Vítězství menšiny v zemi uniformity

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V JAPONSKU

SEDM televizních kamer a desítky reportérů čekaly, až se mladý žalobce objeví v novinářském klubu vyššího soudu v Ósace. Devatenáctiletý Kunihito Kobajaši a jeho rodiče vstoupili do konferenční místnosti s širokým úsměvem na tváři. Když odpovídali na otázky reportérů, v místnosti často blýskaly fotoaparáty.

„Jsem velmi šťastný, že byl v mém případě vynesen nestranný rozsudek,“ řekl Kunihito. „Přál bych si takový svět, kde by každý mohl být přijat na jakoukoli střední školu, mohl by postoupit do dalšího ročníku a úspěšně školu ukončit bez ohledu na to, jaké má náboženské přesvědčení.“

Vyšší soud v Ósace zrušil rozhodnutí nižšího okresního soudu v Kóbe a přiznal Kunihitovi to, o co mu šlo, totiž právo na vzdělání bez ohledu na jeho náboženské přesvědčení.

Sporná otázka

Předmětem sporu v tomto soudním procesu bylo vyloučení Kunihita z Municipal Industrial Technical College v Kóbe (které se zkráceně říkalo Kóbe Tech). Byl vyloučen za to, že se z náboženských důvodů nezúčastnil výcviku v kendu (japonském šermířství). Rozhodnutím soudu v Ósace byly zrušeny kroky, jimiž škola Kunihitovi odepřela postup do dalšího ročníku a následně ho vyloučila. Kunihito potom vyjádřil přání ve studiu elektrotechniky pokračovat. První tři ročníky na této pětileté vysoké škole odpovídají třem rokům střední školy.

Kóbe Tech trvala na tom, že Kunihito musí mít jako součást hodin tělovýchovy výcvik kenda. Kunihito je však svědek Jehovův a jeho biblicky školené svědomí mu nedovolovalo, aby se výcviku bojového umění účastnil. Před reportéry v tiskové místnosti otevřel Kunihito Bibli a vysvětlil svůj postoj: „Budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4)

Proč však mladý student musel použít zákona, aby si zajistil právo na svobodu náboženství a právo na vzdělání? Profesor Kodži Tonami ze Tsukuba University to komentoval: „V důsledku nezájmu a nedostatku pochopení může být víra některých lidí nepředvídaným způsobem omezována.“ Vláda nebo společnost možná neutiskují nějaké náboženství záměrně, nicméně mohou existovat případy, kdy je náboženství bezděčně potlačováno.

Proč bylo tímto „nepředvídaným způsobem omezeno“ právo menšiny? „Protože japonské společnosti vyhovuje sociální systém, který nutí menšinu, aby se přizpůsobila většině,“ odpovídá profesor Hitoši Serizawa ze Aojama Gakuin University. Tlak, aby se člověk přizpůsobil společnosti jako celku, je v Japonsku skutečně velký.

Ve školním systému, jenž vylučuje ze svého středu ty, kdo se liší, to pro mladé lidi skutečně není snadné. Nejde však jen o záležitost náboženské menšiny. Uvažujme o tomto případu od začátku, abychom viděli, v čem byl problém a jak rozhodnutí tohoto případu zapůsobilo na širokou veřejnost.

Je prosazováno právo menšiny

Do roku 1990 Kóbe Tech nepožadovala, aby se studenti zúčastňovali výcviku v bojových uměních. Ale po dokončení školní tělocvičny, kde byla hala pro bojová umění, začala škola od studentů požadovat, aby se zúčastnili výcviku v kendu. V roce 1990 zaujala fakulta tělovýchovy na škole tvrdý postoj vůči svědkům Jehovovým, kteří jako šestnáctiletí nastupovali do školy. Na jejich žádost, aby byli zproštěni výcviku v kendu, jeden učitel reagoval: „Jestliže nemůžete dělat to, co od vás škola požaduje, tak z ní odejděte!“

Pro mladé svědky, kteří pevně stáli za svým přesvědčením, byly vyhlídky na postup do dalšího ročníku špatné. Jiný učitel řekl: „Nedostanete zápočet, ani kdybyste se v ostatních [tělovýchovných] disciplínách snažili sebevíc.“ Pět studentů se pevně drželo biblického přesvědčení, že nemají vzít meč, a to ani když je vyroben z bambusu. Tři z nich byli pokřtěnými svědky Jehovovými, dva studenti nebyli pokřtění, ale všichni řekli, že věří Bibli. Byli ochotni konat jakoukoli náhradní činnost, jakou by učitelé od nich požadovali.

