Mladí lidé se ptají . . .

Proč prožívám takové stavy?

„Mám pocit, jako když ve mně zuří válka. Nevím, kam se obrátit.“ (Bob)

MNOHO mladých lidí prožívá podobné duševní utrpení. Na rozdíl od svých vrstevníků, kteří, jak se zdá, jsou plně zaujati osobami opačného pohlaví, oni zjišťují, že je stále více přitahují osoby téhož pohlaví. Pro mnohé z nich je toto poznání zdrcující.

Jedna žena o své dceři řekla: „Začala mít zdravotní potíže, nemohla spát ani jíst, propadala depresi a byla mrzutá. Dokonce se pokusila o sebevraždu.“ Co bylo hlavní příčinou? „Měla lesbické pocity.“ Pro někoho nemusí být překonání takových sklonů snadné. „Když mi ještě nebylo ani deset let, měl jsem homosexuální zkušenosti s některými kamarády,“ přiznává mladý muž, kterému budeme říkat Mark. „Pokračoval jsem v tom i v dospívání, dokud jsem nezačal studovat Bibli se svědky Jehovovými. Ale někdy se ve mně nesprávné pocity znovu probouzely.“

Co je příčinou toho, že je mladý člověk přitahován k osobám stejného pohlaví? Co by měl dělat, jestliže jej trápí takové pocity?

Je to vrozené, nebo získané?

Dnes všeobecně panuje názor, že homosexuálové se tak už narodili a že sexuální orientace je nezměnitelná. Časopis Time například dramaticky oznámil: „Nová studie naznačuje, že existují strukturální rozdíly mezi mozkem homosexuálních a heterosexuálních mužů.“ Tento výzkum se však prováděl na mozcích mužů, kteří zemřeli na AIDS, a jistě není nepopiratelným důkazem nezměnitelnosti sexuální orientace.

Jiná teorie se zaměřuje na hormony. Vědci vypozorovali, že laboratorní krysy, které byly zbaveny samčích hormonů, se při páření chovaly jako samičky. Vědci došli k závěru, že homosexuálové mohou podobně být obětí biologického nedopatření — že na ně před narozením působilo příliš velké nebo příliš malé množství mužských hormonů. Mnoho vědců se však domnívá, že to podivné chování krys není nic jiného než pouhý reflex, žádná ‚homosexualita‘. Kromě toho, lidé nejsou krysy. Bulletin The Harvard Medical School Mental Health Letter namítá: „Je krajně nepravděpodobné, že by prenatální hormony ovlivňovaly . . . lidskou sexualitu stejně bezprostředně, jako ovládají reflexy krys při páření.“

Velká pozornost se také věnuje genetickému výzkumu. Asi polovina sourozenců homosexuálních mužů a žen, kteří byli jejich identickými dvojčaty, je také homosexuální. Protože jednovaječná [identická] dvojčata jsou genetickými duplikáty, zdálo se být logickým závěrem, že odchylku způsobil nějaký tajemný gen. Všimni si však, že polovina těchto sourozenců homosexuální nebyla. Kdyby byl tento rys skutečně geneticky naprogramován, neměla by jej všechna dvojčata? Je pravda, že geny i hormony mohou hrát určitou roli. I když to tak je, časopis Scientific American uveřejnil zjištění některých vědců, že doklady „silně nasvědčují tomu, že k sexuální orientaci významně přispívá prostředí“.

Vliv prostředí

Vezměme například prostředí starověkého Řecka. Erotické příběhy o některých řeckých mýtických bozích, spisy filozofů, jako byl Platón, kultura gymnázií, kde chlapci cvičili nazí — to vše podněcovalo homosexualitu, která byla mezi elitou řecky mluvícího světa velmi rozšířená. Podle knihy Love in Ancient Greece (Láska v antickém Řecku) „se na Krétě považovalo za ostudu, když chlapec z dobré rodiny neměl milence“. Tento úpadek nezpůsobil žádný tajemný gen ani hormon. Homosexualita kvetla proto, že ji řecká kultura připouštěla, a dokonce podporovala! To je dobrým příkladem toho, jak významnou úlohu může hrát prostředí.

