Tolik lidí žije a umírá ve zdrcující chudobě!

YATI odchází ze své chatrče v jihovýchodní asijské zemi a jde do továrny, kde sešívá kousky kůže a dělá šněrovadla do bot. Za měsíční práci — čtyřicet hodin týdně a devadesát hodin přesčasů — vydělává méně než 80 dolarů. Továrna na boty, která ji zaměstnává, se tváří jako zásadový podporovatel lidských práv v méně rozvinutých zemích. Tato firma prodává v západním světě jeden pár bot za více než 60 dolarů. Yatiin výdělek z jednoho páru představuje možná 1,40 dolaru z této ceny.

Když Yati „odchází z čisté, osvětlené továrny,“ říká zpráva v novinách Boston Globe, „má pouze tolik peněz, aby si pronajala chatrč 3×3,5 metru, se špinavými stěnami, kde se hemží gekoni. Ve stavení není žádný nábytek, a tak Yati a její dvě spolubydlící spí schoulené na podlaze z hliněné dlažby.“ Žel, její situace je zde typická.

„Daří se těmto lidem lépe se mnou, nebo beze mě?“ protestuje ředitel obchodní firmy. „Tento malý výdělek jim umožňuje vést uspokojivý způsob života. Nejsou možná obklopeni přepychem, ale nehladovějí.“ Často však trpí podvýživou a jejich děti často chodí spát o hladu. Denně jsou vystaveni riziku na nebezpečných pracovištích. Mnozí z těchto lidí umírají pomalou smrtí, protože pracují s jedy a s toxickým odpadem. Je toto „uspokojivý způsob života“?

Hari, zemědělský dělník v jižní Asii, vidí věci jinak. S výmluvnou poetickou působivostí líčí pochmurný cyklus života a smrti kolem něj. „Mezi hmoždířem a paličkou,“ říká, „nemohou papričky čili zůstat celé. My, chudí, jsme jako čili — každý rok nás rozdrtí o něco víc, a brzy již nezůstane nic.“ Ten „uspokojivý způsob života“ Hari nikdy neviděl, natož aby měl byť jen nepatrnou představu o tom, co to je být obklopen přepychem, ve kterém pravděpodobně žijí jeho zaměstnavatelé. O několik dnů později byl Hari mrtev — další oběť zdrcující chudoby.

Těch, kdo žijí a umírají jako Hari, je velmi mnoho. Chřadnou ve své bídě, příliš slabí na to, aby se vzepřeli — všechna jejich životní síla byla vysáta. Kým? Co to jsou za lidi, kteří to způsobili? Zdají se být docela laskaví. Říkají, že vašim dětem chtějí poskytnout jídlo, že vám chtějí pomoci, abyste měli úrodu, abyste žili lépe a abyste byli bohatí. Ve skutečnosti chtějí zbohatnout sami. Vidí příležitost prodat výrobky a mít zisk. Nevadí jim, že výsledkem jejich chamtivosti jsou podvyživené děti, otrava pracovníků a znečištěné životní prostředí. Je to cena, kterou jsou firmy ochotny za svou chamtivost zaplatit. A tak, jak rostou zisky, roste také počet zoufalých obětí.

[Podpisek obrázku na straně 3]

Foto: U. N. 156200/John Isaac