlině. Vyjadřoval ocenění pro nové tiskové stroje v továrně, které již začaly chrlit barevné Strážné věže a Probuďte se! Barevný tisk již probíhal po celém světě. Nigérie byla poslední z velkých odboček, kde provoz tiskárny přešel na barevný tisk. Proces přechodu na barevný tisk začal uprostřed osmdesátých let. S vydáním Strážné věže z 15. března 1994 se stal dvoubarevný tisk v Nigérii věcí minulosti.

Z nizozemské odbočky přišly dva nové tiskové stroje Koenig and Bauer Rapida 104 a s nimi přišlo další tiskárenské zařízení: snímač tiskových desek, skládací stroj, drátovka, formátová řezačka a archová řezačka. Všechno to zařízení vážilo celkem sto třicet tun.

Tiskové stroje se vznášejí!

S rozhodnutím poslat stroje vznikl problém, jak je přepravit. Pětatřicetitunové stroje se nevejdou do příručního zavazadla! Bernd Sauerbier, který přepravu z Nizozemska organizoval, řekl: „Museli jsme přemýšlet o tom, jak nejlépe stroje přepravit, abychom je uchránili před poškozením.“

Normálně se takové tiskové stroje přepravují v ohromných dřevěných bednách. Bratři se však obávali, že dřevo by nemuselo vydržet otřesy spojené s lodní dopravou a také nakládání a vykládání v docích. Jinou možností, která je levnější a bezpečnější, by bylo poslat zařízení v ocelových přepravních kontejnerech dlouhých dvanáct metrů. Jak ale takové obrovské stroje do kontejnerů a z kontejnerů dostat? Bratr Sauerbier řekl: „To byl náročný úkol, protože s nakládáním tiskových strojů do kontejnerů jsme neměli žádné zkušenosti. Ani společnost, která stroje vyrobila, neměla představu, jak by bylo možné je přepravovat takovým způsobem.“

Řešením bylo použití vzduchových polštářů, které jsou také známy jako moduly plněné vzduchem. Tyto vzduchové polštáře nevypadají nijak působivě, ale odvedou ohromný kus práce. Jsou to plochá zařízení vyrobená z hliníku a gumy, o něco větší a těžší než aktovka. Skrze ně se hustí vzduch, který se vhání směrem k zemi. Tím se vzduchové polštáře i se vším, co na nich spočívá, zvednou mírně nad zem.

Tak je možné podložit vzduchovými polštáři i tiskové zařízení, které váží mnoho tun. Vznáší se, pluje vzduchem! Jakmile se zvedne nad zem, můžete je rukou dotlačit, kam chcete.

Svědkové položili na podlahu kontejneru hobru, aby podlaha byla dostatečně hladká a mohly se použít vzduchové polštáře. Také se museli ujistit, že podlaha každého kontejneru je naprosto rovná. Jakmile byly stroje v kontejnerech, bratři připevnili ke stěnám kontejneru a na jeho vršek ocelové tyče, aby byl náklad lépe zajištěn. Všechny části tiskových strojů naložili do kontejnerů za dva týdny. To bylo v srpnu 1993.

Dne 29. prosince 1993 v 18.00 dorazilo do nigerijského komplexu domova betel prvních pět kontejnerů. Bratři už čekali, dychtiví a připraveni začít s vykládáním. Pracovali celou noc až do rozbřesku. Stroje v kontejnerech stály na vzduchových polštářích, a tak pracovníci vháněli skrz polštáře stlačený vzduch a stroje jeden po druhém vykluzovaly z kontejnerů. Jeřáby pak stroje zvedaly na zvláštní rampu u vchodu do tiskárny. Opět se uplatnily vzduchové polštáře a — jak pozorovali nadšení přihlížející — stroje byly rukama dotlačeny na místo, kde měly pracovat.

Příznivá reakce na barevné časopisy

Dne 3. února 1994 v 19.45 stroje vytiskly první barevnou anglickou Strážnou věž tištěnou v Nigérii. Brzy začaly tisknout časopisy i v jorubštině, v igboštině, v jazyce efik a ve francouzštině.

Jaké byly první reakce, když ti, kdo žijí v betelu, dostali první výtisky? „Byl jsem nadšen!“ zvolal jeden bratr. „Tento časopis je mnohem atraktivnější než kterékoli jiné publikace, které se v této zemi vydávají.“

Jiný bratr řekl: „Jakmile to bylo možné, vzal jsem si dvacet výtisků a poslal jsem je rodině a přátelům. Nemohu se dočkat, až je použiji ve službě.“

A jedna sestra odpověděla na otázku, jak na ni zapůsobily nové barevné časopisy, takto: „Jsou nádherné! To je další důkaz, že Jehova má zájem o každého na světě!“

A tak, když si pracovníci v betelu pochutnávali na čtyřbarevné zmrzlině, mysleli na barevné časopisy. Bylo to, jak kdosi řekl, „splnění velkého snu“.

[Obrázky na straně 21]

Části tiskového stroje, které váží mnoho tun, spočívaly na tenkém vzduchovém polštáři