Co říká Bible
Co je smyslem života?
„DARVINISTÉ DOKAZUJÍ, ŽE PRO VZNIK ORGANICKÉHO ŽIVOTA JE USPOKOJUJÍCÍM VYSVĚTLENÍM PŘÍRODNÍ VÝBĚR. NICMÉNĚ ZDRAVÝ ROZUM ŘÍKÁ, ŽE POKUD ORGANISMUS SMĚŘOVAL K VĚTŠÍ SLOŽITOSTI, K UVĚDOMĚNÍ SI VLASTNÍHO ‚JÁ‘ A K VĚTŠÍ INTELIGENCI, PAK K TOMU DOCHÁZELO PROTO, ŽE TYTO KVALITY BYLY ŽÁDOUCÍ.“ (DYLAN THOMAS 1914–1953, VELŠSKÝ BÁSNÍK A SPISOVATEL)
HLEDÁNÍ smyslu života není ničím novým. Po staletí se zvídaví lidé touto otázkou zabývali. Nedávný průzkum ukázal, že novozélanďané se nad tím dnes zamýšlejí více než před deseti lety. Podle zprávy uveřejněné v časopise Listener 49 procent populace ve věku od patnácti let „uvažuje o smyslu života často“ — to je o 32 procent více než v podobném průzkumu, který byl proveden v roce 1985.
Novozélanďané zřejmě vyjádřili pocity, které mají lidé v ostatních národech. Listener pokračuje: „Vzrůstající tendence ptát se po významu naší existence možná naznačuje, že jsme dnes více znepokojeni než v osmdesátých letech, a méně jisti pokud jde o to, jakým směrem bychom měli jít.“
Je tedy zřejmé, že roste počet lidí, které neuspokojují odpovědi evolucionistů na obecnou otázku: „Proč jsme zde?“ Může Bible poskytnout morální kompas, který je potřebný k tomu, abychom našli smysl života?
„Základní hybná síla“
Ze všech tvorů na zemi pouze člověk hloubá nad smyslem života. Víte proč? Jeden důvod uvádí Bible u Kazatele 3:11. Čteme zde o Stvořiteli: „Dal lidem vědomí času minulého a budoucího.“ (The New English Bible) Ačkoli všechno živé lpí na životě, zdá se, že člověk je jedinečný v tom, že má pojem o čase — minulém, přítomném a budoucím. Člověk může uvažovat o současnosti, těšit se na budoucnost, plánovat ji, ano — dokonce může mít silnou touhu v budoucnosti žít. A člověk může být zklamán, jestliže vzhledem k pomíjivosti svého krátkého života nemůže své záměry do budoucnosti uskutečnit.
Jen člověk se tedy ptá: „Proč jsem zde? Kam jdu?“ Psychiatr Viktor Frankl napsal: „Snaha nalézt smysl života je základní hybnou silou člověka . . . Troufám si říci, že není na světě nic, co by člověku tak účinně pomohlo přežít i ty nejhorší podmínky, jako vědomí, že život má smysl.“
Ježíš potvrdil Šalomounovo zjištění
Potřeba najít smysl života vzbuzovala zájem lidí ve starověku. Vraťme se tři tisíce let zpátky, kdy izraelskému království vládl Šalomoun. Královna ze Šeby o něm řekla: „Slovo, které jsem ve své vlastní zemi slyšela o tvých záležitostech a o tvé moudrosti, bylo pravé. A neuvěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla, aby to viděly mé vlastní oči; a pohleď, nepověděli mi ani polovinu. V moudrosti a blahobytu jsi předčil to, co se proslýchá, čemu jsem naslouchala.“ (1. Královská 10:6, 7)
V biblické knize Kazatel informuje Šalomoun své čtenáře o výsledku jednoho experimentu, který provedl s cílem objasnit smysl života. Experiment se týkal životních požitků odpovídajících možnostem krále starověkého východu. Ve druhé kapitole, verších 1–10, barvitě popisuje příjemný život, který si dnes těžko umíme představit. Zkusil všechno, co život nabízel, pokud jde o hmotné bohatství a tělesné rozkoše. Jak hodnotil smysluplnost takových cílů? Jeho odpověď by měla otřást těmi, kdo jsou příliš sebejistí.
Když se Šalomoun díval zpět, často hodnotil všechny ty věci negativně. Byly nicotné a byla to ztráta času. Šalomoun napsal: „A obrátil jsem se, ano já, ke všem svým dílům, která vykonaly mé ruce, a ke tvrdé práci, na které jsem tvrdě pracoval, abych ji dovršil, a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem, a nebylo nic výhodného pod sluncem.“ (Kazatel 2:11)
Šalomoun došel k závěru, že pozemské rozkoše přinesly v nejlepším případě pouze dočasné potěšení. Dokonce ani lidská moudrost nemůže člověka osvobodit od bolesti a úzkostí života.
Ježíš Kristus vyjádřil stejný názor, když reagoval na nepřiměřený zájem jednoho člověka o hmotný majetek, a řekl naslouchajícímu davu: „Mějte oči otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15)
Pouze Jehova Bůh může úplně překonat lidskou pomíjivost, která se projevuje v každodenním životě, a dát lidské činnosti rozumný smysl. Život bez Boha je tedy nicotný. Jak to Šalomoun vysvětluje v Kazateli 12:13: „Všechno bylo vyslechnuto, a závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“
V čem je smysl života
Šalomounův názor, že smysl života nelze oddělit od zdravé bázně před Bohem, opakovaně potvrdil Ježíš Kristus. „Je napsáno,“ řekl Ježíš, když citoval Boží slovo, „člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4; 5. Mojžíšova 8:3) Ano, má-li být život člověka uspokojivý, nelze přehlížet duchovní hledisko. O sobě Ježíš dále řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Poslušně sloužit svému nebeskému Otci bylo pro Ježíše zdrojem radosti a uspokojení. Bylo to pro něj potravou. Dávalo to jeho životu smysl.
Lze tedy žít opravdu plně, aniž vezmeme v úvahu Boha? Ne! Je zajímavé, co jednou napsal historik Arnold Toynbee: „Pravým účelem vyššího náboženství je vyzařovat duchovní rady a pravdy, které jsou jeho podstatou, do tolika duší, kolik jich může zasáhnout, aby tak každé z těchto duší bylo umožněno naplnit pravý cíl člověka. Pravým cílem člověka je oslavovat Boha a těšit se z Něho navždy.“ Prorok Malachiáš vyjádřil, jak se na to dívá Bůh: „A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (Malachiáš 3:18)
[Obrázek na straně 26]
„Myslitel“ od Rodina
[Podpisek]
Scala/Art Resource, N.Y.