Pozorujeme svět

OSN selhalo

„Není to selhání pouze OSN; je to selhání mezinárodního společenství. A za toto selhání jsme zodpovědní všichni,“ bědoval generální tajemník OSN Butrus Butrus Ghálí, když mluvil o vraždění ve Rwandě. „To, co tam probíhá, je genocida. Bylo zabito více než dvě stě tisíc lidí, a mezinárodní společenství se stále dohaduje o tom, co by se mělo dělat.“ Podle zprávy z 26. května generální tajemník řekl, že napsal více než třiceti hlavám států a žádal je, aby do Rwandy poslaly svá vojska, a ve snaze najít řešení spolupracoval s různými organizacemi. Dodal: „Žel, neuspěl jsem. Je to skandál. Jsem první, kdo to přiznává.“ Málo afrických zemí si může dovolit poslat své vojenské jednotky, zvlášť když OSN pozdržela vyplácení náhrad kvůli vlastním finančním potížím. Většina západních států účast odmítla a prezident USA Bill Clinton se vyjádřil, že zájmy, které jsou v sázce, neopravňují k použití amerických vojenských sil. Pan Butrus Ghálí dává vinu „dárcovské únavě“, protože, podle listu The New York Times, země, které dodávají lidskou sílu a peníze, jsou žádány, aby takto podporovaly sedmnáct různých operací OSN.

Neexistuje lidské vysvětlení

„Může něco vysvětlit tu náhlou a úděsnou krvežíznivost ve Rwandě?“ ptá se londýnský časopis The Economist. „Ani dlouhotrvající [etnické] nepřátelství není vysvětlením pro tak nelítostné vraždění.“ I když příslušníci kmene Tutsi a kmene Hutu se vzhledem trochu liší, žili celá staletí vedle sebe a mají společný jazyk a kulturu. Rozdíl mezi oběma kmeny je v článku přirovnán k rozdílu mezi Skoty a Angličany. „Přesto se teď obrátili proti sobě — ne s neosobními minomety a dalekonosnými puškami, ale s mačetami, motykami, kyji, i s holýma rukama. Sousedé vraždí sousedy, dokonce staré kamarády z dětství. Jsou pobíjeni muži, ženy i děti. Proč? Zdá se, že na to nikdo nedokáže odpovědět.“

Úbytek ptáků varuje

Zatímco odolným druhům ptáků — vrabcům, majnám a vránám — se dobře daří i v drsných podmínkách, většině ptáků se tak dobře nevede. Na světě je celkem 9600 ptačích druhů. Sedmdesát procent z nich je stále méně početných a tisíc druhů možná bude v blízké budoucnosti na vyhynutí. „Kromě úbytku ptáků je znepokojivé i to, že ptáci, na rozdíl od jiných forem života, jsou zvlášť dobrými ukazateli zdraví ostatních druhů a celých ekosystémů,“ píše časopis World Watch. „To, co vidíme, není jen varování před hrozícím zhoršením, ale je to součást zhoršení samotného — trhání ekologické sítě, která udržuje zdraví planety v rovnováze.“ Ptáci mají pod kontrolou živočišné škůdce, opylují rostliny a napomáhají zalesňování, protože trusem roznášejí semena stromů. Ale jejich život je ohrožen a jejich přirozené prostředí ničeno. Lidé totiž mění krajinu — kácejí lesy, nechávají spásat lučiny nebo je rozorávají, vysušují mokřiny a budováním velkých přehrad zaplavují ohromné plochy — a to nemluvíme o přímém zabíjení ptáků lovem, nadměrným používáním chemických prostředků, jedovatým odpadem a ropnými skvrnami. „Zdá se, že rychlost vymírání ptáků — tak jako jiných zvířat a rostlin — pravděpodobně prudce stoupne,“ uvádí článek.

Mladistvé matky

Populi, časopis Fondu OSN pro činnost v oblasti populace, odhaduje, že každý rok na celém světě porodí patnáct milionů žen ve věku mezi patnácti a dvaceti lety. Toto číslo nezahrnuje dívky mladší patnácti let ani nebere v úvahu umělé či samovolné potraty. Jen v Africe asi 28 procent žen porodí před osmnáctým rokem. Výzkumní pracovníci říkají, že jednou z příčin, proč roste počet dívek, které otěhotní, je nevědomost v sexuálních záležitostech, časné sňatky a ekonomické těžkosti, které vedou mladé ženy k tomu, aby navazovaly vztahy se staršími bohatými muži. „Nebezpečí, že během těhotenství nebo při porodu zemřou, je u mladých žen ve srovnání s ženami od dvaceti do čtyřiatřiceti let průměrně dvojnásobné,“ píše Populi, „ale nejen to, pravděpodobnost úmrtí je větší i u jejich kojenců.“

Počítač na pomoc neslyšícím

Nově vyvinutý počítačový systém bude možná brzy pomáhat neslyšícím lidem, aby se naučili normálně mluvit. Učit se mluvit je pro neslyšící téměř totéž jako učit se cizí jazyk. Právě to podnítilo výzkumné středisko jazykové techniky na University of Edinburgh ve Skotsku k vývoji tohoto programu. Zpráva tiskové agentury Agence France-Presse říká, že počítač analyzuje studentovu řeč a neustále ukazuje, kde je potřeba změnit nebo upravit výslovnost. Program bude dále obsahovat sérii lekcí, které mají neslyšícímu pomoci, aby si postupně zlepšoval intonaci a rytmus. Systém bude také uzpůsoben tomu, aby se s jeho pomocí mohli neslyšící studenti učit cizí jazyky.

