Olympijské hry v Norsku — Stačily ideály?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V NORSKU

KDYŽ byl před sto lety založen Mezinárodní olympijský výbor (MOV), bylo to s představou, že se stanou velké věci. Cílem MOV bylo podporovat bratrství a mír, a to tím, že by se na sportovištích scházeli každý čtvrtý rok mladí lidé z celého světa, aniž by jim účast přinášela finanční zisk. Doufalo se, že čestné soutěžení povede k solidaritě a k usmíření mezi národy. Na tomto základě byly v novověku obnoveny antické olympijské hry.

Ze skromného začátku v Aténách (Řecko) v roce 1896 se letní olympijské hry staly největším sportovním svátkem světa s vrcholným počtem jedenácti tisíc účastníků více než ze 170 národů. Zimní olympijské hry se konaly poprvé v roce 1924 v Chamonix (Francie) a byly vždy „mladším sourozencem“ letních her. Přesto se na zimních olympijských hrách v Lillehammeru (Norsko) sešlo ve dnech 12.–27. února 1994 asi 2000 sportovců téměř ze 70 národů.a

Myšlenka bratrství a přátelství, která je symbolizována známými olympijskými kruhy, a myšlenka „v zdravém těle zdravý duch“ se zdají být potřebnější než kdy jindy. Jakou úlohu měly tyto ideály na olympijských hrách v Lillehammeru?

Olympiáda a velký obchod

Rozsáhlá pozornost tisku způsobila, že veřejnost měla o olympiádu neobyčejný zájem. V Lillehammeru bylo přítomno čtyřikrát více pracovníků sdělovacích prostředků než sportovců a v televizi sledovaly zimní olympijské hry rekordní asi dvě miliardy lidí. Olympiáda se tak stala výnosným obchodem pro mocné obchodní organizace, a televizní společnosti a sponzoři bojují o zvláštní výhradní práva a kontrakty.

Na olympijských hrách v Lillehammeru byli zástupci obchodních a průmyslových organizací z celého světa a mnozí z nich v tomto masovém shromáždění viděli příležitost k posílení obchodních vztahů a k uspořádání seminářů a konferencí. Malé i velké podniky prokázaly zdánlivě bezmeznou vynalézavost tím, že při příležitosti olympiády vyrobily nesčetné rozmanité výrobky, které se tam prodávaly — vše od broží a pohlednic až po kuchyňské potřeby a oblečení.

V průběhu olympijských her byl život místních obyvatel přirozeně zcela obrácen naruby. Velký příliv pracovníků olympiády, jejích účastníků a vedoucích osobností zdvojnásobil počet obyvatel v Lillehammeru, jenž obvykle dosahuje něco přes 20 000 lidí. Navíc tam byla každý den „invaze“ 100 000 diváků. Někteří z místních obyvatel se rozhodli odjet na dovolenou, aby se z toho zmatku dostali pryč, a byli žertovně nazýváni „sportovními utečenci“.

Jaké byly tyto hry po sportovní stránce, a co olympijské ideály?

Citius, altius, fortius

V souladu s olympijským heslem — Citius, altius, fortius (Rychleji, výše, silněji) — se olympionik snaží zlomit rekordy a překonat své soupeře. Olympionikové zjišťují, že k dosažení takového cíle dnes nestačí, aby se sportem zabývali pouze ve volném čase. Pro většinu olympioniků je sport celodenním zaměstnáním a živobytím. Jejich příjem ze spolupráce na reklamě je do značné míry závislý na výsledcích, jichž dosáhnou. Původní myšlenka amatérského sportu musela ustoupit penězům a profesionalismu.

Veřejnost je odměněna tím, že může prožívat celé to drama a zábavu, po nichž dychtí. Několik rekordů, které byly vytvořeny v průběhu posledních olympijských her, svědčí o výkonech, jež byly před několika desítkami let nemyslitelné. Není to jen výsledek zvýšeného tréninku a větší specializace, ale také dokonalejšího vybavení a lepších sportovních zařízení. Na olympijských hrách v Lillehammeru byly například vytvořeny čtyři světové rekordy a pět olympijských rekordů v pěti mužských rychlobruslařských závodech. Určité zásluhy na tom měla nová bruslařská hala, kde byly použity vědecké metody, aby byl led pro profesionální bruslení ideální.

Někteří sportovci však žel vynikají tím, že nesoutěží „v pravém sportovním duchu, pro oslavu sportu“, jak slibují v olympijské přísaze. Na letošních olympijských hrách byli někteří sportovci, kteří neumějí prohrávat, a několik sportovců se snažilo jiné závodníky sabotovat. V posledních letech bylo nutné bojovat proti drogám a steroidům. V Lillehammeru byl jeden účastník v den zahájení her poslán kvůli dopingu domů. V průběhu her však testy žádného sportovce nebyly pozitivní.

V souvislosti s olympijskými hrami v Lillehammeru se objevily některé nové přístupy k olympijským ideálům.

