Vliv evoluční teorie

ZAČÁTKEM devatenáctého století byl mezi vědou a náboženstvím docela přátelský vztah. Pouhé dva roky před vydáním knihy O původu druhů napsal biolog a profesor na Harvardově univerzitě Louis Agassiz, že v živé přírodě se projevuje „promyšlenost, moudrost a velkolepost“ a že hlavním účelem přírodopisu je analyzovat „myšlení Stvořitele vesmíru“.

Názor, který měl Agassiz, nebyl vzácností. Mnozí lidé byli přesvědčeni, že věda a náboženství jsou spolu v souladu. Vědecké objevy byly často chápány jako důkaz existence velkého Stvořitele. Mezi náboženstvím a vědou však začala vznikat nenápadná trhlina.

Začíná vzrůstat skepticismus

Kniha Charlese Lyella Principles of Geology (Základy geologie), jejíž první díl vyšel v roce 1830, zpochybnila biblickou zprávu o stvoření. Lyell tvrdil, že není možné, aby stvoření proběhlo v šesti doslovných dnech. Fyzik Fred Hoyle napsal: „Do značné míry jsou právě Lyellovy knihy zodpovědny za všeobecné přesvědčení, že přinejmenším v některých ohledech se Bible může mýlit, což byla dříve nepředstavitelná myšlenka.“a

Tím byl položen základ pro skepticismus. V mysli mnoha lidí již nemohla být věda v souladu s Biblí. Lidé stáli před volbou, a mnozí si zvolili vědu. „Lyellovy knihy zpochybnily první kapitoly Starého zákona,“ napsal Fred Hoyle, „a Darwinova kniha v tom pokračovala.“

Pro lidi, kteří nechtěli přijmout Bibli jako Boží slovo, se kniha O vzniku druhů objevila v pravou chvíli. Mezi člověkem a vědou se již vytvořil milostný vztah. Veřejnost okouzlená vědou byla vábena vědeckými sliby a úspěchy. Podobně jako galantní nápadník, věda lidi zahrnula dary v podobě nových vymožeností — teleskopem, mikroskopem, parní lokomotivou a později elektřinou, telefonem a autmobily. Technika již podnítila průmyslovou revoluci, která obyčejným lidem poskytovala nebývalé materiální výhody.

Na náboženství se naopak pohlíželo jako na překážku pokroku. Někteří lidé měli pocit, že náboženství udržovalo lidi v netečnosti a v neschopnosti sledovat rychlé pokroky vědy. Ateisté začali průrazně a směle hlásat své názory. Skutečně, jak napsal Richard Dawkins, „Darwin člověku umožnil, aby byl intelektuálně uspokojeným ateistou“. Věda se pro lidstvo stala novou nadějí na záchranu.

Náboženští představitelé se nejdříve stavěli proti evoluční teorii. Během několika desetiletí však duchovenstvo jako celek ustoupilo populárnímu názoru a přijalo určitou směs evoluce a stvoření. V roce 1938 titulky v novinách New York Times uvedly: „Anglikánská církev oznámila, že podporuje evoluční představu o stvoření.“ Ve zprávě komise vedené yorským arcibiskupem se uvádělo: „Na základě dvou vyprávění o stvoření, jak je uvádí Genesis I. a II., nelze vznést proti evoluční teorii žádné námitky, protože vzdělaní křesťané se většinou shodují na tom, že tato vyprávění jsou mytologického původu a jejich hodnota je spíše symbolická než historická.“ Komise arcibiskupů udělala závěr: „Můžete si myslet, co chcete, a přitom zůstat křesťanem.“

Takové pokusy sloučit učení Bible s evolucí u mnoha lidí pouze zmenšily důvěryhodnost Bible. Následkem toho se rozšířil skeptický postoj k Bibli, který stále přetrvává — a to dokonce i mezi některými náboženskými představiteli. Příznačné jsou výroky jednoho biskupa episkopální církve v Kanadě, který prohlásil, že Bible byla napsána v nevědecké době, a proto zrcadlí předsudky a nevědomost. Ohledně Ježíšova narození a vzkříšení řekl, že Bible obsahuje „historické chyby“ a „křiklavé zveličování“.

A tak mnozí lidé, včetně členů duchovenstva, rychle Bibli zpochybnili. Kam však takový skepticismus vedl? Jakou naději místo toho nabídl? Když slábla důvěra v Bibli, obraceli se někteří lidé k filozofii a politice.

Vliv na filozofii a politiku

Kniha O vzniku druhů nabízí nový pohled na lidské chování. Proč jeden národ zvítězil nad druhým? Proč jedna rasa ovládla druhou? Kniha O vzniku druhů zdůraznila přírodní výběr a přežití nejsilnějšího a poskytla tak vysvětlení, které nadchlo přední filozofy 19. století.

