Od našich čtenářů
Dvojí život Chci vám poděkovat za článek „Mladí lidé se ptají . . . Dvojí život — Kdo o něm určitě ví?“ (8. ledna 1994) Když mi bylo 16 let, začala jsem za zády svých rodičů pít, kouřit a chodit s chlapci. Tyto články mi opravdu pomohly pochopit, že před pozornýma očima Boha není nic skryto.
T. T., Fidži
Honba za penězi Právě jsem přečetl sérii článků „Honba za penězi — K čemu to vede?“ (22. března 1994) Námět byl zpracován vynikajícím způsobem. Nevěděl jsem, že stále ještě existují tak špatné podmínky pro migrantní dělníky a jejich rodiny. Je mi jich velmi líto.
G. M., Spojené státy
Špatné pracovní podmínky a nízké mzdy jste vylíčili přesně. Je to smutná ilustrace toho, jak se někteří lidé na tyto pracovníky dívají — ne jako na lidské bytosti, jež mají stejné pocity jako my. Ano, „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“! — Kazatel 8:9.
K. V., Spojené státy
Rakovina prsu V sérii článků „Rakovina prsu — Obava každé ženy“ (8. dubna 1994) jste nemluvili o studiích, které naznačují, že riziko rakoviny prsu může být sníženo kojením.
B. J. M., Německo
Litujeme tohoto opomenutí. Tato otázka však byla jasně vysvětlena v článku „Výhody mateřského mléka“, který vyšel ve vydání z 22. září 1993. — VYD.
Strávila jsem nějaký čas s křesťanskou sestrou, která prodělala mastektomii. Bylo jí 62 let a byla velmi sklíčená. Vzpomínám si, že jsem nemohla najít slova, jimiž bych jí dodala sílu. Díky výrokům, které jste v článcích citovali, jí nyní mohu poskytnout potřebnou podporu.
D. H., Spojené státy
Asi před dvěma lety jsem byla operována na rakovinu prsu. Koupila jsem si lékařskou encyklopedii, abych získala nějaké informace. Mnoho jsem toho ale nenašla. Váš článek však na mé otázky odpověděl. Opravdu mě potěšil.
M. G., Itálie
Před devíti lety moje matka zemřela na rakovinu prsu. V té době mi bylo jen devět let. Nikdy jsem nepochopila, co matka prožívala. Stěží jsem zadržela pláč, když jsem četla tyto články a myslela na ni. Nikdy Vám nebudu moci dostatečně poděkovat za hluboký pohled na posledních několik let jejího života, který jste mi poskytli.
K. F., Spojené státy
Oběti AIDS Přečetl jsem si Váš článek „Když pomáháme lidem, kteří mají AIDS“. (22. března 1994) Jsem HIV pozitivní a připadalo mi velmi těžké článek přijmout. Moje rodina plakala, protože cítila bolest a zavržení.
B. J., Spojené státy
Máme soucit se všemi, kdo jsou mezi námi takto postiženi. Náš článek hledal rovnováhu mezi potřebami těch, kdo jsou HIV pozitivní, a obavami většiny. Zákon, který dal Bůh Izraeli, obsahoval přísná opatření na ochranu zdraví celého národa, a tak nám připadalo vhodné doporučit rozumná zdravotní opatření. (Srovnej 3. Mojžíšovu 13:21, 33.) Uznali jsme, že ‚není třeba, aby byl člověk přemrštěně bázlivý ohledně toho, že je ve společnosti lidí s AIDS‘. Navzdory ujištěním lékařů jsou mnozí lidé dále bázliví. Povzbuzovali jsme proto ty, kdo trpí AIDS, aby brali ohled na pocity druhých, jimž mohou být nepříjemné takové projevy náklonnosti, při nichž se jich nemocní dotýkají. To, co dělají lidé, kteří nejsou nakaženi, je jejich osobním rozhodnutím. V každém případě by všichni křesťané měli mít upřímnou touhu projevit postiženým laskavost a soucit. — VYD.
Jsem velmi povzbuzena tím, že jste vydali takový soucitný, dobře napsaný článek. Zvláště jsem ocenila doporučení, že bychom nemocným měli projevovat soucit a poskytovat vhodnou pomoc, a zároveň dodržovat „obecná hygienická opatření“.
M. H., Spojené státy