Důsledkem jejich postoje bylo, že jim byl odepřen postup do dalšího ročníku. Na začátku dalšího školního roku, který začal v roce 1991, učitelé tělocviku si zavolali pět studentů, kteří odmítali zúčastnit se výcviku v kendu, a devět nováčků, kteří sdíleli stejnou víru, a řekli jim: „Museli byste mít nepředstavitelně dobré známky, abyste se dostali do dalšího ročníku. Ale to se vám sotva podaří.“ Učitelé jim dále řekli: „Nejsme školou, kde je povinná docházka. [Povinná školní docházka je v Japonsku od první do deváté třídy.] Můžeme vám říci ‚opusťte školu‘.“

Pět studentů podalo u okresního soudu v Kóbe na školu žalobu, ve které se uvádělo, že postup školy byl porušením ústavního práva na svobodu uctívání a na vzdělání. Ve stejnou dobu žádalo těchto pět studentů u okresního soudu v Kóbe a potom u vyššího soudu v Ósace, aby zákaz postupu do dalšího ročníku nebyl uveden v platnost, dokud nebude případ uzavřen, a oni aby mohli chodit na vyučování. Žádost však byla oběma soudy zamítnuta.

Dva studenti z pěti opakovaně nedostali zápočet z tělesné výchovy, nemohli postoupit do dalšího ročníku a hrozilo jim vyloučení. Výsledkem bylo, že pod tlakem přesvědčování jeden student ze školy odešel. Druhý student návrh školy, aby školní docházku ukončil, odmítl. A tento student, Kunihito Kobajaši, byl ze školy vyloučen.

Školní pravidla uvádějí, že student, který dvakrát propadl, by měl být ze školy neodkladně vyloučen jako „ten, kdo je ve studiu nedostatečný a u koho není vyhlídka na ukončení studia“. Byl však Kunihito „nedostatečný ve studiu“? Dokonce i včetně tělesné výchovy, kde mu vzhledem k problému s kendem klesl průměr na 48 bodů ze 100, byl jeho průměr ze všech předmětů 90,2 bodu. Byl nejlepší ze 42 studentů ve své třídě! Měl dobré chování a byl ochoten ve studiu pokračovat.

K okresnímu soudu v Kóbe a potom k vyššímu soudu v Ósace byly podány žádosti, aby soud toto vyloučení zrušil. Oba soudy však žádosti zamítly.

Rozhodnutí okresního soudu

Dvacátého druhého února 1993, téměř za dva roky potom, co pět studentů žalobu podalo, okresní soud v Kóbe vynesl rozhodnutí ve prospěch školy. „Nelze popřít, že požadavkem školy na výcvik v kendu byla svoboda uctívání žalující strany poněkud omezena,“ připustil předsedající soudce Tadao Cudži. Jeho závěr však byl, že „kroky, které podnikla škola, nejsou porušením ústavy“.

Studenti se okamžitě odvolali k vyššímu soudu v Ósace. Rozhodnutí okresního soudu však znepokojilo mnoho přemýšlivých lidí. V novinách Mainiči Šimbun se jeden člověk v rubrice čtenářů vyjádřil takto: „Rozhodnutí se tentokrát točilo kolem názoru, ‚že pokud se toleruje, když se někdo z náboženských důvodů neúčastní výuky kenda, narušuje se tím neutrální postoj k náboženství‘. Neutralita však znamená nestranit žádné straně, které jsou ve sporu. A v případě náboženské neutrality je tím, o co jde, ochrana víry menšiny proti většině. Rozhodnutí, které bylo vyneseno, ve skutečnosti popírá náboženskou svobodu a soud sám porušil náboženskou neutralitu.“

