Skutečný význam roku 1914

JAK je uvedeno na straně 4, „tento časopis . . . povzbuzuje k důvěře ve Stvořitelův slib, že pokojný a bezpečný nový svět bude vytvořen ještě za života generace, která zažila události roku 1914“.

Toto tvrzení mnoho našich čtenářů jistě překvapuje. Přesto už v prosinci 1879 — asi 35 let před rokem 1914 — Strážná věž (tehdy známá jako Sionská Strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy) poskytla biblický důkaz, že rok 1914 bude významný. Již předtím, v polovině devatenáctého století, poukazovali na rok 1914 jako na rok vyznačený v biblických proroctvích i jiní badatelé Bible.a

O proroctví se říká, že je to historie psaná předem. Tento rys Bible je dokladem jejího božského původu. Kromě toho, že Bible mluví o budoucích událostech, někdy také sděluje, kolik uplyne času, než se něco stane. Některá z těchto specifických proroctví se týkají několika dní, jiná několika let, a ještě další několika století.

Daniel, který prorokoval o čase, kdy se poprvé objeví Mesiáš, také oznámil, kdy se Mesiáš vrátí a zahájí dobu své „přítomnosti“, dobu, které se říká „čas konce“. (Daniel 8:17, 19; 9:24–27) Toto biblické proroctví se vztahuje na dlouhou dobu; ne jen na několik set let, ale víc než na dvě tisíciletí — na 2520 let! V evangeliu Lukáše 21:24 Ježíš tomuto období říká „ustanovené časy národů“.b

Rok 1914 je počátkem času tísně

Z toho, jak se splňuje biblické proroctví, je vidět, že od roku 1914 žijeme v čase konce. Ježíš tuto dobu popsal jako „počátek tísnivých bolestí“. (Matouš 24:8) Ve Zjevení 12:12 čteme: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ To vysvětluje, proč je svět od roku 1914 stále ve větším zmatku.

Tento čas konce však má být poměrně krátký — má trvat pouze jednu generaci. (Lukáš 21:31, 32) Od roku 1914 uplynulo již osmdesát let, proto můžeme brzy očekávat osvobození, které přinese Boží Království. To znamená, že uvidíme, jak se ‚nejponíženější z lidstva‘ — Ježíš Kristus — plně ujímá vlády nad ‚královstvím lidstva‘ a zřizuje pokojný a spravedlivý nový svět. — Daniel 4:17.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 11]

O době od roku 1914 bylo řečeno

„Je možné, že po zdánlivé nevyhnutelnosti dvou světových válek bylo vyvinutí nukleárních zbraní varováním, které nás ušetřilo třetího střetu velkých národů a nastolilo období všeobecného míru — i když míru hrůzy —, které bylo nejdelší od viktoriánské éry . . . Co se to stalo s lidstvem? Proč se sliby devatenáctého století rozplynuly? Proč se dvacáté století změnilo ve věk hrůzy nebo, jak by někdo řekl, ve věk zla?“ — A History of the Modern World—From 1917 to the 1980s (Historie moderního světa — Od roku 1917 do osmdesátých let) od Paula Johnsona.

„Ze všech křečovitých proměn evropského systému byla tím nejostřejším rozchodem s minulostí — po stránce hospodářské, sociální i politické — první světová válka a mírové uspořádání . . . Pohoda tehdejšího bezvadně fungujícího a výkonného systému zmizela ve válečné katastrofě. Místo toho se Evropa musela vyrovnávat s ekonomickým vyčerpáním a všeobecným hospodářským rozvratem . . . Škody byly tak velké, že až do druhé světové války se evropské hospodářství ze stagnace a nestability nevzpamatovalo.“ — The World in the Crucible 1914–1919 (Svět ve zkoušce ohněm 1914–1919) od Bernadotte E. Schmittové a Harolda C. Vedelera.

„Ve II. světové válce měly všechny svazky mezi lidmi vzít za své. Němci za Hitlerovy vlády, jíž se sami nechali zotročit, spáchali zločiny, jejichž rozsahu a krutosti se nevyrovná žádná z temných skvrn v análech lidských dějin. Hromadný masakr šesti či sedmi miliónů mužů, žen a dětí, systematicky usmrcených v německých vyhlazovacích táborech, přesahuje hrůzou Džingischánova improvizovaná jatka a činí z nich záležitost trpasličích rozměrů. Promyšlené vyvražďování veškerého obyvatelstva určitých zemí bylo naplánováno a na východní frontě prováděno Německem právě tak jako Ruskem . . . Teprve teď se vynořujeme z hmotné i mravní zkázy, o jaké se minulým stoletím ani nezdálo.“ — Blížící se bouře, svazek I knihy Druhá světová válka, od Winstona S. Churchilla.

„Nyní se uznávají lidská práva jednotlivců všech tříd, národů a ras; zároveň jsme však klesli neslýchaně hluboko do třídních bojů, nacionalismu a rasismu. Tyto zlé vášně nacházejí ventil v chladnokrevných, vědecky naplánovaných krutostech. Ty dva neslučitelné stavy mysli a ty dvě neslučitelné normy chování je dnes možné vidět vedle sebe nejen v jednom světě, ale někdy i v jedné zemi, a dokonce i v jedné duši.“ — Civilization on Trial (Civilizace před soudem) od Arnolda Toynbeeho.

„Jako duch, který prodlévá po ustanovené hodině, devatenácté století — se svou zásadní uspořádaností, sebedůvěrou a vírou v lidský pokrok — trvalo až do srpna 1914, kdy hlavní evropské mocnosti byly společně zachváceny šílenstvím, které přímo vedlo k nesmyslnému zabíjení milionů nejlepších mladých mužů jedné generace. O čtyři a půl roku později, kdy se svět snažil vzpamatovat se po bolestném převratu, kterým byla první světová válka, mnohým lidem (ale zdaleka ne všem) bylo jasné, že poslední pozůstatky starého řádu jsou pryč a že lidstvo vstoupilo do nové epochy, která je mnohem méně racionální a méně tolerantní k lidské nedokonalosti. Ti, kdo očekávali, že mír povede k lepšímu světu, se v roce 1919 dočkali zklamání svých nadějí.“ — Předmluva k dílu 1919—The Year Our World Began (1919 — Rok, kdy začal náš svět) od Williama K. Klingamana.

[Obrázek na straně 10]

Bavorské Alpy