Praví křesťané a války
JEŽÍŠ řekl svým učedníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.“ (Jan 13:34) Je možné, aby si praví křesťané vzájemně prokazovali takovou lásku, a zároveň se účastnili válek a jeden druhého zabíjeli?
Uvažujme také o tom, co řekl apoštol Pavel: „Je Kristus rozdělen?“ (1. Korinťanům 1:13, Petrů) Zeptejte se sami sebe: ‚Mohlo by existovat nějaké větší rozdělení než to, jež vede k vzájemnému zabíjení členů stejného náboženství?‘
Skutečně by nás nemělo překvapit, že se raní křesťané válek neúčastnili. Známá Hastingsova Encyclopædia of Religion and Ethics uvedla: „V rané církvi byl velmi rozšířen názor, že válka je organizovaná zločinnost, s níž církev a následovníci Krista nemohou mít nic společného.“
Raní křesťané žili podle Ježíšova příkazu, aby jeden druhého milovali. Německý teolog Peter Meinhold vysvětlil: „Nový zákon sice mlčí v otázce toho, zda křesťané smějí, či nesmějí být vojáky a zda musí vystoupit z armády, když se stanou křesťany, ale stará církev k této otázce zaujala postoj. Bylo považováno za neslučitelné být křesťanem a zároveň vojákem.“ Má dnes někdo stejný postoj, jaký měla „stará církev“?
Existují dnes praví křesťané?
Encyclopedia Canadiana říká: „Dílo svědků Jehovových je obnovou a znovuzavedením původního křesťanství, které hlásal Ježíš a jeho učedníci během prvního a druhého století našeho letopočtu . . . Všichni jsou bratři.“
Co to znamená v praxi? „Svědkové Jehovovi zachovávají v době války přísnou neutralitu,“ píše Australian Encyclopædia. Jako jednotlivci se mohou rozhodnout pro tento postoj, ale přitom nezasahují do záležitostí vlády, pod níž žijí. Nepodporovali tedy válku, kterou vedl Hitler, a nikdo z nich nebyl během norimberského procesu obžalován jako válečný zločinec.
Jedním Němcem, jenž byl uznán vinným a byl popraven, byl Alfred Rosenberg, šéf oddělení zahraničních věcí nacistické strany. Rosenberg, který bránil nacistickou policii proti obžalobě z toho, že svědky Jehovovy posílala do koncentračních táborů, během svého soudního přelíčení vypovídal: „Jeden americký vojenský kněz byl velmi laskavý a dal mi v mé cele jisté církevní noviny z Columba [Ohio]. Dozvěděl jsem se z nich, že během této války také Spojené státy zatýkaly svědky Jehovovy a že až do prosince 1945 bylo 11 000 svědků stále ještě drženo v táborech.“ Svědkové Jehovovi byli opravdu přísně neutrální a nevměšovali se do politických sporů. Neprolili žádnou krev — v druhé světové válce ani v žádné jiné.
Jeden autor se v maďarském časopise Ring ze 4. listopadu 1992 vyjádřil o svědcích Jehovových: „Raději by si zvolili smrt, než aby někoho zabili. Proto jsem si jist, že kdyby na zemi žili jen svědkové Jehovovi, žádné války by nikde nevznikaly.“ Reo M. Christenson, profesor politických věd, se v časopise The Christian Century zabýval otázkou, zda by se praví křesťané mohli účastnit válek. Pojednání uzavřel slovy:
„Dokázal by si někdo skutečně představit Ježíše, jak na své nepřátele hází ruční granáty, jak používá kulomet, jak obratně zachází s plamenometem, jak shazuje atomové bomby nebo jak odpaluje mezikontinentální balistickou střelu, která zabije nebo zmrzačí tisíce matek a dětí? Tato otázka je tak absurdní, že si ani nezaslouží odpověď. Jestliže Ježíš, pokud chtěl být věrný svému charakteru, nemohl dělat takové věci, jak potom takové věci můžeme dělat my a být přitom věrní Ježíšovi?“ Je to otázka, jež vede k zamyšlení.
Náboženství tohoto světa se však stále vměšují do válek. Katolíci dále zabíjejí katolíky a příslušníci jiných náboženství zabíjejí buď členy svého vlastního náboženství, nebo členy jiných církví. Následování příkladu Ježíše Krista vyžaduje pevné přesvědčení a smělost, jak to ukazuje následující příběh, jenž se skutečně stal.
[Obrázek na straně 7]
Dokáže si někdo skutečně představit Ježíše, jak používá ve válce kulomet?
[Podpisek]
Foto U.S. National Archives