Co říká Bible

Záleží na tom, čemu věříte?

„ČLOVĚK SI K VĚŘENÍ VYBÍRÁ TO, CO SE MU JAKO PRAVDA NEJVÍCE LÍBÍ.“ (FRANCIS BACON, 1561–1626, ANGLICKÝ ESEJISTA A STÁTNÍK)

POKUD jde o náboženské nauky, mnoho lidí se domnívá, že když člověk upřímně věří, že ‚tam nahoře Někdo je‘, a když miluje své bližní, pak v podstatě nezáleží na tom, čemu jinému ještě věří. Někdo možná vidí, že různé náboženské skupiny zastávají vzájemně si odporující názory na Boha, na jeho záměr a na způsob, jak ho uctívat, a dojde k závěru, že tyto rozdíly jsou pouze povrchní, že to je totéž, jako když jeden a tentýž člověk nosí různé druhy oděvů. Snad se dokonce domnívá, že lidé, kteří dělají z takových rozdílů sporné otázky, vůbec nepochopili ducha pravého křesťanství.

I Písmo uznává, že ne všechny rozhovory o náboženských naukách mají smysl. Například apoštol Pavel psal Timoteovi pod vedením Božího ducha určité dopisy a zmiňoval se v nich o lidech, kteří vyvolávali „prudké spory o maličkosti“. Pavel takové lidi popisoval jako ‚duševně choré dotazováním a debatami o slovech‘ (1. Timoteovi 6:4, 5) a přikazoval Timoteovi: „Odmítej dále pošetilá a nevědomá dotazování, protože víš, že plodí boje.“ Také ho poučoval, že má ve sborech nařídit, „aby se nepřeli o slova, což není vůbec užitečné“. (2. Timoteovi 2:14, 23) Mnohé náboženské diskuse v dnešní době tomuto popisu odpovídají a jsou zbytečným marněním času.

Znamená to ale, že jsou nesmyslné všechny diskuse o náboženských názorech? Což bychom úplně přestali nosit jakékoli šaty jen proto, že některé se k nošení skutečně nehodí? Proč bychom tedy odložili celé téma náboženských názorů jako nedůležité jen proto, že o některých naukových otázkách nemá cenu uvažovat? Kontext shora citovaných Pavlových slov ukazuje, že Pavel považoval otázku nauk za jednu ze životně důležitých věcí. Opakovaně varoval, že falešné nauky mohou člověka odvést od víry, a nabádal Timotea, aby „přikázal jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauce“. (1. Timoteovi 1:3–7; 4:1; 6:3–5; 2. Timoteovi 2:14–18, 23–26; 4:3, 4) Jistě by to tak důrazně neprohlašoval, kdyby nebylo důležité, čemu křesťané v prvním století věřili.

Proč tedy ta rada odmítat otázky týkající se nauk? V Pavlově době jistí lidé — které Pavel popsal jako lidi ‚se zkaženou myslí a oloupené o pravdu‘ — vznášeli naukové otázky jen proto, aby podvrátili víru ostatních křesťanů. (1. Timoteovi 6:5) Pavlova rada Timoteovi, aby se vyhýbal diskusím o náboženských názorech, se týkala pouze otázek, které vznesli tito zkažení lidé.

Je chování ovlivněno náboženskými názory?

Někdo však může pochybovat, že naše náboženské názory mají nějaký vliv na to, jakými lidmi jsme — že mají vliv na naše chování a osobní vlastnosti. Chování a náboženské názory považují za dvě oddělené věci, které spolu nemají nic společného, asi jako sako a kalhoty, které se dají libovolně kombinovat podle vkusu toho, kdo je nosí. Podle Bible se však náboženské názory a chování podobají spíše obleku, jenž se vždy nosí pouze jako souprava.

Bible ukazuje, že mezi tím, čemu věříme, a tím, jakými lidmi jsme, je přímá souvislost. Jedním příkladem toho, jak nauky založené na omylu ovlivňují chování, jsou samospravedliví farizeové z Ježíšovy doby. (Matouš 23:1–33; Lukáš 18:9–14) Na druhé straně, dopis Kolosanům 3:10 nás nabádá: „Oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu Toho, jenž ji stvořil.“ Všimněte si, že síla vést zbožný život je dávána do souvislosti s přesným poznáním Boha.

Řecký výraz, který je přeložen slovním spojením „přesné poznání“, se v Křesťanských řeckých písmech objevuje dvacetkrát a znamená poznání důkladné, přesné nebo plné. Podle znalce řečtiny Nathanaela Culverwela toto slovo znamená „lépe se seznámit s něčím, co jsem znal už dříve; zevrubněji si prohlédnout něco, co jsem předtím viděl zpovzdálí“. Jako klenotník zkoumá vzácný drahokam, aby odhadl jeho kvalitu a cenu, musí křesťan zkoumat Boží slovo, aby dospěl k důkladnému, přesnému a plnému poznání Boha, jemuž slouží. K tomu patří poznat osobnost Boha, jeho záměry, jeho normy a všechny nauky, které tvoří ‚vzor zdravých slov‘ — zdaleka nestačí jen věřit, že ‚tam nahoře Někdo je‘. (2. Timoteovi 1:13)

Příklad toho, jaké ovoce nese to, když člověk zná Boha pouze z dálky, je zaznamenán v první kapitole inspirovaného dopisu Římanům. Tam se píše o jistých lidech, kteří „sice znali Boha, ale . . . neschvalovali přidržet se Boha v přesném poznání“. Pavel vypráví o tom, k čemu vedly jejich mylné náboženské názory: „[Bůh je vydal] neschválenému stavu mysli, aby dělali to, co se nehodí, byli naplněni vší nespravedlností, ničemností, chtivostí, špatností, a byli plní závisti, vraždy, rozepře, klamu, zlomyslné povahy, a byli našeptávači, ostouzející, nenávidící Boha, nestoudní, domýšliví, sebejistí, vymýšlející škodlivé věci, neposlušní rodičů, bez porozumění, zpronevěřující se dohodám, bez přirozené náklonnosti, nemilosrdní.“ (Římanům 1:21, 28–31)

Náboženské názory, které tito lidé zastávali, bezpochyby přímo ovlivnily jejich schopnost žít křesťanským životem. Chování a náboženské názory se i dnes dají přirovnat k bezešvému oděvu, který je utkán vcelku a nedá se nijak rozdělit. Proto je nezbytné, aby se všichni lidé, kteří touží získat Boží přízeň, ujistili, že jejich náboženské názory jsou skutečně pravdivé a pevně se opírají o Boží slovo, protože „[Boží] vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4)

[Obrázek na straně 25]

V samospravedlnosti farizeů se odrážely jejich náboženské názory