Pozůstatek 1. světové války vykolejil vlak

Pozůstatek první světové války vykolejil chloubu Francouzských národních drah, její TGV (rychlovlak), na nově otevřené trati Paříž-Valenciennes na severu Francie. Pařížský list Le Monde přináší zprávu, že k nehodě došlo, když se pod tratí TGV náhle zhroutilo dříve nezjištěné podzemní sklepení. Oblast nehody byla dějištěm jedné z nejkrvavějších bitev konfliktu z let 1914–1918, bitvy na Sommě. Podzemní chodby, zavalené zákopy a krátery po bombách — pozůstatky zákopové války — je téměř nemožné zjistit z povrchu, ale celá oblast je jich plná. Byly vyslány technické posádky, aby systematicky prozkoumaly podloží trati a našly případná další nebezpečná místa, na kterých je třeba trať zpevnit.

Vraždy jednoručnými střelnými zbraněmi

Kolik lidí bylo v roce 1992 zavražděno jednoručními střelnými zbraněmi? Podle nedávno uveřejněné statistiky to bylo v Austrálii 13, v Británii 33, v Kanadě 128, v Japonsku 60, ve Švédsku 36, ve Švýcarsku 97 a ve Spojených státech ohromujících 13 220 lidí. Podle zprávy v listu International Herald Tribune bylo v roce 1991 ve Spojených státech zabito střelnými zbraněmi při vraždách, sebevraždách a nehodách 38 317 osob, což je víc než sto lidí denně. Prezident USA Bill Clinton mluvil o jedné nemocnici, ve které za pouhých pět let stoupl počet osob přijatých kvůli střelným zraněním ze 449 na 1220. Navzdory takovému krveprolévání výrobci zbraní vyrábějí jednu novou jednoruční střelnou zbraň každých dvacet sekund.

Medvědi na útěku

Nejsou to jen lidé, kdo hledají útočiště před válečným pustošením. „Medvěd hnědý, vyděšený trvající válkou v bývalé Jugoslávii, opouští rozlehlé, stále zelené lesy Bosny a míří na sever k Itálii,“ uvádí časopis New Scientist. „Ochránci životního prostředí v Itálii a Slovinsku spojili síly ve snaze uprchlé medvědy ochránit.“ Medvědi se však setkávají s jiným nebezpečím od lidí. Několik stěhujících se medvědů bylo zabito auty na italských a slovinských dálnicích. Někteří také byli zabiti poté, co napadli dobytek, anebo je zabili pytláci. Zemědělcům ve Slovinsku zákon dovoluje, aby zabili zvíře, které jim ničí úrodu nebo napadá jejich dobytek. Pořádají se peněžní sbírky, aby bylo možné zásobovat medvědy potravou a tak je udržet v chráněných oblastech.

Utečencům se dostává toho nejhoršího z obou stran

V roce 1993 na celém světě velmi stoupl počet utečenců — více než na dvacet milionů, říká Sadako Ogataová, vysoká komisařka OSN pro uprchlíky. V roce 1991, kdy nastoupila do úřadu, bylo utečenců jen patnáct milionů. Německý list Süddeutsche Zeitung píše, že hlavními příčinami uprchlických vln jsou politická nestabilita a etnické konflikty. Zdá se však, že utečencům se dostává toho nejhoršího z obou stran. Proč? Komisařka dodává, že ve svých nových hostitelských zemích jsou uprchlíci stále častěji terčem násilí. Komisařka řekla, že rasová nenávist a pohrdání cizinci jsou nyní velmi rozšířené.

Nebezpečné veselí

„V době karnevalu stoupá počet zabití o 58 procent,“ sděluje brazilský list O Estado de S. Paulo. V São Paulu „došlo k 79 zabitím a ke 124 pokusům o vraždu“. Během těch pěti dnů dále došlo k 2227 loupežím (v roce 1993 to bylo 227) a 807 přepadením (v roce 1993 to bylo 282), když „se zloději vloupávali do domů, obchodů a podniků a přepadávali lidi na ulicích“. Také bylo 37 sebevražd a 25 znásilnění. „V Riu de Janeiro policie informovala, že ve srovnání s karnevalem v roce 1993 násilí vzrostlo o čtrnáct procent. Bylo spácháno 63 vražd, což je o deset víc než loni.“ Kardinál Dom Eugênio de Araújo Sales, arcibiskup Ria de Janeiro, psal v listu Jornal do Brasil o „nebezpečích karnevalu“ a uvedl tam: „Církev není proti karnevalu jako zábavě a vyjádření radosti. Obojí je velmi užitečné pro duševní rovnováhu lidí. Církev však odsuzuje porušování mravního zákona, který se na nás vztahuje, ať chceme, nebo nechceme.“