Zapůsobila na život mnoha lidí

KATHY Robersonová zemřela 19. listopadu 1994 ve věku 26 let. Svědomitě navštěvovala křesťanská shromáždění až do posledního týdne před smrtí. Její zápas s rakovinou, který začal, když jí bylo devět let, byl popsán v Probuďte se! z 22. srpna 1994 pod titulkem „Když život není snadný“. Čtenáři z celého světa nám psali o tom, jak hluboce na ně příklad statečné Kathy zapůsobil.

Mladí lidé byli povzbuzeni ke službě Bohu

Loida ze Španělska napsala: „Je mi šestnáct let. Když jsem četla o tom, co Kathy snášela, brečela jsem. Mívala jsem strach ze smrti, ale díky tomuto článku jsem pochopila, že — jak řekla Kathy — ‚to, co je opravdu důležité, není to, zda teď žijeme, či umíráme, ale to, zda obdržíme požehnání od Jehovy Boha — od toho, kdo nám může poskytnout věčný život‘.“

Mari z Japonska napsala: „Vzhledem k tomu, že jsem stejně stará jako Kathy a byla jsem pokřtěna ve stejný den, čtení jejího životního příběhu mi připadalo jako povzbudivý dopis od blízké přítelkyně. Kathy doufala, že její vyprávění pohne mnohé mladé lidi k tomu, aby své zdraví používali ne pro marné účely, ale moudře v Jehovově službě, a to mě nadchlo; začínám s pravidelnou průkopnickou službou [celodobou službou].“

Podobně napsala Noemi z Itálie, že Kathyino přání, aby mladí lidé nepoužívali zdraví pro marné cíle, ale moudře v Jehovově službě, „povzbudí tisíce mladých lidí a povzbudilo i mne“. Noemi dodává: „Nemohu se dočkat, až ji uvidím v novém světě, kdy tohle vše bude minulostí. Hned jak dokončím střední školu, začnu s průkopnickou službou.“

„Je mi 18 let,“ napsala Rachelle z Floridy (USA), „a již nějaký čas uvažuji o průkopnické službě. Při čtení článku „Když život není snadný“ bylo pro mne velkým povzbuzením vidět, že někdo v mém věku snáší takové těžkosti. Kathy mě podnítila k tomu, abych své zdraví, jak řekla, ‚nepoužívala pro marné účely, ale moudře ve službě Jehovovi‘.“

Několik misionářů z ostrova Chuuk v Mikronésii napsalo: „Naši průkopníci jsou po hmotné stránce chudí. Příběh sestry Robersonové jim však pomohl, aby si vážili toho, co mají. Uvědomili si, že ačkoliv jsou chudí po hmotné stránce, mají požehnání v tom, že mají zdravé tělo, a mohou tak sloužit Jehovovi celým časem. Byla to dobrá připomínka, aby byli vděčni za to, co mají, a používali svou sílu ve službě Jehovovi.“

Skupina 16 studentů průkopnické školy ve Francii se rozhodla poslat Kathy fotografii lilií s povzbuzením: „Nechceme zapomenout na tvoje vybídnutí, abychom používali svůj čas pro našeho velkého Stvořitele.“

Jiná dívka z Francie napsala: „My mladí jsme hlavním Satanovým terčem, proto je pro nás někdy těžké, abychom zůstali Jehovovi věrní. Když však čteme takové nádherné a dojímavé vyprávění, poskytuje nám to novou sílu a horlivost, protože víme, že i jiní mladí lidé jako Kathy se drží své ryzosti navzdory utrpení. Je to nádherný příklad!“

„Je mi asi tolik jako tobě a mám velmi dobré zdraví,“ napsala Nadine z Ohio v USA. „Mnohokrát jsem připustila, aby mi maličkosti zabránily ve službě Jehovovi. Přečtení tvého vyprávění mi umožnilo, abych se zamyslela nad svým životem a uvědomila si, kolik vzácného času jsem promarnila. Jsi pro mě povzbuzením.“

Jistá mladá žena z Brazílie řekla: „Promluvila mi přímo do srdce, a moje touha sloužit našemu Bohu ještě více vzrostla.“

Jedna mladá Kanaďanka napsala: „Je mi patnáct let. Před dvěma lety jsem se dověděla, že mám autoimunní hepatitidu. Děkuji za příběh Kathy Robersonové, protože jsem si uvědomila, že přes svoje zdravotní problémy mohu také Jehovovi věrně sloužit, dokud je čas, a že na úplné uzdravení musím trpělivě čekat, až bude slíbený Boží nový systém.“

Jennette z New Jersey v USA napsala: „Všechny ty překážky, které musela překonat, a víra, kterou projevila, to nám pomáhá, abychom navzdory jakýmkoli obtížím, které snad máme, byli rozhodnuti dále se snažit o to, abychom Jehovovi sloužili plněji. Mám v plánu, že tento příběh použiji u některých lidí, s nimiž studuji Bibli, jako podnět k tomu, aby si dali po skončení školy jako cíl průkopnickou službu.“

Povzbuzeni byli také starší lidé

Jedna žena z Kalifornie (USA) napsala: „Nezmínila ses zajisté o mnoha drobných problémech, které člověk v životě má, a omezila ses na to, co je základní a nezbytné — na náš vztah k Jehovovi.“ Pak dodala: „Ačkoli již dávno nejsem mladá, Tvoje vyprávění a naděje na mne hluboce zapůsobily a byly pro mne mocným podnětem. Pomohly mi přehodnotit, co je pro mne opravdu důležité.“

V jiném dopise z Kalifornie se říkalo: „To, co jsi prožila, je velkou zkouškou — takovou, jakou procházeli bratři a sestry v Německu nebo v Malawi a na jiných místech, o nichž jsem se dočetla. Je mi 68 let, takže jsem již viděla, slyšela a četla spoustu životních příběhů. Tvůj příběh je pro mladé stejně jako pro starší lidi požehnáním.“

Jedna žena z Jižní Karolíny uznává: „Již nejsem dítě. Je mi téměř 70 let.“ S oceněním píše: „Jsi druhý Job. Doufám, že všichni mladí i staří si všimnou tvé vytrvalosti.“

V jiném dopise se říká: „Dojala mne víra a odhodlanost Kathy. Je mi téměř 57 let a jedním z mých cílů bylo věnovat více času službě Jehovovi, až budu v důchodu. Nedávno se však zjistilo, že mám rakovinu. Moc lituji, že jsem toho pro Jehovu nedělala více, když jsem byla mladší a zdravá. Nikdo z nás nemůže vědět, kdy ho o tuto výsadu připraví vážná nemoc.“

Jeden křesťanský starší napsal: „Dám si tento článek do zvláštního pořadače k osobnímu čtení pro případ, že by se stalo něco nečekaného, co by mohlo prověřit mou víru. Zařadím tento článek i do pořadače pro pastýřskou činnost, abych ho mohl použít pro povzbuzení mých přátel, protože jak se blíží konec systému, jsou zavaleni těžkostmi.“

Jsme posilováni vírou a odvahou všech těch, kdo patří k našemu celosvětovému společenství bratrů. (1. Petra 5:9) Tak jako Kathy se všichni těšíme na splnění biblického slibu, že přijde doba, kdy „smrt již nebude“. (Zjevení 21:3, 4) Jaká nádherná doba to bude, až „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný‘“! (Izajáš 33:24)

[Obrázek na straně 20]

Kathy Robersonová