Mnozí lidé byli zneklidněni a vyjádřili svůj názor na tuto záležitost. Doktor Takeši Kobajaši, profesor ústavního práva na Nanzan University, zaslal svůj názor na případ vyššímu soudu v Ósace. Napsal: „Projednávaný případ jednoznačně vyvolává otázku, jak se soudy v naší zemi vyrovnávají s úkolem chránit práva menšiny . . . Vysoká škola pod záminkou oddělení církve od státu a rovněž neutrálního postoje ke státnímu školství otevřeně odmítá tolerovat náboženský postoj menšiny na základě běžného pohledu většiny. Nižší soud takové kroky schválil jako zákonné a ústavní. Nicméně i když pro přesvědčení menšiny snad není pochopení, protože se to liší od toho, co je běžně přijímáno jako náboženské — je-li však takové přesvědčení upřímné, musí být respektováno. Od soudu se žádá, aby soudil s vědomím, že je hlavním obhájcem menšiny.“

Jiný odborník v oblasti práva, profesor Tecuo Šimomura z Tsukuba University, řekl: „Na tomto případě je zneklidňující to, že ze strany školy se dosud projevují hluboce zakořeněné tyranské sklony.“ V televizním interview profesor řekl, že vyloučení studenta z výuky, aniž mu byla poskytnuta nějaká náhradní možnost, se ukázalo jako chyba pedagogů a nezájem školy o dobro studentů.

Dvacátého druhého února 1994 asociace soudních obhájců v Kóbe oficiálně doporučila řediteli Kóbe Tech, aby Kunihita přijal zpět do školy. Prohlásili, že kroky školy, při nichž Kunihitovi zabránila postoupit do dalšího ročníku a vyloučila ho ze studií, byly porušením jeho práva na svobodu uctívání a práva na vzdělání.

Nestranné rozhodnutí

V průběhu odvolacího řízení se čtyři žalující, s výjimkou Kunihita, rozhodli svůj případ stáhnout. Udělali to proto, že tři z nich již postoupili do dalšího ročníku a jeden byl donucen školu opustit. V důsledku toho se projednávání zaměřilo na postup školy vůči Kunihitovi.

Čtyři bývalí spolužáci však Kunihitovi poskytovali morální podporu tím, že se snažili být vždy přítomni při soudním jednání. Student, který byl nucen školu opustit, ušetřil ze svého skromného výdělku za práci na částečný úvazek celkem 100 000 jenů a věnoval je na to, aby Kunihito mohl v právním boji pokračovat.

Dvacátého druhého prosince 1994 očekávali Kunihito a ostatní studenti vyjádření Reisuke Šimady, předsedy vyššího soudu v Ósace.

„Původní rozhodnutí soudu se ruší,“ rozhodl soudce Šimada.

Soudce Šimada ve svém epochálním rozhodnutí prohlásil, že Kunihitův důvod k odmítnutí výcviku v kendu byl opravdový. Soudce prohlásil, že pedagogická instituce, která je přístupná široké veřejnosti, jako Kóbe Tech, je při vzdělávání povinna brát na studenty ohled. Uvedl také, že újma, která Kunihitovi vznikla proto, že odmítl výcvik v kendu, byla neúměrně velká a vyloučení ze školy ho vlastně zcela připravilo o možnost získat vzdělání.

Soudce Šimada rozhodl, že škola musí poskytnout náhradní řešení. Podle soudce tím škola nebude v žádném ohledu prosazovat nebo podporovat náboženství odvolatele ani tím nebudou ostatní studenti omezováni. „Nejsou žádné doklady o tom, že by účastník řízení, proti němuž je odvolání podáno [škola], důkladně zvažoval náhradní možnosti,“ prohlásil soudce. „Spíše . . . tento účastník neústupně trvá na taktice netolerovat odmítání výcviku v kendu a o možnostech náhradních opatření ani nezačal uvažovat.“

Jak se toto rozhodnutí dotýká vás

Proč byste se měli zajímat o vítězství mladého muže, který patří k menšinové skupině? Stejnou otázku položil ve své knize The Court and the Constitution (Soud a ústava) bývalý zvláštní prokurátor v aféře Watergate, Archibald Cox. Jeho otázka se týkala problému svědků Jehovových při zdravení vlajky, který vznikl ve Spojených státech. „Proč bychom si měli dělat starosti s duchovní svobodou této nepatrné menšiny?“

Na tuto otázku Cox řekl: „Odpověď tkví částečně v předpokladu, že naše společnost je založena na důstojnosti jednotlivce, na důstojnosti, která přísluší jak lidem pravověrným, tak nonkonformistům. Zčásti také tkví ve vědomí toho, že když stát umlčí veřejný projev svědků Jehovových . . ., jako další bude možná umlčen náš vlastní projev.“