Friedrich Nietzsche (1844–1900) a Karel Marx (1818–1883) byli filozofové, kteří měli hluboký vliv na politiku. Oba byli evolucí nadšeni. „Darwinova kniha je důležitá,“ řekl Marx, „a slouží mi jako vědecký základ pro třídní boj v dějinách; základ, který vychází z přírody.“ Historik Will Durant nazval Nietzscheho „Darwinovým dítětem“. Kniha Philosophy—An Outline-History (Filozofie — Přehledné dějiny) shrnuje jeden z Nietzscheho názorů takto: „Pro budoucí společnost se nejlépe hodí lidé silní, odvážní, suverénní a hrdí.“

Darwin věřil — a napsal to v jednom dopise svému příteli —, že v budoucnosti „bude bezpočet nižších ras všude na světě vyhlazen civilizovanějšími rasami“. Jako příklad použil vítězství Evropy nad ostatními kontinenty a přičítal ho „boji o přežití“.

Lidé, kteří byli u moci, tyto výroky okamžitě využili ve svůj prospěch. H. G. Wells v knize The Outline of History napsal: „Na konci devatenáctého století byly panující národy přesvědčeny, že existují díky ‚boji o přežití‘, ve kterém ti silní a vychytralí vítězí nad slabými a důvěřivými. A dále věřili, že lidé musí být silní, energičtí, bezcitní, ‚praktičtí‘ a sobečtí.“

„Přežití nejsilnějšího“ tak dostalo filozofický, sociální a politický význam, často dovedený do obludných rozměrů. „Pro některé lidi se válka stala ‚biologickou nutností‘,“ říká kniha Milestones of History (Historické milníky). A tato kniha uvádí, že v dalším století „Darwinovy myšlenky tvořily nedílnou součást Hitlerovy doktríny o rasové nadřazenosti“.

Samozřejmě, že se ani Darwin, ani Marx nebo Nietzsche nedožili toho, jak byly jejich myšlenky použity — a zneužity. Jistě očekávali, že boj o přežití zlepší život člověka. V knize O původu druhů Darwin napsal, že „všechny tělesné a duševní vlohy budou směřovat k pokroku směrem k dokonalosti“. Pierre Teilhard de Chardin, kněz a biolog dvacátého století, který s tím souhlasil, vytvořil teorii, že nakonec dojde k ‚určité evoluci myšlení celé lidské rasy; všichni budou harmonicky spolupracovat na dosažení stejného cíle‘.

Degradace, nikoli zlepšení

Vidíte takové zlepšení? Kniha Clinging to a Myth (Lpíme na mýtu) komentuje optimismus De Chardina: „De Chardin musel být značně zapomnětlivý, pokud jde o dějiny lidského krveprolévání a rasistických režimů, jako je apartheid v Jižní Africe. Mluví jako člověk, který nežije v tomto světě.“ Lidstvo v tomto století místo pokroku k jednotě zažilo rasovou a národnostní nejednotnost v nebývalém rozsahu.

Naděje, kterou nabízela kniha O vzniku druhů, totiž že člověk bude směřovat k dokonalosti, nebo alespoň ke zdokonalení, zůstala naprosto nesplněna. A s postupujícím časem tato naděje stále více slábne. Protože byla evoluce všeobecně přijata, snížila se lidská rodina příliš často k barbarství. Uvažujte: ve válkách, které se vedly v tomto století, bylo zabito více než sto milionů lidí, z toho padesát milionů jen ve 2. světové válce. Uvažujte také o etnických masakrech na takových místech, jako je Rwanda a bývalá Jugoslávie.

Znamená to, že v minulých stoletích nebyly žádné války a žádná brutalita? Ne, určitě byly. Ale přijetí evoluční teorie — postoje, že je třeba brutálního boje, aby člověk přežil, této myšlenky o přežití nejsilnějšího — nesloužilo ke zlepšení života člověka. A tak ačkoliv evoluci nelze vinit ze všech lidských těžkostí, přesto přispěla k tomu, že lidská rodina směřuje ke stále větší nenávisti, zločinnosti, násilí, nemravnosti a úpadku. Jestliže se všeobecně uznává, že člověk pochází ze zvířat, není překvapivé, že je stále více lidí, kteří jako zvířata jednají.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 6]

‚Darwinova kniha mi slouží jako vědecký základ pro třídní boj v dějinách.‘ (Karel Marx)

[Praporek na straně 6]

‚Nižší rasy budou vyhlazeny civilizovanějšími rasami.‘ (Charles Darwin)

[Podpisek obrázku na straně 6]

Foto U.S. National Archives

[Podpisek obrázku na straně 6]

Copyright British Museum