Mladí lidé se ptají . . .

Spáchal jsem neodpustitelný hřích?

„NIKDY jsem nebyl tak na dně. Už jsem neměl žádnou sebeúctu a myslel jsem si, že mi Bůh nikdy neodpustí.“ — Marco.a

„Byl jsem velmi skleslý a cítil se velmi provinile. Myslel jsem si, že jsem se dopustil několika neodpustitelných chyb.“ — Alberto.

„Není člověk, který nehřeší,“ říká Bible. (1. Královská 8:46) Někdy se však mladý člověk může domnívat, že to, co udělal, není prostě jen chyba. Může být, podobně jako Marco a Alberto, zaplaven přetrvávajícím pocitem viny. Možná se domnívá, že to, co provedl, je tak špatné, tak ničemné, že mu Bůh nikdy nemůže odpustit.

Co dělat, jestliže takové pocity přepadly tebe? Vzchop se. Tvoje situace zdaleka není beznadějná.

Proč nás trápí svědomí

Když uděláš nějakou pošetilou chybu, je jen přirozené, že se cítíš špatně. Všichni máme vrozenou schopnost, které Bible říká „svědomí“. Je to vnitřní smysl pro to, co je správné a co je špatné, vnitřní poplašné zařízení, které se obvykle spustí, když provedeme něco špatného. (Římanům 2:14, 15) Uvažuj například o králi Davidovi. Dopustil se cizoložství s manželkou jiného muže a později zařídil, aby tento muž, Urijáš, byl poslán na jistou smrt. (2. Samuelova 11:2–17) Jaké následky David pocítil?

„Ve dne v noci . . . na mně těžce spočívala [Boží] ruka,“ připustil David. Ano, pocítil tíhu Božího neschválení. David také řekl: „Kvůli mému hříchu nemají pokoj mé kosti. Má vlastní provinění mi totiž přesáhla přes hlavu; jako těžký náklad jsou mi příliš těžká . . . celý den chodím smutný.“ (Žalm 32:4; 38:3–6) Svědomí stále Davida trápilo, dokud neudělal pozitivní krok a nečinil ze své chyby pokání.

Pokud tě vychovávají křesťanští rodiče a ty ses v něčem odchýlil od biblických norem, budeš se cítit špatně. Tyto výčitky svědomí jsou normální, zdravé. Mohou člověka podnítit, aby se napravil nebo aby hledal pomoc, dříve než se nesprávné jednání stane zakořeněným zvykem. Na druhé straně, ten, kdo setrvává v hříchu, poškozuje své svědomí. To časem znecitliví, podobně jako zrohovatělá kůže. (1. Timoteovi 4:2) Mravní zkaženost pak na sebe jistě nenechá dlouho čekat. — Galaťanům 6:7, 8.

Bohabojný smutek

Nepřekvapuje tedy, že Bible mluví o ‚hříchu, který působí smrt‘. (1. Jana 5:16; srovnej Matouše 12:31.) Takový hřích není pouhou slabostí těla. Je spáchán úmyslně, zatvrzele, svéhlavě. Neodpustitelnost hříchu nespočívá v hříchu samotném, ale spíše ve stavu hříšníkova srdce.

Skutečnost, že cítíš bolest a úzkost nad svým chováním, však naznačuje, že jsi neodpustitelný hřích nespáchal. Bible říká, že „bohabojný smutek . . . působí pokání k záchraně“. (2. Korinťanům 7:10) Všimni si také vybídky u Jakuba 4:8–10: „Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní. Podvolte se bídě a truchlete a plačte. Ať se váš smích změní v truchlení a vaše radost ve skleslost. Pokořte se v Jehovových očích, a on vás vyvýší.“

Pravda, nesprávné jednání může být velmi vážné. Mladá Julie se například objímala a mazlila se svým chlapcem. „Zpočátku jsem si připadala velmi provinile,“ přiznává, „ale jak šel čas, zvykla jsem si. Svědomí mě už tak netrápilo.“ Časem nečisté chování vyvrcholilo pohlavním stykem. „Cítila jsem se bídně,“ říká Julie. „Moje svědomí bylo tak zesláblé, že se to stalo několikrát.“

Je taková situace opravdu beznadějná? Ne nutně. Vezměme například Manaseho, jednoho z králů Judy. Dopustil se velmi vážných hříchů, včetně spiritismu a obětování dětí. Přesto mu Bůh na základě jeho upřímného pokání odpustil. (2. Paralipomenon 33:10–13) A co král David? Kál se ze svých ničemných skutků a zjistil, že Jehova je Bůh „dobrý a přichystaný odpouštět“. — Žalm 86:5.

Křesťané mají v dnešní době ujištění: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti.“ (1. Jana 1:9) Komu bychom se měli takto vyznat? Především Jehovovi Bohu. „Vylévejte před ním své srdce.“ (Žalm 32:5; 62:8) Možná zjistíš, že ti pomůže, když si přečteš Davidovo kajícné vyznání v Žalmu 51.

