Přeprava dětí — Po africku a po severoamericku

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V NIGÉRII

ZPŮSOBŮ, jak lidé na celém světě přepravují děti, je mnoho. Způsob americký a způsob africký se od sebe výrazně liší.

Na těchto odlišných kontinentech jsou velmi odlišné hospodářské podmínky, a proto bychom očekávali, že bude odlišný i způsob přepravy. Nejprve se podívejme, jak se k této věci staví lidé v Severní Americe.

Po severoamericku

Ve Spojených státech a v mnoha dalších částech světa se běžně používají čtyřkolové dětské kočárky. Trendem posledních let je vyrábět kočárky, které by se snadněji používaly a byly by módnější a pohodlnější pro dítě. Mnohé z nich jsou polstrovány plyšem, mají omyvatelnou podložku a zvýšené sedátko.

Sportovní kočárky nabízejí dítěti vítaný odpočinek, změnu a také úlevu pro unavené nohy. Pro ospalé děcko může být kočárek jako postýlka na kolečkách. Unavené a podrážděné dítě se často pohybem jedoucího kočárku utiší a uklidní.

Kočárky usnadňují život i rodičům. Jeden rodič řekl: „Je to snazší než dítě všude nosit.“ Dítě se snadno nosí, když je malé, ale něco docela jiného je, když se jeho váha zdvojnásobí nebo ztrojnásobí. Kromě toho, rodiče jsou rádi, když vědí, že jejich dítě je v bezpečí kočárku, který jsou schopni ovládat.

Ve Spojených státech se dbá na to, aby kočárky byly bezpečné. Mají širokou základnu a nízko položené těžiště, aby se nemohly snadno převrátit. Brzdy musí být účinné a musí být na takovém místě, aby je dítě nemohlo z kočárku odjistit. Kočárky mají západky, aby se nemohly samovolně složit. Také se dbá na to, aby v kočárku nebyla místa, kam by si děcko mohlo přiskřípnout prstíky. Další ochranu poskytují bezpečnostní řemínky.

Kočárky mohou stát něco přes dvacet dolarů, ale také osmkrát až desetkrát více. Jeden luxusní model, který se prodává asi za tři sta dolarů, má zvlášť velký košík na zavazadla, plyšový vnitřek, nepromokavou vnější úpravu, kola, která se mohou pohybovat mnoha směry, a lehkou kostru, která se dá rychle složit. Existuje „kočárek pro běžce“, který mamince nebo tatínkovi umožňuje, aby dítě vozili, když běhají. Tento kočárek se prodává asi za tři sta osmdesát dolarů.

Po africku

Většina matek v Africe i v mnoha asijských zemích nosí své dítě na zádech — tak, jak to dělaly jejich matky a matky jejich matek. Sotva by mohlo být něco levnější a pohodlnější než nošení dětí na zádech. Jediným vybavením, které matka potřebuje, je obdélník z pevné látky, takzvaný přebal. Matka se předkloní, jednoduchým a bezpečným pohybem si dítě položí na záda a kolem něj i kolem sebe ovine látku a zaváže ji.

Stane se někdy, že dítě při takovém vázání spadne? To se nestává téměř nikdy. Když matka k sobě váže kojence, jednou rukou ho přidržuje a druhou rukou váže přebal. O odrostlejších dětech nigerijská žena Blessing řekla: „Děti se nevzpouzejí; pevně se drží. Když je máma nese na zádech, jsou rády. Někdy křičí, protože tam chtějí. Ale i když se dítě vzpouzí, matka může přitisknout jednu nebo obě jeho ruce pažemi ke svému tělu, dokud přebal nezaváže.“

Jako oporu hlavy u velmi malých dětí používají matky další kus látky, který vážou stejným způsobem jako ten hlavní. Oporou pro malé nebo spící dítě může být také samotný přebal, který dosahuje dítěti až na ramena. Starší děti jsou rády, když mají volné ruce.

Jak dlouho africké matky nosí své děti na zádech? V minulosti se v některých etnických skupinách, například u nigerijských Jorubů, nosily děti na zádech až do tří let. Dnes se tak děti nosí asi dva roky, pokud ovšem matka mezitím neporodí další dítě, které zaujme místo toho staršího.

Dítě, které je pohodlně přivázáno k matčiným zádům, může být všude, kde je matka — může jít do schodů a ze schodů, po nerovném terénu, a může také nastupovat do dopravních prostředků a vystupovat z nich. Ale tento způsob přepravy kromě toho, že je praktický a levný, také uspokojuje důležité citové potřeby, například potřebu konejšení. Matka si dá křičící dítě na záda; dítě usne a matka pokračuje ve své práci.

Přenést spící dítě ze zad do postýlky vyžaduje jemnost, protože děti většinou nemají rády, když jsou buzeny. Matka si opatrně lehne na bok a pomalu rozváže přebal, který se tak stane přikrývkou. Aby v dítěti vzbudila pocit bezpečí, který mu poskytují její záda, dá někdy před dítě polštář.

Nošení na zádech má i jiné výhody. Umožňuje matce, aby průběžně vnímala potřeby dítěte. Cítí, je-li dítě letargické, znepokojené, rozpálené horečkou nebo mokré. Nošení dětí na zádech může přinést užitek i z dlouhodobého hlediska. Kniha Growth and Development (Růst a vývoj) uvádí: „Intimní tělesná blízkost v dětství vytváří mezi matkou a dítětem pouto jistoty a lásky a tvoří základ osobních vztahů v pozdějších letech. Má se za to, že důležitým faktorem při vzniku tohoto pouta je skutečnost, že dítě, které je v blízkosti matčina těla, může snadno vnímat tlukot jejího srdce tak, jako když ještě bylo v děloze.“

Děti milují ten blízký kontakt, který jim nošení na zádech poskytuje. V Africe se nemusíte dlouho rozhlížet, abyste viděli spokojené děti na zádech jejich matek. Některé tiše podřimují, jiné si hrají s matčinými vlasy, s jejíma ušima nebo náhrdelníkem a další spokojeným pobrukováním doprovázejí matku, která si tiše prozpěvuje do kroku.

Ano, africký způsob přepravy dětí se obvykle velmi liší od způsobu severoamerického. Každý z nich však vyhovuje kultuře, ke které patří, a plní svůj účel.