Otálení — Zloděj času

„Otálení je zloděj času.“ (Edward Young, asi 1742)

NEDĚLEJTE to! Neodkládejte ten článek! Dobře víte, co by se mohlo stát: Odložili byste jej se slovy „To je zajímavý titulek, ale teď nemám čas to číst. Dostanu se k tomu někdy později“, a možná, že byste se k tomu nedostali nikdy.

Neotálejte a článek o otálení si přečtěte! Změřte si čas. Pravděpodobně budete schopni článek přečíst asi za pět minut. Pak budete mít přečteno deset procent celého tohoto časopisu. Podívejte se na hodinky a začněte s měřením času. (Už máte přečteno pět procent článku!)

Je to otálení?

Jestliže odkládáte, co byste mohli — nebo měli — udělat hned, otálíte. Jinými slovy, to, co můžete udělat dnes, odkládáte na zítřek. Otálí člověk, který odkládá činnost, kterou je potřeba vykonat hned.

Vedoucí žádá zaměstnance o nějakou zprávu; rodiče chtějí od dítěte, aby si uklidilo svůj pokoj; manželka žádá manžela, aby opravil kapající kohoutek. „Mám moc práce“ nebo „zapomněl jsem“ či „neměl jsem čas“ — to jsou výmluvy, které se uvádějí jako vysvětlení, proč se k tomu člověk nedostal. Skutečnost je však taková, že málokdo z nás rád sestavuje zprávy, uklízí v pokoji nebo opravuje kohoutky, když může dělat něco, co ho baví víc. Tak to odkládáme, necháváme to na jindy.

Věděli jste ale, že když něco odkládáme, není to vždy otálení? Jedna obchodnice, když obdrží nějakou žádost a neví, co s ní, odloží ji do přihrádky s označením „pozastavit“. Po několika týdnech položky v této přihrádce znovu prohlédne a zjistí, že s polovinou z nich už nemusí nic dělat. Vyřešily se samy nebo už neplatí. Pokud si nejste jisti, zda něco máte odložit, nebo zda máte jednat, zkuste odhadnout, co se stane, když to, co právě odkládáte, neuděláte nikdy. Když to vyřídíte, bude výsledek spíše lepší, nebo horší?

Jestliže můžeme a měli bychom udělat něco teď, a zdržení by mohlo způsobit, že později přibude problémů, pak je to otálení. Když například myjeme nádobí, na němž jsme nechali nečistotu zaschnout, jde nám to mnohem hůře. Budeme-li odkládat údržbu automobilu, může se stát, že budeme později platit za drahé opravy. Když se zpozdíme se zaplacením nějakého účtu, možná budeme muset zaplatit víc anebo nám budou některé služby odepřeny. Jedna žena si spočítala, že pokuty za prošlé jízdenky a za pozdě vrácené videonahrávky a knihy z veřejné knihovny ji stály 46 dolarů! A to jen za jeden měsíc!

Chytání zloděje

Pochopte, proč otálíte. Podívejte se na následující důvody, zda najdete některý, který by vysvětloval, proč jste ještě nezačali nebo nedokončili něco, co máte naplánováno:

Zvyk:

Když počkám na poslední chvíli, mám větší motivaci, abych to dokončil.

Mám rád vzrušení, které vzniká, když něco dělám na poslední chvíli.

Čekám, až mi to vedoucí několikrát připomene. Potom vím, že je to něco, co opravdu chce.

Mám tolik práce, že věnuji pozornost jen naléhavým věcem.

Přístup:

Nemám do toho úkolu chuť, chybí mi motivace.

Dělám určitou práci, až když na ni mám náladu.

Chci dělat něco jiného.

Chybí mi sebekázeň.

Strach:

Nejsem si jist, zda na to stačím.

Nemám na to dost času.

Je to příliš rozsáhlá práce. Potřebuji pomoc.

Co když neuspěji nebo to nedokončím?

Musím dostat podklady, abych mohl práci dokončit.

Obávám se, že budu kritizován a ztrapňován.

Různí lidé odkládají práci v různých stadiích její rozpracovanosti. Někteří otálejí předtím, než s prací začnou, protože se jim zdá příliš rozsáhlá. Jiní začnou, ale když jsou asi v polovině, jejich nadšení vyprchá, a už práci nedokončí. Ještě další ji mají téměř hotovou, ale začnou něco jiného a původní práci už nedovedou do konce. (Mimochodem, počínáte si dobře, už jste přečetli polovinu tohoto článku.)

Vaše důvody proč s nějakou prací nezačít nebo ji nedokončit, mohou spadat do všech tří kategorií. Neil Fiore ve své knize The Now Habit napsal: „Tři hlavní problémy, které jsou u kořene většiny případů odkládání: člověk se cítí jako oběť, má pocit, že se na něj všechno valí, bojí se neúspěchu.“ Ať je to u vás jakkoli, budete-li schopni rozpoznat příčiny, budete blíže řešení.