Křesťany, kteří se dopustili vážného hříchu, Bible dále nabádá, aby si promluvili se sborovými staršími. (Jakub 5:14, 15) Jejich upřímná rada a modlitby ti mohou pomoci, abys urovnal svůj vztah k Bohu a znovu získal čisté svědomí. Umějí rozlišit mezi slabostí a ničemností. Také by měli dohlédnout, abys dostal pomoc, jakou potřebuješ k tomu, abys svou chybu neopakoval. Julie, která tento odvážný krok udělala, doporučuje: „Snažila jsem se ‚kárat se sama‘, a dokonce jsem si myslela, že to do určité míry přináší výsledky. Ale po roce jsem poznala, jak jsem se mýlila. Vážné problémy nemůžeš vyřešit bez pomoci starších.“

Pocit viny kvůli menším hříchům

Někdy však mladý člověk „udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí“. (Galaťanům 6:1) Připustí, aby ho přemohly tělesné žádosti. Mladý člověk v takové situaci může trpět hlubokým pocitem viny — snad silnějším, než si špatný skutek opravdu zaslouží. Takové hluboké pocity viny mohou vyplývat ze zdravého, ale přecitlivělého svědomí. (Římanům 14:1, 2) Pamatuj, když zhřešíme, „máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého“. — 1. Jana 2:1, 2.

Uvažuj znovu o případu mladého Marka, jehož jsme citovali v úvodu našeho článku. Tento mladý křesťan byl přesvědčen, že spáchal neodpustitelný hřích. Říkal si: ‚Tak dobře znám biblické zásady, a přesto nemohu přestat hřešit!‘ Co bylo jeho hříchem? Problém masturbace. ‚Jak mi Bůh může odpustit, když nedokážu se svým návykem přestat?‘ uvažoval Marco. Alberto, který také občas podlehl sebeukájení, řekl: „Hluboko uvnitř jsem se cítil vinen, protože jsem se nedokázal od hříchu oprostit.“

Masturbace je nečistý zvyk. (2. Korinťanům 7:1) Bible ji však neřadí k vážným hříchům, jako je smilstvo. Vlastně se o ní vůbec nezmiňuje. Proto poklesek masturbace sotva bude neodpustitelný. Pohlížet na to, jako by to neodpustitelné bylo, by mohlo být ve svých důsledcích nebezpečné; mladý člověk by totiž mohl dojít k názoru, že nemá cenu, aby se tento problém snažil překonat. Ale z biblických zásad vyplývá, že křesťan by na překonání tohoto zvyku měl vynaložit velké úsilí.b (Kolosanům 3:5) Jehova ví, že „všichni mnohokrát klopýtáme“. (Jakub 3:2) Pokud se toho mladý člověk dopustí znovu, nemusí mít pocit, že je odsouzen.

O jiných přestupcích a chybách platí to samé. Jehova nevyžaduje, abychom se trestali nadměrným pocitem viny. Těší ho, když podnikneme kroky k nápravě. — 2. Korinťanům 7:11; 1. Jana 3:19, 20.

Zdroj pomoci a útěchy

Pravděpodobně však při tom budeš potřebovat osobní pomoc. Zbožní rodiče často mohou svým dětem velmi pomoci a mohou je podpořit. V křesťanském sboru jsou ale i jiné zdroje podpory. Marco vzpomíná: „Velmi mi pomohl rozhovor s jedním starším. Musel jsem mít odvahu, abych s ním otevřeně mluvil o svých nejintimnějších myšlenkách. Ale vzbudil ve mně důvěru, a tak jsem ho požádal o radu.“ Alberto také hledal radu u jednoho staršího. „Nemohu zapomenout na jeho povzbudivou radu,“ říká Alberto. „Řekl mi, že když byl mladý, měl tentýž problém. To bych si nikdy nemyslel. Naslouchal jsem mu a velmi jsem si cenil jeho otevřenosti.“ S takovou pomocí a podporou Marco a Alberto své problémy překonali. Oba v současné době slouží v odpovědném postavení, každý ve svém sboru.

Další pomocí je úpěnlivá modlitba. Můžeš se, podobně jako David, modlit o „čisté srdce“ a „nového ducha, stálého“. (Žalm 51:10) Dalším zdrojem útěchy je čtení Božího slova. Možná tě například povzbudí, když se dozvíš, že apoštol Pavel také trpěl vnitřními konflikty. Přiznal: „Když si přeji činit, co je správné, je u mne, co je špatné.“ (Římanům 7:21) Pavel své nesprávné sklony úspěšně ovládal a to se může podařit i tobě. Možná zjistíš, že zvlášť uklidňující je čtení žalmů, především těch, které pojednávají o Božím odpuštění, kupříkladu Žalmy 25, 86 a 103.

V žádném případě se neuzavírej do sebe a nenech se přemoci pesimismem. (Přísloví 18:1) Plně využij Jehovova milosrdenství. Pamatuj, že na základě Ježíšovy výkupní oběti Jehova „ve velkém měřítku odpustí“. (Izajáš 55:7; Matouš 20:28) Nezlehčuj své chyby, ale ani si nemysli, že ti Bůh nemůže odpustit. Posiluj svou víru a své rozhodnutí, že mu budeš sloužit. (Filipanům 4:13) Časem dosáhneš pokoje mysli a hluboké vnitřní radosti z poznání, že ti bylo odpuštěno. — Srovnej Žalm 32:1.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Když si o věci promluvíš se způsobilým křesťanem, můžeš se na ni podívat z nového úhlu