Profesor Takeši Hirano z Ryukoku University se k případu kenda vyjádřil shodně s panem Coxem: „Přemýšliví lidé jsou si vědomi toho, že jsou nyní povinováni poskytnout svědkům Jehovovým takovou svobodu uctívání, jakou mají lidé ve Spojených státech, kde si svědkové svá práva vybojovali v mnoha právních sporech. Je naděje, že také v naší zemi [Japonsku] bude nastolena a rozšířena svoboda uctívání díky případům, jako je tento.“

Při zákonné obhajobě svého přesvědčení nelitují svědkové Jehovovi žádného úsilí. Ve velké míře přispěli k tomu, aby ve dvacátém století byla základní lidská práva uznána. Svědkové Jehovovi jsou v mnoha zemích v čele právních bojů za pacientovo právo na souhlas po poučení, za lidské právo rozhodnout si, jak projevím úctu národní vlajce, a za právo jednotlivce projevit před ostatními své vlastní přesvědčení. Vítězství u vyššího soudu v Ósace připojilo další kapitolu k seznamu toho, čím svědkové Jehovovi přispěli k prosazení práv menšiny.

Mít úctu k lidem s odlišnými hodnotami

Kromě užitku, jenž plyne z toho, že byla prosazena lidská práva, je otázkou, zda tolerovat víru menšiny, ovlivňován váš život ještě jiným způsobem. Profesor Kaname Saruja z Komazawa Women’s University k tomuto případu řekl: „Svoboda náboženství, jež je zaručena ústavou, byla přehlížena pouze proto, že [studenti] jsou velmi odlišní. Snaha odstranit to, co je odlišné, je v Japonsku velmi rozšířena.“

V dnešní společnosti je velmi silný tlak na to, aby bylo vyloučeno vše, co je odlišné neboli co se liší od normy. Jedním z příkladů tendence, aby všechno, co je odlišné, bylo ze společnosti vyloučeno, je šikanování, které je ve školách v Japonsku a rovněž i v jiných zemích velmi rozšířeno. Hiroši Jošino, vrchní velitel metropolitní policie v Tokiu, k tomuto problému řekl, že podle průzkumu národního výzkumného ústavu pro veřejnou bezpečnost naprostá většina důvodů, proč došlo ze strany zastrašovatelů k šikaně, byla odlišná osobnost a způsob jednání šikanovaných. Závěrem uvedl: „Domnívám se, že se objevuje určitý morbidní element, skrytý hluboko v japonské společnosti — totiž že osobní zvláštnosti neboli to, co je odlišné tělesně i mentálně, se odmítá.“

Tato tendence vyloučit ze společnosti to, co je odlišné, je patrná všude, nejen v Japonsku. Nicméně klíčem k pokojnému soužití je schopnost tolerovat odlišné hodnoty. Úvodní článek novin Asahi Šimbun proto napsal, že rozhodnutí okresního soudu v Kóbe a vyššího soudu v Ósace „byla v nápadném rozporu“. „Zdá se, že tato dvě rozhodnutí,“ uvedly noviny, „symbolizují dva způsoby uvažování,“ jeden zaměřený na tyranii a druhý, který odlišné hodnoty toleruje.

Jste připraveni tolerovat odlišné hodnoty? Jste ochotni prozkoumat, jaké opodstatnění má postoj jiných lidí? Je zajímavé, že Archibald Cox, o němž již byla zmínka, uvádí ještě další důvod, proč bychom se měli o menšinu zajímat: „Částečně to tkví ve vědomí, že nějaká neobvyklá menšina by snad mohla odhalit pravdu — nějakou pravdu, která byla odsunuta stranou nebo navždy ztracena tím, že se potlačila.“

Je zřejmé, že Kóbe Tech nemá zájem o pravdu, která by mohla být potlačena, ani o to, aby projevila tolerantní postoj. Místo toho se škola s tímto případem odvolala k japonskému Nejvyššímu soudu. Jak rozhodne tento případ Nejvyšší soud? Počkáme a uvidíme.

[Obrázek na straně 14]

Kunihito (uprostřed) a čtyři další studenti, kteří původně podali žalobu