Pokud si nejste jisti, proč otálíte, týden si dělejte v půlhodinových intervalech soupis toho, čím se zabýváte. Zjistěte si, jak vlastně trávíte čas. Když uvidíte, kolik času trávíte poměrně nedůležitými věcmi, než se dostanete k něčemu důležitému, může vám to opravdu otevřít oči. Ale co potom?

Pomyslete na důsledky

Očekávat, že něco se dá dokázat bez vynaložení určitého úsilí, znamená přivodit si nepříjemné pocity. Jak se blíží termín, začínáte pociťovat stres a úzkost. Tyto pocity postupně rostou a mohou oslabovat vaši tvořivost. Nechce se vám zvažovat různé způsoby, jak dosáhnout cíle, jde vám hlavně o to, aby to už bylo hotovo.

Například: Máte o něčem promluvit před publikem. Večer předtím se posadíte a na papír si poznamenáte pár slov. Nevěnovali jste dost času studiu tohoto tématu, a tak jen improvizujete. S vynaložením jen trochu většího úsilí byste mohli připojit zkušenosti, doplňující informace nebo grafy, a tak byste mohli posluchačům látku přiblížit.

Dalším důsledkem toho, že práci odkládáme, je, že nejsme schopni se uvolnit, když je k tomu čas. To proto, že nám stále něco (nebo někdo) připomíná, že jsme tu práci ještě neudělali.

Co mohu dělat?

Udělejte si seznam. Na každý den si ho udělejte večer předtím. Na papír si poznamenejte, co chcete druhý den vykonat. Tak na nic nezapomenete, a když si budete vyřízené položky seznamu odškrtávat, uvidíte, jak si vedete. Na pravou stranu si ke každé položce poznamenejte, kolik asi času vám ta činnost zabere. Pokud si děláte seznam drobných věcí, které máte následující den udělat, používejte minuty. Pokud si děláte seznam větších úkolů, používejte hodiny. Proveďte to vždy večer předtím, těch pár minut tomu věnujte. Mějte po ruce měsíční kalendář. Když přijmete nějaké úkoly nebo si domluvíte nějakou schůzku, poznamenejte si to tam.

Když si procházíte úkoly na druhý den, označte si každý podle důležitosti jako A, B, C a tak dále. Některým lidem se lépe pracuje dopoledne, jiným odpoledne nebo večer. Nejnáročnější úkoly si naplánujte na tu část dne, která vám nejvíc vyhovuje. Méně příjemné úkoly udělejte jako první a pak se dejte do těch příjemnějších.

Stanovte si čas. Jestliže neustále dobíháte, a to doslova, protože máte zpoždění, naučte se stanovit si čas. Tím se myslí přesně určit, kolik času budete potřebovat, abyste určitý úkol mohli vykonat. Přidejte několik minut pro případ, že nastanou nějaké nepředvídané komplikace. Nezapomeňte nechat si čas mezi dvěma schůzkami. Je také třeba, abyste počítali s časem, který strávíte cestováním. Nemůžete skončit jednu schůzku v 10.00 a zároveň být v 10.00 na druhé, i kdyby byla ve vedlejší místnosti, natož když je na opačném konci města. Nechte si mezi schůzkami dost času.

Pověřujte. Často se snažíme udělat všechno sami, i když snad vždycky nemusíme. Balíček nám může odnést na poštu někdo jiný, víme-li, že tam právě jde.

Rozkrájejte si to. Někdy nezačínáme novou práci proto, že je příliš rozsáhlá. Proč si tedy velký úkol „nerozkrájet“ na několik menších? Pokaždé, když dokončíme jeden z těch menších, uvidíme určitý pokrok a to nás povzbudí, abychom dokončili i další fázi.

Počítejte s vyrušením. Během našeho pracovního dne nás vždy něco vyruší — telefonní hovory, návštěvy, problémy, pošta. Chceme pracovat efektivně, což mimo jiné znamená, že spolupracujeme s jinými lidmi, kteří také mají termíny, kdy musí mít svou práci hotovou. Pokud nám jde jen o to, abychom pracovali efektivně, bude nás vyvádět z míry, když nás někdo vyruší. Proto s vyrušeními počítejme. Každý den do svého plánu zahrňme nějaký čas pro neplánované události. Když potom nastanou, můžeme je řešit a víme, že na to máme čas.

Odměna. Když si děláte svůj rozvrh, měli byste si plánovat vždy asi devadesát minut intenzivní práce, na níž se soustředíte. Nezapomeňte si naplánovat čas na přípravu k té práci. Když už jste skutečně s prací začali a pracujete asi hodinu a půl, budete možná potřebovat krátkou přestávku. Pracujete-li v kanceláři, odložte práci, protáhněte se a uvolněte se. Jestliže pracujete venku, dejte si nějaké občerstvení. Odměňte se za svou práci. (Kazatel 3:13)

Podívejte, uplynulo jen asi pět minut, co jste si přečetli název článku, a už máte celý článek přečtený. Možná jste na cestě ke zlepšení!