Není pochyb o tom, že silná propaganda podporující homosexualitu velmi přispěla k jejímu rozšíření. Narážky na ni se objevují v televizi, ve filmech, v hudbě i v časopisech. Kabelová televize některým mladým lidem umožnila snadný přístup k pornografii nejhrubšího zrna. Přišel do módy styl oblečení a účesu, který nedělá rozdíl mezi mužem a ženou. Někteří odborníci se domnívají, že protimužská propaganda některých feministek přispěla k vzestupu homosexuality mezi ženami. Mladí lidé jsou také vystaveni špatnému vlivu tím, že jsou ve styku se spolužáky, kteří se otevřeně hlásí k homosexuálnímu způsobu života. (1. Korinťanům 15:33)

Otec a syn

Zdá se však, že zvlášť mezi muži někdy hraje hlavní roli špatné prostředí v rodině.a Otec velmi přispívá k citovému rozvoji dítěte. (Efezanům 6:4) Kniha Vytvářet šťastný rodinný životb říká: „Vliv otcových mužských vlastností může podstatně přispět k vývoji všestranné a vyrovnané osobnosti.“ Chlapec také potřebuje otcovo uznání, lásku a schválení. (Srovnej Lukáše 3:22.) Jaké to může mít následky, když otec nevěnuje dítěti potřebnou pozornost? Citové strádání. Autor publikací o duševním zdraví Joseph Nicolosi tvrdí, že homosexualita u mužů je „téměř vždy důsledkem problémů v rodinných vztazích, zvláště mezi otcem a synem“.

Je možné, že matka nechtěně zhoršuje situaci tím, že svého manžela znevažuje nebo že se k synovi chová příliš majetnicky. Jedna studie, která se zabývala zženštilými chlapci, zjistila toto: „Někteří rodiče si přáli mít holčičku místo chlapečka, a tak svého synka jemně povzbuzovali, aby se oblékal jako holčička, anebo ho tak oblékali sami.“

To neznamená, že za pokřivené sexuální cítění automaticky mohou rodiče. Mnoho mužů mělo majetnickou matku a otce, který je zanedbával, zneužíval nebo s nimi vůbec nebyl, a přesto se u nich vyvinula mužská osobnost. Navíc ne všichni, kdo mají homosexuální sklony, pocházejí z nefunkčních rodin. Zdá se však, že někteří chlapci jsou zraněni velmi specifickým způsobem. „Jako důsledek toho, že už v raném dětství v něm vznikl pocit, že je otcem odmítán . . .,“ říká doktor Nicolosi, „nosí v sobě homosexuál pocit slabosti a neschopnosti v těch ohledech, které jsou spojovány s mužností — jsou to moc, schopnost se prosadit a síla. Je přitahován k mužné síle podvědomým úsilím o vlastní mužnost.“

Mladý křesťan Petr píše: „Můj táta byl alkoholik. Pravidelně mámu bil a nás děti občas také. Když mi bylo dvanáct, odešel od nás. Táta mi velmi chyběl. Vždycky jsem toužil po někom, kdo by vyplnil to prázdno, které jsem denně pociťoval. Když jsem se konečně spřátelil s jedním dobrým křesťanem, o kterém jsem si myslel, že by mohl tuto moji potřebu uspokojit, začal mě sexuálně přitahovat.“

Je zajímavé, že nezanedbatelný počet homosexuálů patří k lidem, kteří byli v dětství sexuálně obtěžováni.c Takové obtěžování může způsobit trvalé tělesné i emocionální škody. U někoho může vytvořit to, čemu jedna odbornice říká „zkreslená sexuální identita“. Je zjevné, že k něčemu takovému docházelo ve starověké Sodomě, kde chlapci projevovali nenasytnou žádost po zvrácených vztazích. (1. Mojžíšova 19:4, 5) Jistě to byl důsledek toho, že děti byly dospělými sexuálně zneužívány.

Mravní otázka

Vědci možná nikdy přesně nezjistí, jak velký vliv na přitažlivost mezi osobami stejného pohlaví má výchova a do jaké míry je to vrozené. Jedna věc je však jistá: Všichni lidé se narodili se sklonem oddávat se nesprávným myšlenkám a sklonům. (Římanům 3:23)

Mladý člověk, který se chce líbit Bohu, se proto musí přizpůsobit Jeho mravním normám a vyvarovat se nemravného chování, přestože to někdy může být nesmírně těžké. Ano, někteří lidé jistě mohou být náchylní k homosexualitě právě tak, jako někteří jiní lidé jsou, jak říká Bible, ‚náchylní k hněvu‘. (Titovi 1:7, Reference Bible) Ale Bible přesto projevy nespravedlivého hněvu odsuzuje. (Efezanům 4:31) Podobně si křesťan nemůže omlouvat nemravné chování tím, že ‚se tak už narodil‘. Je to totéž, jako když ti, kdo sexuálně obtěžují děti, se pateticky obhajují tím, že jejich sexuální žádost po dětech je „vrozená“. Může však někdo popřít, že je zvrácená? Taková je i sexuální žádost po osobách stejného pohlaví.

Mladí lidé, kteří zjišťují, že je přitahují osoby stejného pohlaví, si musí dát pozor, aby se těmto pocitům nepoddávali. Proč však Bible homosexualitu tak ostře odsuzuje? Je takový způsob života opravdu chorobný a zvrácený? Je-li to tak, co může mladý člověk dělat, aby se tomu vyhnul? Tyto otázky se budou rozebírat v některém z příštích čísel Probuďte se!

[Poznámky pod čarou]