Ochrana životního prostředí, materiální pomoc a mírové úsilí

Tak gigantická akce, jakou je olympiáda, jež se neobejde bez rozsáhlé výstavby a značné produkce odpadu, „nevyužívá prostředky šetrným způsobem, ani nemá příznivý vliv na životní prostředí“. (Miljøspesial, ekologický bulletin pro olympiádu v Lillehammeru) Mnoho lidí mělo pocit, že je to neslučitelné s duchem olympijských her, a doporučili, aby se zimní olympijské hry 1994 staly ukázkou toho nejlepšího pro životní prostředí. Tato myšlenka byla přijata, a olympijské hry v Lillehammeru upoutaly mezinárodní pozornost jako „první ‚zelené‘ olympijské hry“. Co zahrnovaly?

Umístění, vybudování a dlouhodobé provozování nových sportovišť bylo zvažováno tak, aby nepříznivé účinky na životní prostředí byly minimální. Ve všech oblastech se hojně využívaly materiály, které neničí životní prostředí, a materiály recyklovatelné, například dřevo, kámen a kartón, a pro všechny sponzory a dodavatele byly stanoveny vysoké normy ochrany životního prostředí. Byl vydán naprostý zákaz kouření v uzavřených prostorách.

Zkoumání cílů olympiády vedlo také k založení akce zaměřené na materiální pomoc — lillehammerské Olympic Aid (Olympijská pomoc). Akce začala jako sbírka na pomoc dětem v bývalém olympijském městě Sarajevu v Bosně a Hercegovině. Později byla rozšířena na pomoc obětem válek po celém světě. Akce dostala obrovský impuls, když ji jeden držitel zlaté medaile podpořil přispěním celé částky, kterou dostal jako zvláštní odměnu za vítězství v jednom ze závodů (asi 30 000 dolarů). Iniciátoři doufají, že Olympic Aid bude pokračovat i v průběhu dalších olympijských her.

Obvyklým vypuštěním holubic při zahajovacím olympijském ceremoniálu bylo světu posláno symbolické mírové poselství. Myšlenka míru se v souvislosti se zimními olympijskými hrami 1994 stala dále středem pozornosti, když Katalánec Juan Antonio Samaranch, prezident MOV, opakovaně mluvil o míru pro všechny lidi na zemi.

Ideály, které budou uskutečněny

Olympijské ideály zrcadlí touhu, jež je ve všech lidech hluboce zakořeněna — touhu po bratrství, po míru, po spravedlnosti, po radosti a po tělesném a duševním zdraví. Letošní zimní olympijské hry byly velmi vychvalovány, protože do středu pozornosti vrátily původní cíle olympiády. O hrách v Lillehammeru se mluvilo jako o „nejlepších zimních olympijských hrách všech dob“. Olympijské hnutí přesto opět nedosáhlo svých ideálů.

Sláva a komercialismus měly sklon vítězit nad základními ideály sportu. Závody se často staly vášnivým soutěžením, jež místo k bratrství a usmíření vedlo k sobectví a nacionalismu.

Existuje nějaký způsob, jak olympijské cíle uskutečnit? Bible ukazuje, že lidské snahy o dosažení ideálního světa selžou. Boží Království však brzy zasáhne, aby na zemi vytvořilo dokonalé, rajské podmínky. (Jeremjáš 10:23; 2. Petra 3:13) Takový svět není založen na rozvoji sportu ani na věrnosti olympijským zásadám a tradicím, ale na pravé oddanosti Stvořiteli. Apoštol Pavel řekl: „Tělesné cvičení je totiž prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ Ti, kdo se dnes cvičí „se zbožnou oddaností jako svým cílem“, budou skutečně mít zdravého ducha v zdravém těle. — 1. Timoteovi 4:7, 8.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 26]

Olympijská náboženská směsice

Olympijské hry mají kořeny v řeckém náboženství. Vznikly jako náboženský svátek na počest Dia, nejvyššího řeckého boha. Různé rysy novodobých olympijských her mají posvátný nádech: předepsané rituály s olympijskou vlajkou, „posvátný“ oheň a olympijská přísaha. Téměř sto let stará řecká hymna, jež se zpívá při zahájení olympijských her, byla pro zahajovací ceremoniál v Lillehammeru přeložena do norštiny. Tato olympijská hymna má silný náboženský podtext. Je chápána jako hymnus Diovi. Text obsahuje následující výroky: „Nesmrtelný duchu starověku,/ Otče pravdy, krásy a dobra,/ sestup, ukaž se nám, vylij na nás své světlo/ . . . Dej těmto ušlechtilým hrám život a sílu!/ . . . Všechny národy budou proudit, aby tě uctívaly,/ ó, nesmrtelný duchu starověku!“

Prostřednictvím svého vlastního olympijského výboru uspořádala norská luteránská církev rozsáhlý hudební a náboženský program. Na velkém mezicírkevním programu byly zastoupeny všechny větší církevní organizace. V olympijské vesnici v Lillehammeru bylo možné využít oficiálního olympijského kaplana a mezinárodní a ekumenickou skupinu duchovních.

[Obrázky na straně 24 a 25]

Nahoře: Rychlobruslař si jede pro zlatou medaili v závodě na 10 000 metrů

Uprostřed: Akrobatické lyžování ve volném stylu bylo novou olympijskou disciplínou

Dole: Závod ve sjezdu — při rychlostech přes 120 kilometrů za hodinu

[Podpisek]

Foto: NTB